Šeri testuje - Honda CB1000R Neo Sports Cafe

vydáno 10. září, text Šeri

Konkurenční prostředí dnes nutí výrobce motorek neúprosně se vrhat do boje o zákazníka stále novějšími, lepšími a nekonvenčními řešeními. A taková přesně je Honda CB1000R Neo Sports Café. Inovativní a stylová motorka, která se snaží být trochu jiná jako ostatní.


Je ráno a testovací jízda právě začíná. Stojím před čerstvě nastartovanou motorkou a hlavou mi proběhne pár myšlenek. Vyberu asi tu nejintenzivnější z nich – otázka vzhledu.


Vzpomínáte ještě na devadesátá léta? Byla to úžasná doba. Kombinézy nešetřily kombinacemi růžové a žluté, motorky vypadaly v té době taky jinak jako dnes. Už se zřejmě nevrátí doba Fireblade 92 s bílým základem a modro-červeným závodním lakováním. Tato motorka snad nejlépe vystihovala éru lakovaní, které tehdy frčely. Ano, sportovním motorkám se tehdy taky říkalo vtipně – jogurty – proč asi :).

Neo Sports Café je ale něco úplně jiné. A popravdě, ani by jí lakovaní z doby Backstreet Boys neslušelo. Krásna jednoduchá tmavá se k motorce skvěle hodí. Její desing je extra. Pravda, dnes láka spíše retro v moderním technickém balení typu Kawasaki Z900RS, ale je fajn, že se toho Honda nebojí. Přímého konkurenta snad ani nemá. No, možná by se jeden snad našel. Při pohledu na ni mě totiž hned napadla Husquarna Svartpilen. Ta by mohla designem přímo konkurovat. Oproti Hondě svým vzhledem možná křičí až moc.


„Bude teda Honda nový trendsetter?“ –  ptám se v jeden okamžik sám sebe. Myslím si že ne, ale svojí decentností oproti Husquarně dokáže zaujmout širší spektrum zákazníků.

Přijímám poslední instrukce, dvakrát hluboký nádech-výdech, zaklapnout plexi a jde se na to. Už první metry naznačují, že jde o moderní a ovladatelný stroj –  „Ouuu, well done Honda“. Spojka jde výborně, okamžitě se spřátelíme. Pocit od převodovky výborný. Co však na první pohled moc nepotěší je funkčnost zrcátek. Moc dění za sebou v nich neuvidíte. Možná by pomohly dnes tak populární zrcadla v závažíčkách. Těžko říct, ale designově by to jistě neurazilo.


První zastávka na pumpě a pocity ze mně jenom lítají. „Palivové mapy, sedlo z alcantary a.…“. Kamarád Radek rozsekává tok mých pocitů a prohlašuje –  „Je macatá, ale slušela by ti“. Objemnější opravdu je, to ano. Rozhodně tady ale neplatí ten známy vtip
– Sex s baculkou? Je to fajn ale nesmí tě u toho vidět kamarádi.
Za mě, Honda v pořádku. První kilometry jsou za mnou a pohled padá na příplatkový Akrapovič. Je toto vůbec možné? –  „Takový kus strojírenského skvostu a tak zmršený zvuk?“ –  běží mi hlavou. Ta tlumivka v útrobách výfuku se rozhodně nepovedla. První zastávka taky ukázala pro mě trochu nezvyklý pocit od stojanu. Motorka se do strany za stojanem nakloní na můj vkus trochu málo. Neustále to ve vás bude vyvolávat strach, že vám upadne.


Vyrážím hltat další kilometry. Podvozek krásně a přesně zvládá všechny asfaltové povrchy. Hravě si poradí i se silnicí s takovým množstvím záplat, za které by se nemusel stydět ani kabát Sama Hawkinse z kovbojky Winnetou. Jediným limitem na rozbitých silnicích jsem byl já sám a můj strach, abych mašinu nezahodil. S Hondou se nebudete prát jako s opravdovou klasikou, do zatáček padá pohledem a tady se projevují všechny ty moderní prvky. Musel jsem si na to pravda chvíli zvykat, jelikož jsem na ni vlezl z Bandita z roku 2005, a ani na konci dne nebyla moje adaptace úplná. Zvyk je holt železná košile. Jak říká můj otec – na dobré se dobře zvyká. Za další den nebo dva by to bylo už úplně ok. Co mě celkem překvapilo, jsou znatelné vibrace, které byly cítit od motoru. Nevím, čím to bylo, ale při plynulejší jízdě motor zvláštně přenášel vibrace do celého rámu mašiny. Asi bych od čtyřválce značky Honda čekal trošku plyšovější projev.



Motor má ovšem páru. Nejdříve jsem ho úplně nechápal – tolik výkonu přece nemůže být použitelné a nad 9000 otáček naprosto nereálné. Opak je ale pravdou. Je velmi bezpečný, když mu porozumíte. Hned jak pominulo prvotní zkoušení co to dá, začal mi vlastně dávat smysl. Je velmi bezpečné předjet auto, kamion nebo traktor ve zlomku sekundy. Ten výkon vám může vlastně zachránit život. Hlavně si to všechno dobře odůvodnit, že.


