Poslední ze slavných

Jawa Rotax 560 typ 871-2

Pamětníci ji jistě poznávají. Poslední ještě celkem úspěšná soutěžní Jawa se čtyřdobým rakouským motorem Bombardier-Rotax o objemu 560 a 350 cm3. Vyráběla se v letech 1986 až 1989 a dosáhla několika zajímavých úspěchů. Jawu ale přesto nezachránila.

Zakoupením rakouských motorů Rotax pro své soutěžní motocykly chtěla Jawa dohnat mezery ve svém vývoji, na který neměla ani kapacity, ani peníze. Chvíli se to dokonce i dařilo, díky nabušenosti jezdců Josefa Chovančíka, Otakara Kotrby, Stanislava Zlocha, Jaroslava Katriňáka a několika dalších, se povedlo se vzduchem chlazenými těžkými Rotaxy dosáhnout ještě zajímavých výsledků. Byla to jedna z posledních Jaw, nasazených do tehdejšího vrcholného seriálu mistrovství Evropy a na Šestidenní. V té době už se samozřejmě jezdily ostřejší a lehčí vodou chlazené Husqvarny, KTM a objevovaly se více i japonské stroje. Bohužel s Rotaxem tak nějak všechno skončilo, přišla revoluce, Jawa přestala vyvíjet, nestíhalo se. Rotaxů se během čtyř let postavilo asi čtrnáct kusů, dnes proto mají velkou sběratelskou hodnotu, několik mašin se prodalo do zahraničí, jiné jsou bohužel v dílech, někdy i poztrácených. Dnes se ví zhruba o půltuctu jezdících nebo zrestaurovaných kusech.

Čeští borci měli sílu

Asi největšího úspěchu s první (nejvíce ceněnou) generací Rotaxu (typ 871-1) dosáhl Josef Chovančík, který pro Jawu získal na "Rotíkovi" v roce 1986 poslední titul mistra Evropy, v Šestidenní (Světová trofej) v ten samý rok dojel třetí a v osmdesátém osmém výsledek zopakoval. Katriňák dojel Evropu třetí a Kotrba na třiapůli přezdívané "malý Rotík", vybojoval v osmdesátém devátém rovněž třetí místo.

Podle Otakara Kotrby byl Rotax sice těžký, měl proti ostré konkurenci nějakých deset až patnáct kilo špeků, nicméně jeho výjimečností byla pružnost motoru. Na mokré trávě nebo v technických pasážích, kde nebyly potřeba sprosté koně, ale pružnost a houževnatost, Rotaxy dávaly konkurenci do těla. Bez českých svalů by to však nešlo. Třiapůle se lišila jen jiným zdvihem a vrtáním, motory byly jinak naprosto totožné. Byly rovněž velmi spolehlivé, nikoho prý na holičkách nenechaly.

WP a kotouč později

Agregáty se dolaďovaly v Jawě, z Rotaxu se dovezly ostré vačky, v Jawě se ladily výfuky a karburace, pětsetšedesátce se odhaduje něco přes padesát koní. První modely 871-1 měly klasickou přední vidlici (červené kluzáky), vpředu i vzadu buben a neměly centrální jednotku, nýbrž normální tehdy u Jawy nejrozšířenější dva boční podkopnuté teleskopy chycené zhruba v půli kyvky. Typ 871-2 byl vývojově mnohem dál. Kývačku podpírala plně seřiditelná centrální jednotka WP, přední USD vidlici vybrali technici Jawy u téže značky, blatníky se jezdily dál Acerbis a přední kolo mimo jiného konečně dostalo kotouč s brembáckým dvoupístkem.

Červeně lakované náboje kol byly odlity z lehoučkého elektronu a uzoučká nádrž je vymodelovaná z laminátu. Někoho tehdy napadlo udělat z chrommolybdenového rámu zároveň olejovou bandasku, přední nosník rámu svařený z výlisků je tudíž olejovým chladičem a zásobníkem. Olej se doléval vpředu za brejlemi. Moderní řešení.

Žádná ostuda

Všichni, co se bojí čtyřtaktů, si také oddechli, když zjistili, že Rotax chytá teplý i studený. Pro snazší startování Rakušané montovali ruční dekompresor ovládaný lankem z řídítek, někdo lanko oddělal a při startování páčku jen zacvakl. Jelikož Rotax jezdí na rozvod řemenem, na boku jejich víka bylo zázračné kulaté okénko, ve kterém se při správné "startovací" úvrati pístu ukázala bílá ryska, namalovaná na rozvodovém kolečku. Poté stačilo na páku skočit a motor začal pravidelně bafat. Pravda, někteří nabušení soutěžáci na to kašlali, skákali na páku doslova jak na dvoutakta a chytlo jim to taky vždycky.

Měl jsem možnost svézt se na Rotaxu 560, kterého léta vlastní Petr Kuchař starší (otec freestylisty) a musím říct, že i na dnešní dobu mašina jezdí parádně. Ano, je těžší, po dvaceti letech unavené pérování už také tolik nestíhá, nicméně stále je to zajímavé a velmi přijemné svezení. Kvalty jsou se stávajícím převodem dosti dlouhé (maximálka asi 160 km/h), přesto se při plném plynu Rotík zvedá i na trojku bez spojčení. Navíc Rotax je opravdu krásná mašina.