Šeri testuje - MV Agusta Brutale 800 RR Dragster

vydáno 28. srpna, text Šeri

Přátelé, nevím jak to máte vy, ale pro mě slova MV Agusta znamenají 4 vystrčené trubky pod sedlem a stříbrno-červené lakování modelu F4 750. Panečku, ta mašina se kdysi v této malé motocyklové fabrice, ale pekelně podařila… Je fajn sledovat, že MV Agusta se nevzdává ani po letech a připravuje podobné klenoty i dnes. 

Je to prosté. Svézt se na legendární značce, jako je MV Agusta, se nestává každý den. Pro mě to byla jedna motocyklová meta, kterou jsem chtěl zdolat. První kontakt a šance se svézt bohužel ztroskotala na počasí a já jsem pomalu ztratil naději, že se na MV Aguste tento rok ještě svezu.
Motivace vyrazit na testovací jízdu do MCF Slušovice tentokrát byla za jinou, japonskou motorkou. Už při jejím přebírání na test mě čekalo velké překvapení. Pohled k servisnímu vjezdu byl jako splněný sen. Tam jsem ji uviděl jak vyráží z garáže s jiným pilotem. V trochu střízlivé, ale pořád neodolatelné černobílé kombinaci.
– MV Agusta Brutale 800 RR Dragster.

Tříválcový zvuk si nespletete s ničím jiným na světě a ta drátěná kola…
Že by se dnes naskytla šance? A takovou náhodou?
„Dokončíme test Katany a uvidíme“
– zní ode mně naoko.

Moje srdce začalo bít od tohoto okamžiku nějak rychleji. Test Katany byl úspěšně za námi, formality kolem výjezdu na Brutalce taky a mohl jsem jít na věc. 

Nebudu vám vůbec lhát. Po nasednutí se pocity ve mně míchaly ve velkém. Úcta, zodpovědnost, splněný sen, respekt, pokora... Natáhnuté rukavice kontroluji asi třikrát podobně jako řemínek přilby. Stačilo však nastartovat a všechny “obavy” přemohla touha užít si následující hodinku skutečně naplno. Zaklapávám sklo na přilbě, poslední kontrola vybavení, nádech, opona padá, premiéra začíná, pódium je naše.

Je slunečný den. Na krásné točité silnici v přítmí Luhačovických lesů se Brutalka cítí jako ryba ve vodě. Cesta je místy mokrá... „Hlavně opatrně chlapče, nechceš to tu zahodit“. 

Už první metry naznačují, že pochází z rukou temperamentních jižanů. Tady hold končí uhlazené japonské motorky. Abyste mně nechápali zle – japonské motorky jsou super. Ovšem charakter italek je prostě víc sexy.

Po prvních metrech tam sázím dvojku přes quickshifter a kvalt okamžitě vypadne.
„Aha musí se na ní tvrději, závodnicky“. Hned vidím, že si v sobě nese i po tolika letech srdce závodních speciálů Giacoma Agostiniho. 

Náklony střídají krátké rovinky. Fun faktor letí raketově nahoru. Motor rychle rozehrává svojí ďábelskou symfonii a zvuk se rázem rozléhá do dálky mezi stromy. „Bože to je nášup!“. Závodnický pocit umocňuje zmiňovaný quickshifter a člověk se v okamžiku cítí, že je součástí závodního paddocku. Je úžasné, že nám tohle dokážou i v dnešních přísných euro normách motorky dát. A všechno v továrním provedení. Celé to je stále překvapivě kultivované. Balík emocí zabalený v kompaktním balení. Laděný výfuk by motorce určitě pomohl a člověk by jistě po výjezdu zavíral garáž s pocitem, že brzy přebere na krk zlatý věnec za první místo v závodě. Ani sériové provedení s třemi výfuky nad sebou není zlé. Budete se možná divit, ale motorka je vlastně i použitelná na běžnou jízdu, nejen na tu sportovní. Můžete namítat, že není kam připnout kufry, nádrž je plastová a tak dále... Od cestování tady jsou samozřejmě jiné motorky. V kategorii naháčů se sportovním charakterem podobné ambice čekat nemůžeme. V rámci svého segmentu ale dělá co může. Brzdy fungují skvěle, ovládací prvky jsou pěkně v dosahu. Dnes tak oblíbená zrcátka v koncovkách rukojetí dávají solidní přehled o dění za vámi. A vypadají parádně... Motorku opticky rozšiřují a celkový design tak budí patřičný respekt.

