PRVNÍ TEST: Ducati Monster 821

Když Ducati na podzim představila novou dvanáctistovku s vodou chlazeným motorem Testastretta a výkonem 135, ve verzi S dokonce 145 koní, byl jsem asi jediný, kdo bručel. Do Monstera patří vzducháč, sakra! Pokud to má být pokračovatel legendy zrozené v roce 1993, tehdy to byla pecka na druhou. Jenže velký Monster a malý Monster, to je rozdíl.

Ten velký byl vždycky chuligán, sportovec s ambicemi, zatímco malý, a je jedno, o jakou verzi šlo, od 600 (pro Japonsko dokonce 400) do 800 kubíků jich bylo požehnaně, ten pro mě vždycky znamenal hezkou, ale na ducatí poměry kultivovanou motorku, vhodnou do města i pro holky. Kdo chtěl adrenalin, bral devítistovku/litra/jedenáctistovku, kdo chtěl hlavně jezdit, ten byl nadmíru spokojený s menšími verzemi.

A přesně tohle se teď stává i u nové, již třetí generace Monsterů. Vzducháče Desmodue jsou definitivně mrtvé (akorát připravovaný Scrambler jej snad bude mít, ale to bude jen specialitka), zamačkávám slzu, odteď už budou Monstery chlazeny jen vodou. Osm-dva-jednička má totiž nahradit jak 796, tak i nejmenší 696. A vůbec mi nevadí, že ji pohání vodník. Tahle malá Testastretta 11° s objemem 821 kubíků, vloni představená v Hypermotardu a Hyperstradě, je prostě boží.

Jedna věc je brutální výkon, druhá použitelnost. Já preferuji efektivní motory, 200 koní v superbiku mě neoslní zdaleka tolik jako malý objem, co je kultivovaný, dostatečně výkonný a úsporný. A přesně tohle osm-dva-jednička je. Má tři motorové mapy (a k nim spřažené nastavení kontroly trakce a ABS), ovšem i na nejsportovnější režim je poměrně jemná, takže jsem si ho nechával klidně i do města. Když za to vezmete, umí totiž vystřelit, a to se nám v boloňském provozu často velmi hodilo.

Design je samozřejmě věcí individuálního vkusu, pokud se vám nelíbila druhá generace, která přišla v roce 2008, asi nepřijdete na chuť ani téhle třetí, mně se ale líbí dost. A 821 se mi líbí dokonce víc než 1200, ani nemusí mít letmáč. Je to pořád Monster, to vidíte z každého tvaru. Pravda, taková zrcátka (nebo i zadní brzda) jsou tady spíše estetickou než funkční záležitostí, ale u Italů by mě spíš překvapilo, kdyby to bylo naopak.

S touhle třetí generací se mění zažitá ergonomie, kdy jste se na každém Monsteru museli pěkně natáhnout dopředu. Řídítka jsou totiž o čtyři centimetry výš a hlavně o čtyři centimetry blíž k řidiči, který sedí na podstatně širším a delším sedátku, beze sporu nejlepším, jaké kdy na Monsterech bylo. Je dokonce výškově nastavitelné, ale chce to trochu šroubování a je potom trochu víc skloněné kupředu. Já jsem prcek, a přesto se mi sedělo dobře. Rozčilovaly mě akorát stupačky spolujezdce, resp. jejich držák, který brání přirozenému spočinutí řidičových chodidel na špičkách.

Osm-dva-jednička má samozřejmě trochu levnější odpružení, vepředu nenastavíte vůbec nic, vzadu jen předpětí a odskok. No a? Tak, jak to je, jsem neměl sebemenší důvod ke stížnostem. A to jsme jezdili po Boloni, jejíž povrch má občas s tím pražským dost společného, i po úchvatných zakroucených silničkách, neoficiální testovací dráze všech nových Ducati, kde opět byla kvalita asfaltu velmi proměnlivá. Motorka byla jistá a pevná, přesto komfortní.

Také brzdy potěšily svou rozumnou účinností. A když už jsme u pochval, další přidávám digitálnímu panelu, který zobrazuje kdeco (za celý testovací den jsem měl spotřebu 5,2! ), akorát by teda mohl ještě přidat zařazený kvalt, ten by se vážně hodil. Ale ono je to možná jedno, po městě šlo jet na jedničku stejně jako na šestku, tak je malá Testastretta pružná…

Přestože jej Ducati prezentuje jako model 2015, nový Monster 821 se do českých showroomů dostane již v první půlce srpna. Vyrábět se bude v červené barvě s červeným rámem a černými ráfky, v bílé barvě s červeným rámem a červenými ráfky (ty budou stát 10 490 éček), nebo jako verze Dark (9990 Eur) v matné černé bez krytu spolujezdcova sedla. Všechny jsou pěkné, ale k Monsteru prostě patří červená…