MÁTE MŮJ RESPEKT

vydáno 20. 7. 2013, text Helena Lichtenbergová, foto rz

Štěpánka Foxová a Lumír Kovář pořádají akci Respekt letos pošesté. Proč to dělají, a proč pro motorkáře? Důkladně jsme je vyzpovídali.

Ahoj Lumíre, jdete do toho se Štěpánkou pošesté! Když jsme vás viděla vyčerpané po skončení předchozích ročníků, myslela jsme si, že už nikdy. Co je tím palivem do vašich motorů?
No, třeba Jack Daniel by byl určitě dobrým palivem, ale to by nešlo dohromady s bezalkoholovou akcí, kterou Respekt je, takže je to možná ten náš točený nealko Lobkowicz. Ne, já myslím, že když děláš něco, co tě baví, tak starosti kolem toho nebereš jako starosti, čas který tomu věnuješ, ani nevnímáš a vyčerpání si nějak nepřipouštíš. A nás Respekt baví. Po akci jsme sice polomrtví, ale stačí, aby nám přišly první fotografie, na kterých vidíme samé rozesmáté obličeje, a to nám rychle vrátí ztracenou energii. S každým novým ročníkem přibývá těch, kteří se na náš sraz pravidelně vracejí, a když se s námi loučí se slovy "tak za rok na viděnou", je to pro nás už i zavazující. Takže, dokud budou všichni, pro které tohle setkání pořádáme, na Respekt do kladrubského rehabiliťáku rádi jezdit, budeme v tom pokračovat.

Co je vlastně vaší profesí a co vás na myšlenku pořádání Respektu přivedlo? A proč zrovna pro motorkáře?
Za vším bývají různé shody okolností. Je to už šest let, měl jsem v té době v Benešově grafické studio, když přišla nabídka navrhnout pro Rehabilitační ústav v Kladrubech nějaké reklamní materiály. A tam jsem se potkal se Štěpánkou, která v rehabiliťáku pracovala jako fyzioterapeutka, ale zároveň dostala na starost právě i zpracování podkladů pro tisk reklamní brožury. S myšlenkou uspořádat pro pacienty ústavu akci, na kterou by přijeli kluci z Motoklubu vozíčkářů na svých čtyřkolkách, přišla Štěpánka. Já jsem v té době nikoho z nich neznal, ale začal jsem jí s organizací pomáhat jako takový stínový poradce, protože jezdím na mašině od svých patnácti let. Postupně ale tahle naše spolupráce přerostla i v něco víc. Přistěhoval jsem se do Kladrub, grafické studio jsem přenechal svému společníkovi a po patnácti letech podnikání se nechal zaměstnat. Nastoupil jsem jako vedoucí keramické dílny, ve které si pacienti v rámci rehabilitace procvičují své bolavé tlapky, nebo si jen tak pro radost něco modelují a relaxují. Od počítačové grafiky k hlíně je možná docela daleko, ale já mám původně hořickou kamenosochařskou školu a od kamene ke keramice už to zas takový skok není. Štěpánka se v ústavu kromě své profese věnuje pořádání různých sportovně zábavných akcí pro pacienty. Největší z nich jsou Kladrubské hry, taková malá čtyřdenní olympiáda přizpůsobená možnostem tělesně postižených. Ale úspěch slaví i další akce, které se zrodily v její hlavě. Třeba kladrubský La Manche, šestnáctihodinová plavecká štafeta, při které se v bazénu uplave 33,6 km, tedy vzdálenost skutečného La Manche.