Do zmiňovaných 9.000 je celkem dobře použitelný i na běžný život v sedle. Kultivovaný je možná to správné slovo. Jeden by si ťukal na čelo, ale nebál bych se na motorku posadit i rozumného nováčka, které by neotvíral pandořinu skříňku nad 9000 otáček. Tam to letí skutečně neskutečně. Za všechno snad hovoří můj odvážný pokus o předjetí tří aut na jeden šup v neagresivnější palivové mapě. Řídítka se i v 150 celkem slušně nadlehčily, a dovolím si tvrdit, že kdyby nebylo chytré elektroniky, zažil bych svoje první wheelie.
Dámy a pánové, přátelé, přichází asi to nejlepší na celé motorce – quickshifter. Není potřeba dlouhých slov. To prostě chcete na sportovní motorce mít. Jednou nebo dvakrát jsem tam kvalt nedokopl, ale to bylo spíše mojí slabou razanci na páčce. Jinak tam rychlosti skákaly velmi pěkně. Překvapila mě i jeho použitelnost v menších rychlostech – cool. 

Palivové mapy fungují a jsou dobře vymyšlené. k dispozici 3+1 (kde ta poslední “User” dovoluje individuální nastavení). Při přepínání se využívá logický a dobře ovladatelný přepínač na levém řídítku. Mapy jdou změnit bez potřeby zaklapnutí plynu nebo zastavení. Zvolenou mapu naznačí i zabarvení led pásku na elektronickém displeji v pravé horní části. Pěkný detail.


Při změně map se mění poměr:
T – zásahu trakční kontroly
EB – motorové brzdy
P – množství výkonu. 



Zmiňovaný displej je ok, pěkně čitelný i na slunci ale dnes to jde rozhodne i lépe a barevně. Kolegové z Mnichova jsou v tomto rozhodně o kus dále než japonští samurajové. Otáčkoměr bych volil trochu větší, ale je to samozřejmě otázka individuálního vkusu. Celkovou polohu panelu bych si ale představoval trochu výše. Není úplně v zorném poli a musíte pro informace na něm trochu sklopit hlavu. Tím ztratíte oči ze silnice a to nechcete. 

Nemůžu si odpustit jednu kuriozitu spojenou s displejem.
– Při přebíraní motorky na bočním stojánku ukazoval palivometr plnou nádrž. Po 15 km byl na půlce. Buh ví, kde je to čidlo palivoměru umístěné, ale může vám lehce zamotat hlavu.

Brzdy jsou úžasné. Stačí dva prsty a máte nad brzdami parádní kontrolu. Jejich citlivost je fantastická a jde z velký nich pocit jistoty.

Decentní lakování pěkně doplňuje designové vychytávky jako jednoramenná kyvka nebo novátorsky umístněný držák značky z kyvné vidlice. Dalo by se říct, že to je až trochu neHonďácké řešení. Každopádně se to podařilo a zadní části to pomohlo. Pěkné leštěné linky na i na samotných válcích motoru doplňuji moderní svěží vzhled. Je moc fajn, že se nešetřilo na detailech jako ledkové světlo a směrovky. Pěkně doplní celkový dojem.


Ideální den s Hondou – ráno zhltnout pár croissantů v oblíbené kavárně přímo v centru města a vyrazit na okružní jízdu plnou zatáček. Motorka je na to jako stvořená.
Koní má dost a dovolí vám i slušně zlobit, ale nenutí vás k tomu. Milovníci výhledů si užijí i slušnou kochačku v nižších pozicích příkladného čtyřválce.

A jaký na ni mám názor po celém dni? Je to výborné, krásné děvče se stylem a z dobré japonské rodiny.



Diskuze k článku


Další články z rubriky

  • Šeri testuje - MV Agusta Brutale 800 RR Dragster

Kam dál

  • Tesi H2 - nová přeplňovaná bestie od Bimoty
  • Velká čtyřka - jeden za všechny, všichni na baterky
  • Nová trojice modelů CB500F, CBR500R a CB500X!

Vítej na MotoLife❗️

Podílej se na tvorbě nového sociálního motorkářského webu!

Podmínkou je pouze respektování pravidel tohoto webu.

Začít můžeš už teď »
  1. Založ si jednoduše svůj osobní profil.
  2. Pochlub se na profilu svýma motorkama, přidej fotky z cest.
  3. Přidávej motorkářské příspěvky nebo odkazy na zajímavé motorkářské články.
  4. Publikuj články, názory, blogy, fotky....
  5. Vytvoř si prezentační stránku a ukaž motorkářům co děláš.
  6. Poraď vývojářům MotoLife jak web zlepšit.

Piš na nebo využij chat na stránce MotoLife.