ČMN Prospeed Cup 2009: první závod je za námi!

ČMN Prospeed Cup 2009: první závod je za námi

V neděli jsme odjeli první závod premiérového ročníku ČMN Prospeed Cupu, který se konal na autodromu v Mostě. Bylo to rychlý!

Naše zimní obavy, že o závodění nebude mezi čtenáři ČMN zájem, vzaly rychle za své již pár dní po spuštění registrací, kdy byl první závod beznadějně vyprodán. A pohled na plné depo českých přívěsů a dodávek a hlavně startovní listinu čítající 83 jezdců, to byla paráda. Navzdory hodně vysokému tempu, vedru a velké motivovanosti mnoha účastníků jich cíl viděla drtivá většina, byť pár pádů proběhlo a pár nešťastníků „rozložilo“ svůj stroj ještě před samotným závodem (mezi nimi i náš kolega David).

Jak to bylo a jak to bude
ČMN Prospeed Cup je třídílný seriál krátkých závodů na sedm kol, které se jedou vždy v neděli odpoledne (to abyste trochu rozpohybovali víkendové lenošení ;-)), a program měl být pokaždé stejný: ve dvě první volný trénink (půlhodina), potom kvalifikace (čtvrthodina), aby se stačily v pohodě vyhodnotit výsledky a udělat pořadí na roštu, a nakonec dvacetiminutový volný trénink. To vše krát dvě, protože se trénuje ve dvou skupinách, fast a medium, a potom už rychle na závody. Ty se jedou tři, sportbike (čtyřvály do 650 cm3, třívály do 675 cm3 a dvouvály do 850 cm3), powerbike (všechno nad) a Best of Rest neboli ti, kdo se nekvalifikují do závodu své kategorie. To se stane ve dvou případech, a sice buď nesplní čas (120 % nejlepšího), nebo je příliš mnoho pilotů v kategorii – to byl i případ Mostu, kdy bylo na šedesát powerbiků a do závodu jich prostě nemůže jít víc než 40.
Na další závod bude ovšem harmonogram pozměněn, protože v případě, že se plán trochu nabourá, nezbývá moc času nazbyt. Teď musela být jedna kvalifikace přerušena kvůli pádu a následné úpravě trati (ta rychlá levá pod boxy je zrádná), přesouvaly se tréninky, a tak zbyla jen minimální časová mezera mezi druhým volným a závodem sportbiků. Spousta kluků proto nestihla nájezd na rošt, musela startovat z boxů a bylo i nemálo těch, kteří tenhle závod nestihli vůbec. Jasně, hlídat si časový rozpis a přizpůsobit mu svoje počínání (třeba nedojíždět trénink do konce, když je jenom volný a radši natankovat a odpočinout si) je základním pravidlem každého závodníka (známe ze zkušenosti…) a na „opravdových“ závodech by se nikdo s nikým nebavil, ale protože chceme, aby tenhle cup byl pro vás zábava a ne stres, tak se pokusíme toto vylepšit.

Rychle? Rychle!
Ale teď už k samotnému ježdění. První volný skupiny fast – a většina lidí v rozmezí 1:50 až 2:00! Teda že někteří budou rychlí, to se podle olaminátovaných er-jedniček a géesixer dalo čekat, ale že v závodě powerbiků pojedou úplně všichni, čtyři desítky pilotů (pardon, jedna pilotka, druhá jela potom Best of Rest), časy pod dvě minuty a špička 1:46, to nečekal asi nikdo. Ve skupině medium už se jezdilo pomaleji, byť pár střelců se také našlo (stejně jako ve fastech pomalých). Ještě na vysvětlení: tréninky se jely rozděleny podle rychlosti, protože v nich šlo o dosažení nejlepšího času – každý vyjížděl z boxů jindy a je bezpečnější oddělit rychlé a pomalé. Závody samotné už se jely podle objemu motorů, při přímé konfrontaci jsou šestky a litry nesrovnatelné technikou jízdy a při závodě na sedm kol s pevným startem (všichni vyjíždějí naráz) nedochází ani při patnáctivteřinových rozdílech v časech k předjíždění o kolo.
Následovaly kvalifikace, ovšem hned ta první musela být již po několika minutách přerušena (viz výše), rostla nervozita, ale tahalo se fest a časy lezly dolů. Osobáček si zajelo fakt dost lidí, a to se ještě nezávodilo!