Ale abych se vrátil k Respektu - proč zrovna pro motorkáře? Hlavním důvodem bylo to, že v roce 2008, kdy jsme dávali dohromady první ročník, zahynulo na silnicích velké množství bikerů a hodně jich skončilo v rehabiliťáku s vážnými zraněními, často následkem poranění páteře na vozíčku. Takže jsme jednak chtěli připomenout rizika, která s sebou jízda na motorce přináší, a zároveň i umožnit setkání kluků z Motoklubu vozíčkářů, kteří se ani po úrazu vůně benzínu nevzdali, se současnými pacienty. Aby je motivovali a ukázali jim, že na vozíku život nekončí. Otevřením akce pro veřejnost dostal Respekt ještě další rozměr. Jednak jsme umožnili nemotorkářům, aby se potkali s bikery bez přileb a zjistili, že to nejsou žádná monstra ani dárci orgánů, jak jsme s oblibou často nazýváni. Hlavně se nám ale nenásilně podařilo zprostředkovat setkání zdravých s handicapovanými. V běžném životě většina lidí za celý rok nepotká tolik vozíčkářů jako na Respektu v jeden den, natož aby je viděli, jak se dokážou bavit, třeba i tancovat na vozíku. Přijíždějí i rodiny s dětmi, tak si říkáme, že naše snažení nakonec může mít pozitivní vliv i na budoucí generaci bikerů. 

Děláte to vše zadarmo a ve svém volném čase, jak to zvládáte?
Helenko, děláme to zadarmo, protože si myslíme, že když člověk něco začne dělat pro peníze, vytratí se z toho upřímnost a pohoda. Kdybychom z toho chtěli udělat byznys, ztratili bychom určitě sympatie, podporu a důvěru nejen našich kamarádů, ale i všech, kteří na Respekt přijíždějí. Nastupujeme se Štěpánkou „dovolenou“, abychom připravili celý areál, za pomoci našich kamarádů, sourozenců i dětí postavili párty stany, stoly s lavicemi, dojeli vyzvednout novou kolekci triček a mikin, prostě zařídili vše, co je ještě potřeba. Kempujeme na hřišti ve stanu a držíme hlídku u sudů s nealko Lobkowiczem a Kofolou, takže když večer zaléháme do spacáku, připadáme si docela i jako na skutečné dovolené. Jak už jsem řekl, kdyby nás to nebavilo, nedělali bychom to.

Co nového na Respektu v roce 2013?
Letošní ročník se nebude nijak výrazně lišit od těch předchozích, ale to je trochu i náš záměr. Nechceme z Respektu udělat megasraz a megashow, rádi bychom, aby si zachoval svůj pohodový, spíš komorní charakter. Můj kamarád Mates, který nám každoročně hodně pomáhá s přípravou areálu, mi vyprávěl, že se nedávno zmínil o kladrubské akci před svými obchodními partnery, o kterých ví, že jezdí na motorkách. Jejich reakce byla, že je tyhle charity moc neberou, ale že tedy přijedou něco nám hodit do kasičky. Líbilo se mi, že jim na to Mates řekl: "Ale to není o tom udělat gesto – tady vám dávám pár stovek. Buď tam chci jet, nebo ne." Protože tak to je a nás těší, že na Respekt se lidé vracejí hlavně proto, že se tam cítí dobře. Podobně je to i s alkoholem. Několikrát, když jsem se potkal s partou bikerů a pozval je na náš nealko motosraz, jsem se setkal s reakcí: "Ty vole, co tam budeme dělat, když se tam nesmí chlastat." Nejsem abstinent, s chutí si dám panáka whisky, dobré víno nebo v létě točeného Kozla někde v zahradní hospůdce, ale k motorkám alkohol nepatří a zábava může být i bez alkoholu.

Vyrostl jsem na rockové muzice a drží mne to i v mých padesáti stejně jako kdysi v sedmnácti, takže v programu nesmí chybět muzika. Nejdříve jsem vybíral mezi svými kamarády a známými, takže na druhý ročník přijeli Chinaski, na třetí David Koller, s kterými jsem v minulosti spolupracoval. Minulý rok jsme se ale se Štěpánkou rozhodli, že dáme prostor mladým nebo méně známým, ale dobrým kapelám. Na pátém ročníku si proto všichni mohli užít pěkně tvrdý nářez od partičky Segment, letos bude hlavním hostem skupina NIL, s výbornou zpěvačkou. Na našem webu je přímý link na jejich stránky nebo klipy. Všichni příznivci Freddie Mercuryho a legendy Queen si určitě užijí skvělý pražský revival Queenie. Ani letos nebude chybět Míra Lisý, i když tentokrát nepředvede kaskadérskou show, protože si minulý měsíc zlomil ruku. Tým jeho motoškoly „Bezpečně na motorce“ ale bude celý den k dispozici všem zájemcům a určitě dojde i na nějakou soutěž v jízdě zručnosti.

