Nejradikálnější nářadí na poli malorážek
vydáno 13. 7. 2009, text Hawk
U které motorky nebrali konstruktéři součástky ze šuplíku s označením „rozpočtové“? Koukneme se na nejostřejší nářadí, které je na trhu v segmentu malorážek.
Pravdou je, že hodně motorek, které jsou dnes k dostání na trhu, je tak trochu zženštělých. Legislativní mez řidičských oprávnění 125 kubických centimetrů a 11 kW výkonu k tomu výrobce nutí. Motorky se přizpůsobují malým nárokům a výsledkem jsou 4dobé agregáty usazené do mnohdy trochu zbastlených šasi. Jsou ovšem i méně civilní stopětadvacítky, které jsou uškrcené tak, abychom je mohli sedlat na silnici od 16 let a přitom pod nádrží skrývají více než dvojnásobek výkonu, který čeká, až mu popustíte uzdu. Tak se může dít v případě sportovního využítí takové mašiny, ať už jako enduro v lese, či supersportovní střelu na okruhu. Není proto náhoda, že nejnabroušenější stopětadvacítky pohání pouze ty nejnabroušenější dvoutakty.
Aprilia RS 125
Cagiva Mito
Supersport - Aprilia RS 125 / Mito 125
Tady je těžké se rozhodnout, která z nich je ta víc sport. Patří totiž obě na příčku nejnabroušenější. Na Mitu nenajdete nic, co není výslovně nezbytné k provozu a i díky tomu se ušetřené peníze mohly použít na jiných komponentech. V tomto ohledu je Aprilie trošku skromnější a poznamenaná uživatelským komfortem. To můžeme pozorovat například na ovládacích či přístrojových prvcích, podobně jako na podsedlovém prostoru, či velikosti nádrže. Přitom na Mitu vás kromě sedla a gumových gripů jiný kompromis nečeká a to ani v oblasti podvozku. Proč tedy nemluvíme pouze o Mitu? Ztrácí totiž oproti Aprilii na technické dokonalosti. Motor, který Cagiva používá, je už pěknou řádku let nedotknutý a pokud postavíte vedle sebe válec z Mita a z RS (v té se agregát měnil v letech 95-97), je to rozdíl desítek let vývoje na první pohled a to především co do velikosti a hmotnosti. Obdobně elegantní jednoduchost systému přívěry výfuku Rotaxu 122, který dřímá v Aprilii. Oproti složitě ovládanému a rozměrově většímu přívěrovému válci Cagivy je to opět rozdíl třídy. Každopádně jsou tyhle stroje opravdu tím nejostřejším, co můžete na silnici potkat. Hmotnost na hranici 130 kilogramů a výkon přes 30 koní dokážou natrhnout zadek nejednomu potencionálnímu závodníkovi s šestkou, pokud na to máte správně zakroucený asfalt a správně naladěné ruce. Kdo nezažil zátah těchhle dvoutaktů na osmi tisících otáčkách po otevření přívěry, jako by nebyl :-).
Husqvarna SM 125
Supermoto - Husqvarna SM 125
Žádný zbytečnosti, motorkou vidíte skrz na skrz. 118 kilogramů, endurový základ na motardovém podvozku se sedmnáctipalcovými ráfky a především opět dvoudobý agregát v hlavní roli. Tahle motorka má konkurenci akorát v přestavbách endur jako jsou bývalé Yamahy DT či v další části článku zmíněná EXC od KTM. Z továrny ale takto silničně nastrojené konkurentky nevyjíždí a proto právě Husqvarna. A pokud se vám zdá, že na motardování není dvoutakt zrovna ideální, projeďte se s ním po trati. S touhle lehkou kobylkou, které spoří kilogramy právě dvoudobý agregát, si i parádně zadriftujete, akorát musíte místo o dva kvalty podkopat motor minimálně o 3?. Pokud jste zvědavý, tak jukněte na youtube, jak to husce jezdí.
KTM 125 EXC
Enduro – KTM 125 EXC
U KTM se s tím nikdy nepárali a v jejich EXC dřímá nejostřejší, pro provoz homologovaná dvoudobá stopětadvacítka vůbec. Je to prostě masakr. Těchto motorek na silnici moc nepotkáte a není se čemu divit. V motoru i kolem něj je to nejlepší, co trh nabízí. Sací klapky V-force 3, hydraulické ovládání spojky od Magury, brembácké brzdy, podvozek WP a také vyšší servisní nároky a s nimi spojené náklady. S dalším výčtem komponent užitých na EXC bychom mohli pokračovat. Je jich hodně a jejich užití se odráží na celkové pořizovací ceně tohohle mazlíka, která je nejvyšší ze všech zmiňovaných motocyklů a to 159 800 Kč. Z uvedených informací vyplývá, že toto není motorka pro kluka, který chce začít na něčem po pionýru, ale pro někoho, kdo už předtím honil malou osmdesátkou někde po lese nebo po trati.