Z ARCHIVU ČMN 2005: Minichopper Jincheng JC 250-6 se zachoval přesně tak, jak jsem potřeboval
CMN 2005
Čínská miniatura
Motocykly čínské provenience si u nás, šťouravých motoristických novinářů, zatím nezískaly příliš pozitivní reputaci. A tak není divu, že i k JéCéčku jsem zprvu přistupoval spíše s nadhledem a úsměvem ve tváři. Mám-li však zapomenout, na čem se vozím normálně a zůstat v tomto případě „nestranným bezemočním testmanem“, musím přiznat, že mě Jincheng po týdenním užívání naplno z asijské skepse celkem vyléčil.
vydáno 27. 10. 2015, vyšlo v ČMN 8/2005, text Ondřej Hrůza, foto Honza Jína
V ČMN 8/2004 jsem se českému motorkářskému národu upsal k tomu, že test nového minichopperu z nejlidnatější země světa uvidí na našich stránkách ještě v zimě. Ve snaze splnit tento závazek jsem v listopadových deštích prožil s Jinchengem slušný očistec, ale na druhou stranu jsem se mohl na vlastní kůži přesvědčit, že číňan nedostal homologaci pro provoz na českých komunikacích zadarmo, neboť i v několika krizových situacích se dokázal zachovat ne tak, jak jak jsem od něho očekával, ale přesně tak, jak jsem potřeboval.
Největší z rodiny
Možná to bude znít komicky, ale Jincheng JC 250-6 je oficiální vlajkovou lodí v kolekci motocyklů pro nás nepředstavitelně velkého výrobního závodu Jincheng Machinery Co., Ltd. v čínském Nanjingu, který kromě mopedů a motocyklů chrlí především vojenskou techniku a domácí spotřebiče. Z pohledu čínského trhu, který se dívá na motocykly jako na věc užitnou a praktickou, je dvěstěpadesátka už velkoobjemová motorka (podle čínských odborníků má doslova „zbytečně vysoký výkon...“), protože 90 % čínského motoparku tvoří motocykly o objemu 35-125 cm3, přičemž největší tlak ze strany vlády a čínských měst je nyní na výrobu strojů se čtyřdobým motorem 100 nebo 125 cm3 vybaveným katalyzátorem. I když je nabídka motocyklů Jincheng nečekaně pestrá (v továrním prospektu jsem našel dobře přes třicet typů různých motorek a čtyřkolek postavených na podobném základu a motoru a lišících se především v odlišné kapotáži, sedle a použitém typu kol), oficiální zástupce pro čR, Slovensko, řecko, Jugoslávii a další evropské země - firma Irbis Panda spol. s r.o. - u nás zatím (v roce 2005 - pozn. red.) prezentuje pouze tři základní modelové řady. Tou nejmenší je miniaturní čtyřdobá padesátka Fun Rider 2000SE, která je celkem zdařilou kopií skoro kultovní Hondy Monkey, zástupcem střední třídy je v tomto případě JC125-17C ve sportovním designu a vrcholek nabídky tvoří právě chopper JC 250-6.
Malý bavoráček
Nanjingští inženýři nemuseli zaměstnávat výkonnou čínskou rozvědku, aby zjistili, co se ve světě líbí a který motocyklový design sklidil v posledních letech samou chválu a obdiv. Podle mě si jen hodili dolarem, jestli to bude V-Rod nebo R 1200 C. A bavorák vyhrál. Tak ho na papíře zmenšili, dokreslili jinak podmotorovou část rámu, protože žádný stopětadvacítkový nebo dvěstěpadesátkový boxer zrovna neměli ve výrobním plánu, dali tomu méně extravagantní řídítka a JC 250-6 byl na světě.
Při první důkladné prohlídce testovaného motocyklu si vždy všímám detailů a zpracování. Divili by jste se totiž, u kolika produktů renomovaných světových výrobců najdete i na ne příliš schovaných místech nesražené otřepy, nedoleštěné broušené části a ohyby, vady na laku, špatný chrom a podobně. U motocyklů prodávaných pod asijskou značkou to byl vždycky největší kámen úrazu a člověk si v situacích, kdy chtěl pouze lehce dotáhnout úchyt stupačky a ukroutil hlavu šroubu, nebo jemně sáhnul jedním prstem na přepínač na palubní desce a tento celý vypadl a zůstal viset pouze na drátkách, musel neustále opakovat: „...no jo, ale co bych ještě chtěl, za ty peníze...“.