Pro adrenalisty bude k dispozici lezecká stěna, na které si budou moci dospělí i děti, pod dohledem a za asistence profesionálů, zahorolezit. Ti opatrnější si mohou zahrát třeba petanque. Zajímavý určitě bude 3D simulátor superbiku, což není jen nějaké sedlo a řídítka, ale kopie 1:1 dospělé motorky, která se prý i chová jako skutečný bike – když tomu naložíš, zvedne se na zadní, při brždění tě to tlačí do řídítek. Nevím jak to je vymyšlené, sám jsem na to zvědavý. Jako tradičně je zajištěno bohaté občerstvení, pitivo samozřejmě nealko. Na spanilku se odjíždí v pravé poledne, ale to všechno je na našem www.keeprespect.cz.

Kéž se vše vydaří a těšíme se na setkání v sobotu 27. července v Kladrubech u Vlašimi.


Diskuze k článku


Nepřehlédni na MotoLife

  • Jak na baterie po zimě
  • Sdílené elektrické skútry BeRider brzy odstartují i v Brně
  • Motocyklem roku 2020 se stala Honda Africa Twin Adventure Sports
  • MOTOSALON 2020 - první fotky z výstavy
  • Motorbike 3/2020

Vítejte na MotoLife

Hledáme motorkáře, kteří nám pomohou dostat MotoLife na špičku!

MotoLife je nový sociální motorkářský web, na kterém se můžeš podílet i ty!

Na MotoLife patří reklamní prostor všem, kteří jeho obsah tvoří.

Podmínkou účasti na projektu MotoLife je dodržování pravidel tohoto webu.

Pojďme společně do toho...

  1. Přihlas se, založ si svůj profil.
  2. Pochlub se svýma motorkama, přidej fotky z cest.
  3. Přidávej příspěvky, články, názory, blogy, fotky nebo stránky.
  4. Získávej fanoušky, rozšiřuj okruh přátel, komunikuj s dalšími motorkáři.
  5. Sděl tvůrcům MotoLife jak web zlepšit.

Pravidla webu

  • Obsah webu může tvořit kdokoliv, kdo chce být jeho součástí a respektuje pravidla.
  • Veškeré příspěvky, články a fotky smějí být pouze o motorkách a dění okolo motorek.
  • Reklamní prostor patří těm, kteří zde publikují, a slouží i jako odměna za publikovaný obsah.
  • Jednotlivé MotoLife stránky jsou plně v režiji jejich zakladatelů a správců, a provozovatel webu nenese zodpovědnost za obsah.
  • MotoLife stránky, články, příspěvky i fotografie mohou být privátního i komerčního charakteru.
  • MotoLife osobní profily jsou výhradně privátního charakteru a nemely by obsahovat komerční obsah!
  • Publikovaný obsah nesmí jakkoliv porušovat práva třetích stan nebo jiné osoby a jejich zájmy.
  • Obsah nesmí obsahovat vulgární slova, sexuální tématiku, nabídky půjček, hazard, politiku a pod.
  • Obsah nesmí ani obsahovat odkazy na stránky se zakázanou tématikou.
  • V případě porušování pravidel může být profil, stránka i příspěvky zablokovány nebo odstraněny.
  • Pravidla mohou být průběžně doplňována nebo měněna.

Pište na , nebo využijte chat na stránce MotoLife.

Nově na MotoLife