Žluté dvojče

vydáno 29. 3. 2007, text Jan Rameš

Globalizace nás drtí. Japonské motorky se vyrábějí v Evropě, evropské oblečení v Asii, zelenina se k nám vozí z Polska, mafiáni z Běloruska. Za vším vězí peníze, či spíše snaha výrobců minimalizovat náklady. Na začátku nového milénia uzavřeli takovou smlouvu o globalizaci na druhou dva přímí konkure...

Globalizace nás drtí. Japonské motorky se vyrábějí v Evropě, evropské oblečení v Asii, zelenina se k nám vozí z Polska, mafiáni z Běloruska. Za vším vězí peníze, či spíše snaha výrobců minimalizovat náklady. Na začátku nového milénia uzavřeli takovou smlouvu o globalizaci na druhou dva přímí konkurenti, Kawasaki a Suzuki. Sňatek netrval dlouho, ale zbyli nám z něj nějací potomci. Suzuki RM-Z 250 je jedním z nich.
Idea byla jasná: mít kompletní sortiment. Každé ze zúčastněných stran chyběl nějaký model, kterým konkurence bodovala, a tak si obě značky navzájem trochu vypomohly. Obě ale postrádaly čtyřdobou krosku, kterou nakonec – zbrusu novou – dodala Kawasaki. Sama si ji pojmenovala jako KX 250 F, u Suzuki dostala žluté plasty a jméno RM-Z 250. Takže ač je tenhle test o Suzuki, je vlastně zároveň také o Kawě. Vždyť třeba náhradní díly chodí zabalené jako Kawasaki Parts...
„Nula-pětka“ lepší
Tento model zůstal v nabídce Suzuki po tři sezony, když v té poslední, 2006, už jej Kawasaki vyráběla jen pro svého bývalého partnera, protože sama měla novou motorku s hliníkovým rámem. Suzuki nabízí „hliníkovku“ až letos. První generace RM-Z dostala jedinou inovaci, a to v roce 2005. Přímější výfukové kanály a předělané sání znamenají lepší výkon ve spodních a středních otáčkách, jiné časování zapalování a přesunutý omezovač zase vyladily výkon nahoře. Spojka je lepší co do funkce i do pocitu, a to díky jiným lamelám a materiálu pružin. Plyn jde ovládat lehčeji, za což může jiný mechanismus na karburátoru a plynové lanko s nižším třením. Převodová kolečka na trojce a čtyřce jsou tvrzená. Velkou změnou k lepšímu je víčko olejového filtru, které lze sundat bez toho, aniž byste zároveň museli rozebrat vodní pumpu a vypustit chladicí kapalinu. A té je tam podstatně víc, protože chladiče jsou o 40 mm vyšší, což znamená o 17,8 % větší chladicí plochu. Změn na podvozku bylo méně, hlava řízení je tužší díky tlustšímu průměru stěn, těsnění v předních vidlích má menší tření, což znamená snadnější chod při propružení. Jiné sedlo nebo brzdová páčka jsou už jen prkotiny.
Síla hlavně odspodu
Motor je velice kompaktní, za což může hlavně mazání s polosuchou skříní – olej je v převodovce a klikovka může být umístěna velice nízko – vertikálně řešená převodovka s pěti kvalty. Řadí dobře, nepotěší jen jemný neutrál, který se rád ozve třeba při jízdě v blátě, kdy nemáte na řadičce potřebný cit. V hlavě se skrývá dvojice vaček a čtveřice titanových ventilů, které v prvním roce rády zazlobily (jak už je u čtyřdobých krosek obvyklé). Krmení obstarává 37mm plochý karburátor Keihin FCR s akcelerační pumpičkou (pro lepší reakci se montují jiná víčka, např. Bud Racing v ceně řádově 1600 Kč) a snímačem polohy škrticí klapky, odvod spalin zase řeší výfukový systém z několika materiálů – koleno od hlavy je titanové, prostřední roura nerezová a tlumič hliníkový. Jednoválec chytá velice dobře, malý objem se šlape lépe než čtyřipade. Startování je usnadněno automatickým dekompresorem, sytič je klasicky na motoru, ochuzovač (když vám to zdechne teplé) u spojky. Motor se trochu déle ohřívá, ale pak už můžete tahat, co hrdlo ráčí. Tyhle agregáty vždycky více než maximálním výkonem udivovaly svou ochotou sbírat se již od nejnižších otáček, jejich zátah v téhle oblasti a ve středním pásmu je obdivuhodný a rychlejší tady bývá nevytáčet motor do maxima, ale naopak řadit dříve a jezdit „na krouťák“.
Jako na kole
Podvozek tvoří prostorový rám se dvěma hlavními trubkami, které v téhle první generaci ještě nebyly z hliníku, nýbrž z chrommolybdenové oceli. Odpružení pochází od Kayaby, ovšem přední 48mm USD vidlice nikdy nepatřila mezi nejlepší. Je staršího jednokomorového typu a v základu byla nastavena dosti zvláštně – na drobné nerovnosti nereaguje a působí tvrdě, při větším zatížení je naopak měkká. Tady se drobný tuning hodí. Naopak na zadní tlumič nejsou stížnosti. Co do ovladatelnosti je tahle RM-Z 250 vynikající.


Další iČMN články

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Spaghetti Western

Články na MotoLife

  • Motorbike 3/2024
  • Motorbike 1-2/2024
  • Motorbike Katalog motocyklů, skútrů a čtyřkolek 2024
  • Motorbike 12/2023
  • Masarykův okruh poprvé hostil enduro závody. Úspěšnou premiéru si nenechalo ujít 260 jezdců

Příspěvky motorkářů

Moto.cz
14. února
Silniční závody motocyklů v Československu v roce 1957 - Kompletní výsledky a popis sezóny na webu 🥰 ❤️ 🏍
MotoRoute
2. února
MotoRoute 1/2024 - vychází 7. února 👈
Všechny příspěvky ...