Jak jsem si postavil „závoďák“

I já jsem zatoužil kdysi brázdit pole, louky, lesy a motokrosové tratě v mém okolí. Potřeboval jsem, aby mašina fungovala a taky abych aspoň trošku stačil svému nejlepšímu kamarádovi, který tenkrát měl motokrosovou Zetku pětsetšestnáctku. Peněz nazbyt nebylo, tak jsem se rozhodl postavit krosovou kejvačku.

Sehnal jsem motor, rám, a začalo se stavět. Kola 16“ na zadek, do předu jsem nasadil 19“ ze sportky. Zadní tlumiče jsem více položil, na zadní rám jsem navařil příčku, rám pod sedlem jsem zvedl a zpevnil. Přední blatník je upravený z třiapůle, nádrž je z kejvačky. Zadní blatník jsem stočil z plechu a do tvaru „U“ podle šablony. Téměř z ničeho jsme s otcem udělali krosový lauf, namontoval jsem bezbateriové zapalování.

První startování

Sundal jsem ji ze stojanu, sedl na ni, pořádně kopnul a uslyšel jak se ta síla prohnala na jeden zápal výfukem. Úplně jsem se rozzářil. Poprvé jsem ucítil ten pocit, když za ruce tahá něco víc.

Pak šla mašina do laku. Jasná volba byla červeno-černá. Klikovka se odlehčila o půl kila, vykorkovala se a nechala vyvážit v autobrusírně, na ojnici přišlo nové pouzdro s čepem. Hlavu jsem snížil o 3 mm, upravil jsem ji pro dvě zapalovací svíčky, píst a ojnice se odlehčily přibližně ve stejném poměru jako klikovka a celý spalovací prostor se vyleštil do zrcadlového lesku. Namontoval jsem odlehčenou a upravenou spojku z panelky, upravil karburaci a kanály ve válci jsem zvětšil tak, jak doporučovali tovární ladiči z dob Svazarmu. Od té doby asi vážně nesnáším litinu.

Všechna ložiska jsem použil vysoké kvality a na místo labyrintu jsem vsadil dvě dvoubřitá gufera, převodovku jsem nově vymezil, preventivně vyměnil vidličky a opotřebená kolečka.

Chystám, rozmýšlím

S motorkou jsem velice spokojen, zajezdím si na trati, trošku zaskáču, postavím na zadní a to vše mi k radosti stačí. Bude mi osmnáct let, v motorce jsme s tátou utopili čtrnáct měsíců života.

Postavit a naladit si svůj motor je zážitek na celý život. Nejde o výkon, nejde o krásu, ani o provedení. Nejdůležitější je, aby z toho byla radost.