16. 7. 1969, posádka: N. Armstrong, E. Aldrin, M. Collins. První přistání lidí na Měsíci 20. července 1969 ve 21 h 17 min 41 s. 20. července 1969 ve 21:17 SEČ modul kosmické lodi Apollo 11 bezpečně dosedl v Moři klidu. Armstrong pronesl slavná slova. „Houstone, tady je základna Tranquility. Orel přistál! “ Přesně 109 hodin a 24 minut po startu vystoupil Neil Armstrong na povrch Měsíce a pronesl ještě slavnější slova: „Je to malý krok pro člověka..., ale velký skok pro lidstvo."
Stejně malý krok musel ve svém životě počítačového nadšence - vozíčkáře, který se od kompu prostě nehne a vrcholem adrenalinu je jeho dokonalá filmotéka (1600 kousků), učinit také Marcel "Máca" Blažek. Byl to jen malý krůček - Máca našel odvahu a s pomocí Ondry Veselého se po měsících příprav odhodlal vstoupit ne na povrch Měsíce, ale do sedla sajdkárového speciálu,aby i on vyzkoušel, o čemže to sajdkárové motorkaření je.
Předcházely tomu velké taktické manévry, kdy mi Ondra střídavě volal "Vyjde to! ", pak zase "To nepůjde..." a nakonec dovezl Marcela osobně do Prahy a předal mi ho se slovy: "Máca nikdy nebyl nikde dál z domova než ve škole, a do Prahy se podíval, jen když jel k doktorovi na speciální vozíčkářské vyšetření...". A opravdu pro člověka na vozíčku, který je méně pohyblivý než slavní paralympionici, není vůbec snadné učinit takové rozhodnutí.
V sobotu 23. 10. ráno jsme ve složení Máca v sajdě, Radek řidič a sympatická Peruánka Fanny (studentka ekonomie, která nám nadšeně pomáhá s projekty sdružení a kterou jsme si nepřivezli z Peru, ale na naši příjezdovou tiskovku expedice Titicaca ji přivedla paní doktorka Vilímková z Nadace Inka Peru a kterou proslavila věta: "Tu paní na obrázku znám, to je moje sousedka.." pronesená při promítání obrázků z vesnice Racchi, která se nalézá někde mezi Punem a Cuzcem...). Tak tedy s Fanny na tandemu jsme vyrazili na ukončovačku pražského Jawaklubu - vyjížďky, která nejenže má dlouholetou tradici, ale tentokrát si s sebou přibalila dokonalé počasí - sice dvanáct stupňů, ale dokonalé azúro.
Rozhodli jsme se počkat na motorkáře u prodejny Bikerscrown na Karlovarské a čekání si krátili konverzací s jawisty. Máca nevěří, že poté, co dorazilo 5 motorek, přijedou ještě nějaké další, a je ohromen, když začne burácet hlavní kolona a zástupy motorek se šinou na parkoviště. Nadšeně křičí radostí a obdivuje silnice, klasiky, choppery a roztodivné oblečení pánů motorkářů a paní a slečen motorkářek.
Využíváme dvacetiminutovou přestávku na konverzaci o sajdkárách a našich expedicích, získáváme další příznivce z řad motorkářů naší benefiční vyjížďky MC Outdoors Ride - chlapi si potřásaj rukou s Mácou a říkají, že jsou pro každou špatnost a že do Pekelných dolů v květnu 2011 určitě dorazí..
...ale už je čas vyrazit na společnou jízdu, oblékám Mácu i Fanny do přileb a kukel - jedou dneska poprvé, a tak jim to ještě moc nejde... čeká nás krásná projížďka v koloně motorek směrem na KV a poté jedeme okolo Podkozí (tady prý někdě bydlí ta nejbohatší česká rodina...). Podzimní příroda nás ohromuje svými barvami a je to prima pocit - být součástí tohodle masivního železného hada. Dojíždíme do Loděnice, kde dáváme krátkou přestávku...
Pak se již loučíme s jawáckými motorkáři a vyrážíme přes Kladno, Slaný a Litoměřice dvěstěčtyřicítkou (číslo silnice, ne rychlost) do Benešova nad Ploučnicí. Zatáčka střídá zatáčku a po zástavce v Terezíně vjíždíme do krásných kopečků a blížíme se k Českosaskému Švýcarsku. Moji spolujezdci si jízdu užívají, a tak máme o čem vyprávět, když kotvíme v restauraci na náměstí v Benešově. Nejdřív ovšem Máca využívá svoji flašku, aby si v sajdě mohl ulevit. Je to nejpraktičtější řešení, jelikož jedeme bez vozíku a bohatě nám s Fanny stačí Mácu donést do restaurace ke stolu - budíme rozruch, většinou jsou odnášeni lidé z restaurací v podroušeném stavu a my tam pár hodin po poledni neseme člověka dovnitř....
