Petr Kuchař, 36 let, freestylový skokan

Myslíš, že FMX narazí během pár let na nějaké hranice?
Letos skáčeme triky, který nás loni ani nenapadly. Přibývá to, pár let zpátky jsme tvrdili, že salta jsou blbost. Říkal jsem si, že do toho nikdy nepůjdu a vidíš. Dělal to Carey Hart a vždycky sebou hrozně praštil. Později z toho začali Mike Metzger a Pastrana běžně odjíždět, tak jsem si řekl: sakra, to bude asi potřeba. Hned jsem začal myslet na bazén v Němčičkách.

Bazén... Kolik bylo těch skoků do vody, než sis byl backflipem jistý?
Jistý jsem si nebyl nikdy. Skákal jsem až po plavecké sezoně, v září a říjnu. Během zhruba měsíce a půl jsem naskákal do vody nějakých pětadvacet skoků, než začala být zima. Až posledních pět jsem dotočil a dopadl s motorkou, držel ji a stál na stupačkách. Na jaře jsem se ženil, tak jsem do toho šel radši až po svatbě, abych náhodou nepřipajdal k oltáři o berlích. Po svatbě jsem začal rovnou trénovat na hlíně. První den jsem skočil sedmkrát, na kola dopadnul jen jednou a stejně jsem spadnul.

Takže žádná sranda. Přitom ten backflip vypadá dnes tak ladně...
Když vyjde... Když ne, je to maso, takže to každýmu radši vychází. Z ostatních triků kolama dolů, když se ti něco nezdá, se můžeš vrátit zpátky a nějak to srovnat. U backflipu ne, vždy ho musíš dodělat. O tom je i trénink. Jiný trik se učíš postupně, tlačíš víc a víc a až to děláš po padesáté, máš to. Salto ne. Musíš za to v rampě vzít, vylítneš čumákem nahoru a vidíš jen nebe. Nevíš, kde jsi a jak jsi. Většina skokanů to opouští, když jsou koly nahoru. Dnes se to trénuje do jámy s molitanem. Pád nebolí jako do vody nebo na hlínu.

V Rondu jsi před časem backflipa dal i poté, co jsi prohlásil, že do něj po měsících marodění nejdeš. Co tě ovlivňuje? Dostaneš o třicet litrů víc, když ho dáš?
To ne. Po Rondu jsem byl na sebe naštvanej, protože jsem se zase nechal ovlivnit atmosférou. Když jsem viděl skokany na kolech, tak jsem si říkal: ty vole, po tom mase, co tady ti kluci předvedli, nemůžeme skákat jen kolama dolů. Už jsem to tady otočil, vyjde to. Chtěl jsem se rozskákat letos opatrně, jenže po té době jsem to ze sebe musel dostat, potřeboval jsem to. Mohlo to dopadnout blbě, naštěstí to vyšlo. Pocity pak byly fantastický.

To věřím. Kdy natrénuješ salto vpřed? Ti kolaři je tam házeli...
Pár chlapíků to na motorce zkoušelo, ale chybělo hodně. Zatím to nikdo nedal. Kolaři za to nahoře vezmou, předkloní se a dají to, ale kolo je lehký. Když se na motorce nakloníš dopředu, spadneš maximálně na čumák.

Co vlastně děláš, když se rozbiješ a dlouho se léčíš?
Jsem doma, starám se o děcka, komunikuju s fanoušky, sleduju různý videa. Hlavně se věnuju rodině. I když... jestli si tohle přečte žena, asi se zasměje.

Takže je potřeba se občas rozmlátit, abys mohl být doma?
To zas ne. Není o co stát. Po tom pádu loni v Ostravě si to Martina se mnou fakt užila. Jednak jsem pajdal o berlích a taky jsem měl sdrátovaný čelisti k sobě, takže mi všechno musela mixovat. Měla se mnou víc práce než s prckama. Nenechala mě v tom ani chvíli, moc jí za to děkuju.