Sedí se na ní fajn. Místa na rozdávání tu pravda není mnoho, ale k památné Kawasaki ZXR750 s náfuky airboxu jako roury od vysavače má pořád daleko. Přístrojový panel je možná skromnější v porovnání s konkurencí, ale k charakteru této mašiny se to tak hodí. Rychlost, otáčky, zařazený převodový stupeň, informace o palivové mapě jsou zobrazeny na LCD displeji. Ten je ještě doplněný o barevné ikonky směrovek a mazání v dolní liště. Co mě ale rozesmálo je, že neutrál nenajdete pod běžným písmenem N, ale pod nulou. Co dodat, prostě Itálie.

V dolním poli otáčkoměru je Brutalka překvapivě uhlazená a motor neprotestuje v menších rychlostech. Ovšem nepůjčil jsem si ji, abych ji trápil na šestku v obci, že... Je to sportovní motorka pro radost. Motor lační po otáčkách a vy po zatáčkách. Po vytočení plynu se ozve řev věčně hladového tříválce.Krátký rozvor posílá motorku nekompromisně do náklonů a život zase dává smysl.

Po stránce designu je vidět cit pro detail. Názory se budou jistě dělit na 2 skupiny – buď ji máte rádi nebo ne. Je zřejmé, do které skupiny se řadím. Černobíle lakování je podle mně možná až moc decentní. Pěkná červená nebo žlutá v kombinaci s černou by se sem hodily více. Agresívních detailů je tu ovšem tolik, že by se mohla podělit i s konkurencí a stále by jí zůstalo dost. Všimněte si pěkně designově dotáhnuté nádobky na kapaliny nebo zadního světla. Je to skvost. Kola dávají Brutalce další rozměr a asi si nevzpomenu na jinou sportovní mašinu s drátěnými koly.

Zadní stupačky se celé schovají pod sedlovou část, takže neruší dojem agresivního naháče pro jednoho jezdce. Sedlo je designově krásné, ale dost tvrdé a hlavně pro spolujezdce nepřináší zrovna moc pohodlí. Z designu bych ještě určitě zmínil vykrojené místo pod sedlem jezdce, kterým prostrčíte v pohodě celou dlaň. A podobných designových výstřelků bych mohl jmenovat celý seznam.

Konec našeho společného představení je tady a já si to musím uspořádat v hlavě. Ta motorka je prostě složitá. Robert Louis Stevenson to ve své novele zřejmě vystihl úplně přesně. Brutalka je jako doktor Jekyll a pan Hyde. Určitě ten příběh alespoň trochu znáte. Navenek uhlazený, dobře postavený muž, který občas cítí, že bojuje mezi dobrem a zlem ve svém nitru. Není radno přenechat nadvládu panu Hydeovi, protože dokáže být někdy až nelidsky zlý. Tento projev MV Agusta Brutale 800 RR Dragster dokonale vystihuje.

Poděkování patří motoshopu MCF Slušovice za zapůjčení motorky.



Diskuze k článku

Killbill 10. září
Pekny bike. Asi jsi nestihl zjistit kolik zere vid? 🙂

Další články z rubriky

  • Šeri testuje - Honda CB1000R Neo Sports Cafe

Kam dál

  • Tesi H2 - nová přeplňovaná bestie od Bimoty
  • Velká čtyřka - jeden za všechny, všichni na baterky
  • Nová trojice modelů CB500F, CBR500R a CB500X!

Vítej na MotoLife❗️

Podílej se na tvorbě nového sociálního motorkářského webu!

Podmínkou je pouze respektování pravidel tohoto webu.

Začít můžeš už teď »
  1. Založ si jednoduše svůj osobní profil.
  2. Pochlub se na profilu svýma motorkama, přidej fotky z cest.
  3. Přidávej motorkářské příspěvky nebo odkazy na zajímavé motorkářské články.
  4. Publikuj články, názory, blogy, fotky....
  5. Vytvoř si prezentační stránku a ukaž motorkářům co děláš.
  6. Poraď vývojářům MotoLife jak web zlepšit.

Piš na nebo využij chat na stránce MotoLife.