Sportbike
První tedy byly na řadě sportbiky, o jejichž trablích jsme již psali výše, takže na roštu bylo pouhých 11 lidí – nejdříve byl cvičný start, objelo se jedno kolo, a pak už se rozsvítila červená světla a jelo se naostro. Díky malému počtu lidí byl start bezproblémový, žádné žduchanice se nekonaly, ovšem to pravé maso nastalo, když z boxů vypustili čekající smečku, která se hned dala do stíhací jízdy. V ní byl i vítěz kvalifikace Petr Svoboda, který jako jediný jel i v závodě „pod 50“, ale na jen o fous pomalejšího Lukáše Trčku to nemohlo stačit. Lukáš opanoval první místo už na začátku, protože nemusel nikoho předjíždět, a závod dojel, jak sám nakonec řekl, „tak nějak na pohodu.“

Powerbike
Druhý závod, powerbiky, už byl z opačného konce. Na startu stálo skoro 40 lidí, vesměs na litrových supersportech, a už nácvik startu byl hodně zajímavý. Fotil jsem hodně zblízka a když hned vedle vás ječí hrubým odhadem 6000 koní, které prostě chtějí dopředu, tak to člověku pořádně zvedne adrenalin. Stát tam uprostřed se zařazenou jedničkou a vydrážděným motorem, tak mě asi klepne pepka ;-) No každopádně nácvik byl za námi a šlo se na ostrý. Ten nezvládl nejlépe ani vítěz kvalifikaci Martin Rez, který nakonec nedokončil první kolo, ani pozdější vítěz Honza Harák, ale až z konce druhé řady, z osmého placu startující streetfighter Pepa „Sršeň“ Šiler na své nahaté FZ1! A byl to start z říše snů, než se klukům rozmotaly jejich dlouhé jedničky, svištěl Pepa s předním kolem vysoko v luftě do šikany, kterou s oblibou projížděl driftem, čímž lehce podrýval morálku pomalejším soupeřům už v tréninku. Ve vedení se udržel celé jedno kolo, kdy proti er-jedničce Honzy Haráka jeho naháč prostě neměl šanci. Během několika kol se přes něj přesypali ještě tři jezdci, kteří si to „na husto“ dávali o druhý plac, ale šestého Martina Trachtu už Sršeň za sebou udržel.

Best of Rest
Posledním závodem dne byl Best of Rest, tedy ti, kteří se nekvalifikovali do svých závodů. Tedy vlastně závodu, protože to bez pardonu všechno byly powerbiky, a nešlo tady ani tak o časový limit, jako o to, že šedesát se jich na rošt prostě nevejde. A i tyhle závody, byť se v nich pod dvě minuty nikdo nedostal, měly svůj půvab. Ba co víc, tohle byli ti praví kluci (pardon, i jedna holka) z ulice, o nichž se pořád mluví, kteří povětšinou akorát přelepili světla svých normálních civilních strojů a vydali se do svého zpravidla prvního závodu v životě. A každý byl v tu chvíli Rossi, Spies nebo Haga sám pro sebe. Ačkoli vítěz, 45letý Aleš Zadina s příjemným smyslem pro humor a sebeironii, se mi přiznal, že po silnici už devět let vůbec nejezdí. Prý moc dětí a moc pitomců…

Soukromé bitvy
A ještě jedna věc mě na těchhle závodech bavila. Sledovat malé soukromé bitvy v zadních řadách, vždy tak dva, maximálně tři jezdci. A když si pak člověk porovnal časy z kvalifikace a časy ze závodu, zjistil, že některým toto pomohlo k zrychlení o hodně vteřin. Nemluvím o špičce, kterou tvoří kluci, kteří již mají na okruzích něco najeto, ale přesně o tom druhém konci výsledkové listiny. Vždyť v powerbikách nikdo nedostal od vítěze kolo, a těch 40 jezdců se na trať nějak muselo vměstnat. Já osobně jsem sledoval, jak za sebou jediná slečna Renata Smoloňová na roštu této třídy vodila několikačlennou skupinu kluků, kteří ji ne a ne předjet. Nakonec se jim to pacholkům v posledním kole nějak povedlo, ale stejně. A takových bitev tam bylo… Konkrétní výsledky najdete na www.pro-speed.cz.
Druhý závod, v němž už by se na stupních vítězů kromě produktů petrolejářské firmy Midland a energetických nápojů Ed Hardy už mělo stříkat i šampaňským (protože to tak nějak k těm závodům patří, byť jsou z toho jen všichni ulepení), se pojede v Brně první červnovou neděli. Tam už by to snad mělo být bez studené sprchy pro návštěvníky, kterou jim přichystali vrátní v Mostě, když každého zkasírovali o 130 kaček, jako by člověk jel snad na mistrovství Evropy. Taky jsem platil a taky jsem koukal…