Test: Yamaha YZF-R6

Charakteristika testovaného stroje

Motocykl pohání čtyřválcový motor Yamaha se zdvihovým objemem válců 599 cm3, který plní staré dobré karburátory. Díky tomu motocykl reaguje opravdu rychle na každé otočení plynovou rukojetí. Jednou z mých výhrad k tomuto motocyklu je spojka, nevím, jestli to dělá každá R6 stejného výrobního roku, ale spojka na naší R6 si nic nezadá se suchými spojkami závodních motocyklů, protože její páčka jde poměrně těžce zmáčknout a po několika křižovatkách v hustém městském provozu se stává jízda na této japonce utrpením pro levé zápěstí. Co se týče motoru, nemám k němu jediné výtky. Jako každý supersport je do 8 tisíc otáček spíše líný a do práce se mu nechce, ale to co začne nad 10 tisíci, je peklo. Při prudkém přidání plynu není problém, aby se motorka plašila i na dvojku na zadní kolo. Převodovka u našeho testovacího motocyklu pracovala téměř bezchybně, jen se občas stane, že při řazení z jedničky na dvojku, ať chcete nebo ne, trefíte neutrál. Stává se to ale převážně ve vysokých otáčkách např. při sprintech na letišti. V běžném provozu se mi to ještě nestalo. 

Konečně jsem se dostal k samotné jízdě, tak tedy otočím klíčkem v zapalování, rozsvítí se budíky a startérem probudíme řadový čtyřválec, který na sytiči vydává velmi zajímavý dunivý zvuk. Po ohřátí na teplotu 40 stupňů vypínám sytič a ještě než si nasadím helmu a rukavice, nechám motor trošku ohřát. Jakmile je vše připraveno, za lehkého cvaknutí zařadím za jedna a vyjíždím. Je poznat, že motor ještě nemá svou ideální provozní teplotu a občas ještě má snahu cukat se v nižších otáčkách, ale jak jsem poznal později, po ohřátí se už tyto problémy neopakují. Proplétání městem není na této „eršestce“ nic příjemného, stupačky jsou poměrně vysoko a řídítka nízko, takže je nejlepší vyjet nejkratší cestou z města ven. Když míjím ceduli označující konec města, japonka ožívá a je viditelně hladová po otáčkách. Nejlépe se cítí v zatáčkách, kde může předvést svou perfektní geometrii a tuhost rámu DELTABOX. Jakmile se ručička otáčkoměru pohybuje v číslech nad 12 tisíc, je radost na této motorce sedět a řídit ji. Na každém výjezdu ze zatáčky předvádí motor své ohromné zrychlení a nezkušeného jezdce by mohla i zaskočit, když posílá zadní kolo do menších akceleračních smyků. Překvapilo mne, že i já se svými 185 centimetry jsem neměl problém se zalehnutím za plexi při vyšších rychlostech a tím pádem mi vítr zbytečně nenarážel do helmy. Testovací motorku jsem vzal i na okruh, ale zde již byly znát nedostatky cestovních pneumatik, které měl nazut testovací motocykl, a tak nebylo jednoduché zajíždět rychlejší časy, protože motorka měla snahu ve větších náklonech trošku odskakovat, což není pro jezdce nic příjemného.

Když se vrátíme zpět na normální silnice, tak musím vyzdvihnout i zrcátka, která tu nejsou opravdu jen na okrasu, ale je v nich i dobře vidět a řidič může dostatečně sledovat provoz za sebou. Další skvělá věc jsou dva velké světlomety, které při jízdě v noci nemají nejmenší problém poskytnout řidiči dostatečný výhled před sebe a tím, že jak při režimu potkávacích, tak i dálkových světel svítí oba světlomety najednou, má řidič před sebou při noční vyjížďce opravdu ostrý výhled.

Pro koho je motocykl určen?

Určitě tahle mašinka nepatří do rukou žádným začátečníkům. Jedná se o dravou motorku pro zkušené jezdce, které jen tak něco nezaskočí. Přece jen na zvládnutí 130 koňských sil už řidič nějaké ty zkušenosti potřebuje. Další skupinou motorkářů, kteří si tuhle motorku určitě nekoupí, jsou cestovatelé, které by radikální posez hodně rychle přestal bavit. Je tedy určená převážně zkušenějším jezdcům , kteří si občas zajedou na okruh a jinak preferují sportovnější jezdecký styl a na pohodlí jim příliš nezáleží. Ani spolujezdec si na této Yamaze moc příjemně neposedí, a proto bych jednoznačně nedoporučoval kupovat tento stroj jako motorku pro dva. Pro občasné svezení hezké kamarádky poslouží sedlo spolujezdce dobře, ale určitě není určeno pro pravidelné jízdy ve dvou. To by vás pak tento recenzovaný supersport hodně rychle omrzel.

U těchto sportovních strojů je téměř stoprocentní, že po osmi letech provozu již přece jen párkrát zavítaly na závodní okruh. Z toho tedy plynou dvě věci, na které si musíme dát pozor. Tou první je rám. Neměl by být za žádných okolností svařovaný, pokroucený nebo nalomený. Od takovýchto „skvostů“ dejte ruce radši rychle pryč, protože by vám mohly na silnici způsobit nemalé problémy. Druhou věcí je motor. U motorek, které častěji jezdily po okruhu nebo je původní majitel jednoduše nešetřil, může vzrůst spotřeba oleje a nikomu bych nepřál ihned po koupi platit za generálku motoru. Jinak samozřejmě zkontrolovat standardní věci, resp. spíše spotřební zboží, jako stav řetězové sady, brzdových destiček, provozních kapalin, a jiné.

Já osobně jsem si na této „eršestici“ užil plno krásných kilometrů a každému sportovněji zaměřenému jezdci bych tuto japonskou supersportovní raketu vřele doporučil, protože kdo má rád sportovnější styl jízdy, jistě oželí její nedostatky jako dlouhodobě namáhané zápěstí nebo tuhá spojka, případně i nedostatek prostoru a její nenasytnost po pohonných hmotách. Protihodnotou těmto nedostatkům je ostré řízení, rychlost a vysoký výkon přicházející s vysokými otáčkami.