Spalovač mrtvol

Skvělá, jednoduchá, spolehlivá, ale i šrot nebo smraďoch – tato a jiná označení si vysloužila Jawa 350. Je to snad jediná motorka, kterou během jedné vyjížďky dokážeme vychválit do nebes, abychom ji vzápětí prokleli a zapřísáhli se, že už na ni nikdy nesedneme. Sedmnáct let po pádu železné opony tento dvoudobý „klenot“ týnecké továrny stále hojně brázdí naše i zahraniční silnice. Majitelé se nejčastěji rekrutují ze začínajících jezdců s nižším finančním potenciálem či z kurýrů. Ovšem najdou se i jezdci, kteří jsou značce věrni celý život, a ti pak svoje stroje hýčkají natolik, že vykazují daleko lepší stav než kdejaká „vylítaná rejže“.
Koncepce vychází ještě z dob, kdy světu vládla myšlenka „urob si sám“, a tak, i když za ta desetiletí Jawa prošla modernizacemi, pořád je to jednoduchý stroj, který lze opravit kdykoliv a kdekoliv prakticky jen za pomoci švýcarského nožíku. To je na druhou stranu nevýhoda, neboť do oprav se pouští každý, kdo takový nožík vlastní, a často takový samozvaný mechanik nadělá více škody než užitku.
Nesmí se však zanedbávat ani pravidelná péče, jinak se moc se nepovozíte. V opačném případě může dobře sloužit celou sezonu. Je ale nutno dodat, že to chce vychytat ještě nějaké maličkost, za které ovšem mohou konstruktéři v Týnci. Pokud se to povede, získáme prima stroj s optimálním poměrem výkon/cena, který se nemusíme tolik bát parkovat na ulici. I když, i Jawy se kradou.