Po obídku dostáváme od paní vrchní koláčky ze včerejší svatby grátis - potěšily, a vydáváme se zdolávat posledních pár kilometrů do Děčína. Dneska kotvíme po 170 ujetých kilometrech u Ondry Veselého a jeho rodičů, Fanny nás z důvodu nadačních povinností vlakem opouští a vrací se do Prahy, a my trávíme večer probíráním historek z expedice
Titicaca 2010 a Máca se svěřuje se svými dojmy z první jízdy. Je motorkami opravdu nadšený a vypráví nám o tom, že se mu to nejvíc líbilo, když jsme jeli stodvacet a vejš (to už rychlost je...). A taky že mu málem ulítla hlava, když vystrčil kebuli ven z plexi a podobné radosti... Všichni jsme rádi, že se mu jízda líbila a těšíme se na neděli, která bude více věnována Ondrovi a jeho prvnímu testovacímu dni za řídítky sajdkáry.
Nedělní ráno začínáme příjemnou povinností - sledujeme reportáž z expedice Titicaca, kterou od 9.20 vysílá TV Prima v pořadu Svět 2010. Po skončení pořadu Ondra vyřizuje telefonické hovory - mnoho lidí ze školy, přátel i známých mu volá, aby mu vyjádřili obdiv nad absolvovanou expedicí.
Poté se již přesunujeme na parkoviště, kde Ondra nacvičuje rozjezdy se sajdkárou a testuje posez a řízení sajdkáry. Na uzavřené silnici nad Děčínem zkouší také jízdu na silnici a testování zakončujeme návštěvou Ondrovy mámy a krátkou zastávkou na vyhlídce Belveder.
Ondra by si rád udělal řidičský průkaz na motocykl, ale bohužel vozíčkáři s handicapem již od narození tuto možnost nemají. A tak padá rozhodnutí, že musíme příště navštívit Autoškolu pana Pemla a něco s tím udělat. Poznatky z testování jsou obohaceny o Ondrovu osobní zkušenost s řízením sajdkáry - řízení jde ztuha, potřebovali bychom tam hodit představec a změnit úhel vidle tak, aby šlo lépe zatáčet, taky jiná řídítka s delšími lanky by se hodila. Zatím se nenašla firma, která by to pro nás sponzorsky vyrobila, a tak bohužel se s tím zatím nedá nic dělat. Také přední guma by chtěla vyměnit, konstatuje Ondrův táta. Bohužel sponzora na gumy také zatím hledáme....Aby Ondrovi nepadaly nohy dolů ze stupaček, je potřeba vyřešit jejich přivazování ke stupačkám anebo udělat větší plošiny, na které si vozíčkáři budou moci nohy odložit. Sajdkára je plně homologovaná a vybavena Kliktronikem, takže je použitelná pro vozíčkáře, kteří mají sílu v rukou, mají cit pro asymetrické ovládání tříkolového speciálu a jsou schopni se zapřít do sedla. Ostatním vozíčkářům by Ondra po své jednodenní testovací zkušenosti řízení cestovatelské sajdkáry nedoporučoval.
Po ukončení testování se loučíme s Ondrou a jeho tátou a vyrážíme zdolávat další nádherné úseky Českosaského Švýcarska. Symbolicky se fotíme u obchodu Hudy (sponzor expedice Titicaca) se sympatickou paní z prodejny a přes Jetřichovice míříme k Novému Boru. Máca je ve svém živlu a každou chvíli spřádá nové plány, jak bude dál jezdit s motorkou - je pevně rozhodnut si koupit kameru, aby příště až někam pojede, mohl všechno natočit a pak si to doma pouštět, aby mohl být stále na cestách...
Vyjížďku zakončujeme prohlídkou Sloupu v Čechách, v Dubé u benzínky marně hledáme motorkáře (dneska jsme tu sami), v zatáčkách jedeme rychleji, a tak musíme krotit zvedající se kolo sajdkáry a závěrečné fotky fotíme u sochy sv. Václava na pražském Václavském náměstí. Když zpětně hodnotíme jízdu, Mácovi se nejvíc líbilo, když otáčky šly nad pět tisíc - to už se pořádně začínala třást i loďka sajdy, vibrace z boxeru jsou znát...
A to je vše - pro Mácu to byl jen malý krůček - souhlasil s vyjížďkou, ale znamenalo to velký skok v jeho životě. Vzpomínáte na toho kluka, co seděl u kompu a nikam nikdy nechtěl jezdit? Já už ho neznám - vedle mne v sajdě seděl proměněný člověk - budoucí motocestovatel, který se stal novým členem našeho sdružení a v červenci 2011 s námi vyrazí zdolávat kilometry na jeho první expedici Europa Cross Roads 2011.
Na závěr snad ještě vzkaz od Ondry pro vozíčkáře z jeho televizní reportáže Prima Svět 2010 : "... život si i vy můžete užívat jako zdraví lidé. Neseďte doma a cestujte taky..."
Sepsal: Radek Kriegler, MC Outdoors Riders,
www.mcoutdoors.org,
www.mcoutdoors.cz.
Poznámka: Víte, jaká je správná výslovnost MC Outdoors Riders o.s.(zkratka MCOR)? Lidé to vyslovují různě - anglicky emsíautdórs rajders (což je správně), emcéoutdórs (což je česky),ale dokonalou výslovnost zvolil Máca: "...EM CÉ OU RAJDERS..". Dost nás tím pobavil, a tak jsme jeho verzi adoptovali za vlastní. Takže až se příště někdo bude bavit o "OU RAJDERECH" aspoň budete vědět, o čem jde řeč...
Foto zde.