Musím však uznat, že tohle není případ Jingchengu. Jistě, má také svoje mouchy, jako zámek zapalování, se kterým musíte někdy trošku zápasit, než do něj dostanete klíček, nepřesně působící spasování odlitků bloku, „dobrodružné“ nastavování zrcátek nebo litá kola připomínající některé meziválečné výrobky Zbrojovky Brno, ale jinak žádný podstatný negativní dojem, což se mi potvrdilo u všech tří zástupců této řady, které jsem měl možnost „očíhnout“.
Mistr basů
JC 250-6 patří k t��m šťastným asijským strojům, které nejsou odkázány na kickstart a mají pouze „elektrický spouštěč“. První startování, doprovázené u tohoto motocyklu drobným laborováním s mechanickým sytičem, proběhlo překvapivě zdárně a klasický řadový dvouválcový agregát o objemu 238 cm3, při jehož konstrukci vycházeli Číňané z léty osvědčeného motoru Honda CB, se příjemně rozbafal. Když jsem pak sytič ještě stáhl a dráždil motor možná až příliš nízkým volnoběhem, byl jsem příjemně překvapen, jak dokážou dva stopětadvacítkové válce se standardními koncovkami basovat... Na první poslech bych tipoval minimálně pětikilo.
První, co jsem vnímal po sezoně strávené v sedlech cruiserů a mamutích motocyklů, byla neskutečná lehkost dvěstěpadesátky. Na druhou stranu vše je pouze otázka pocitu, neboť se domnívám, že na 13 kW výkonu by mohla motorka ze svých 140 kg suché hmotnosti ještě něco shodit. Všechno jde zlehka, žádný z ovládacích prvků se nezasekává v nechtěné poloze (to je oblíbená hra čínských strojů) a motor zní zdravě, takže hurá.
Bez vytáček to nejde
První okamžiky jízdy byly opravdu veselé. Se 193 cm vysokým chlapem v sedle musel totiž Jingcheng vypadat jako karikatura motocyklu, ale z pohledu řidiče celkem pohoda. Nic se viditelně nepovolovalo, motorka držela stopu a jediné, co jsem se musel chvíli učit, byla práce s JéCéčkovou převodovkou, která nebyla vždycky ochotná plnit můj rozkaz. Překvápko bylo, že motor táhl nečekaně odspodu, takže i když jsem ho zkoušel podusit, nikdy nechcípl, což je velice pozitivní vlastnost stroje především pro začínající motorkáře, pro které je Jincheng určený. Pocit z podivně nestabilního zadku motorky nemůžu připsat na vrub špatné konstrukci, ale spíš ne příliš povedenému obutí a hlavně mizernému povrchu, na kterém jsem čínskou dvaapůli celý týden jezdil.
Největší zábava nastala ve chvíli, kdy jsem začal JéCéčko hodně vytáčet. Najednou úpná změna všech charakteristik. Motoru se to určitě líbilo (asi stejně, jako starému dobrému hondímu CéBéčku), ale zbytek motocyklu vůbec nadšený nebyl. Rám se rozvibroval jako ladička a přes plastový kufr, který působil jako velký rezonátor, mi začal různě vysokými tóny dávat najevo, že buď to budu mít se silně alternativním hudebním podbarvením, nebo uberu plyn!
Nechci působit jako reklamní agitátor, ale mám-li na závěr udělat nestranné srovnání, pak je Jincheng jednou z nejlepších alternativ, které se u nás z čínských produktů nabízí. Možná jsem měl náhodou zrovna štěstí, ale to zpracování je opravdu o kus jinde. Jincheng JC 250-6 je vhodný především pro začátečníky, kteří nebazírují na renomované značce a místu původu motocyklu, radost určitě udělá všem motorkářkám, protože působí celkem elegantně, není nepohodlný (nejste-li obr), a přitom je velice dobře ovladatelný.
Ternem je pak pro spořivé motorkáře - ekonomy, kteří nechtějí ojetinu, ale novátora s dvouletou zárukou, protože stojí necelých 80 000 Kč a se spotřebou 2,4 l na 100 km vyjde cestovné na sraz levněji než autobusem.
Technická data Jincheng JC 250-6
Motor vzduchem chlazený řadový dvouválec 4T
Objem 238, 3 cm3
Vrtání x zdvih 53,5 x 53 mm
Výkon 13 kW (17 k) při 8 000 ot./min.
Točivý moment 17 Nm při 5 500 ot./min.
Kompresní poměr 9,2 : 1
Plnění motoru jeden karburátor
Startér elektrický, typ CDI
Převodovka pětistupňová
Brzdy vpředu kotouč + dvoupístkový třmen
Vzadu buben
Rozvor 1 480 mm
Světlá výška 140 mm
Hmotnost 140 kg
Nádrž 15 l
Článek vyšel v tištěných ČMN 8/2005