S motocykly vyrůstám od svého útlého mládí. Jsem ročník 48 a počínaje jízdami na strýcově Stadionu S11, přes již vlastní Jawu, brázdím v současné době silnice na Suzuki Burgman 650. K úspěšné realizaci mého záměru významně přispěl můj zeť a kamarád Jirka a jeho přítel Fero, kteří jsou toho času v Kalifornii doma. Jirka je také chycen motocyklovou nostalgií opepřenou jeho bývalou domovinou, a proto má ve své garáži jako vzpomínku Jawu 50 – pařez, ČZ 175 a Jawu 350 Californii. Fero na staré vykopávky moc není, zajímají ho jen novinky, a tak se k nám připojil na své Yamaze 600. A náš společný zájem nás přivedl až k realizaci oné symbolické projížďky malým kouskem Kalifornie.
Jak jinak než na H-D
Aby náš zážitek odpovídal místu pobytu, nemohl nás napadnout jiný stroj než symbol motocyklové Ameriky, kterým je Harley-Davidson, aspoň pro mě. Přání bylo otcem myšlenky, a tak Jirka dva dny před uvažovaným termínem zamluvil dva stroje na 24 hodin. Konkrétně na 30.12. až 31.12. Jirka s Ferem naplánovali trasu tak, aby se nechala zvládnout za dva půldny.
První půlden byl pro nás seznamovací s délkou cca 25 mil a cesta vedla po pobřeží z Newport Beach do Long Beach po silnici č.1, tzv. Pacific Coast Highway, vedoucí od San Diega na jihu až na sever do Vancouveru v Kanadě.
Druhý den, na Silvestra, byla naplánována trasa z místa bydliště, tj. z Costa Mesa přes Newport Beach, Laguna Beach, Dana Point po jedničce (PCH) a odtud vzhůru do hor po silnici č.74 tzv. Ortega Highway, neboli od hladiny Pacifiku až do nadmořské výšky 850 m.
Nezbytné formality
Na projížďku jsem se těšil jako malý kluk, protože jsem stroje H-D nikdy nesedlal. Útěchou pro mě bylo, že doma sedlám stroje podobné váhové a výkonové kategorie, i když s úplně jinými jízdními charakteristikami výkonu, způsobem ovládání, posedem apod.
Obavy jsem potlačil a pln očekávání z krásných prožitků jsem s Jirkou vyrazil do půjčovny Exotic car rental v Newport Beach, kde na nás čekaly dva krásné stro-
je Road King Gold a Heritage
Classic Red o zdvihovém objemu 1400 cm3. Po krátkém vyřízení formalit, jako je předložení pasu a mezinárodního řidičáku, byly s námi jednotlivě sepsány smlouvy na připraveném formuláři a po zaplacení 135 USD na 24 hodin a 40 USD za pojištění jsme mohli absolvovat krátké seznámení týkající se ovládání těchto impozantních strojů. Hlavní rada, kterou jsme dostali, byla – nesesedat bez vysunutého stojánku, a to ještě v takové poloze, ve které je stroj po opření o stojánek stabilní. V půjčovně jsme si také zapůjčili helmy, ostatní výstroj jsme poskládali z toho „co dům dal“. Jirka koupil den před jízdou dvě kožené bundy za 25 USD za kus s prohlášením „no nekup to za tu cenu“. A tak jsme v plné zbroji usedli na své stroje a poprvé nastartovali. Mašiny za přispění sytičů naskočily, plyn krásně reagoval a motor se rozeběhl s charakteristickým dunivým a klokotavým zvukem. Zařazení jedničky na studeném motoru vyžadovalo jistou míru násilí, ale dle majitele půjčovny je to normální. Na parkovišti před půjčovnou jsem si ještě vyzkoušel dvakrát rozjetí, brzdění a mohli jsme vyjet.
První míle
První míle jsme jeli po klidnějších silnicích poloostrova Balboa, kde jsme si vyzkoušeli chování motocyklů v běžném provozu. Harlej si nechal bez protestů líbit rozjíždění na dvojku. Rozjetí na jedničku s větším přidáním plynu rvalo řídítka z ruky, přední brzda byla velmi účinná, zadní brzda při intenzivnějším brzdění uváděla kolo rychle do smyku. Po pár mílích jsme vyjeli na PCH a směřovali po pobřeží na Long Beach. První motorkářskou zastávkou byl bar Mothers v Sunset Beach. Zážitek z baru, kde se pivo rozlévá do cca 2 litrových džbánů a k tomu se louskají slané buráky, přičemž se slupky dle tamních dobrých mravů házejí na podlahu, byl nezapomenutelný. Bar je mimo jiné dobře znám mnoha Čechům, kteří tuto lokalitu navštívili. Po krátkém ochutnání tamního piva a buráků jsme obrátili stroje k domovu, neboť se již pomalu začalo stmívat. Harleje jsme zaparkovali na dvorku, přikryli plachtou a už ve třech jsme upřesňovali trasu na silvestrovskou vyjížďku. Vnuk Lukáš (5 let) se mezitím zabydlel také pod plachtou u Harlejů s tím, že nám je po celou noc bude hlídat! Jako odměnu jsme mu slíbili projížďku za kamarády ze školky.
Tam, kam jezdí Arnie
Ráno jsme vyrazili v půl deváté, nebe bez mráčku, i když s trochu chladným ránem okolo 5-6 °C. Jeli jsme po pobřeží (PCH) na San Diego se zastávkami v Laguna Beach, Dana Point, a to převážně v přístavech nebo na vyhlídkových místech. Z Dana Point jsme popojeli po dálnici č. 5 na San Juan Capistrano, kde jsme se napojili na již známou motorkářskou silnici č.74, Ortega Highway. Silnice stoupala zpočátku pozvolna až k úpatí cca 1500 m vysokých hor s průsmykem v 850 m. n. m. s nádherným panoramatem pohoří, v němž se silnice prodírala serpentinami a vracečkami. Dorazili jsme na místo Look Out s nádherným výhledem na jezero Elsinore. Harleje se chovaly skvěle, a tak jsme si vychutnali klopení zatáček, samozřejmě s vědomím toho, že mašiny jsou jenom půjčené, a že je musíme pokud možno celé vrátit zase zpět do půjčovny.
Look Out není jen místem s krásným výhledem, ale také místem setkávání motorkářů, a to všech kategorií. Převládaly však dvě: Harleje a všechny možné značky silničních strojů. Chlapi, jak bylo vidno, jsou všude stejní, neboť své stroje rádi předvádějí a také si o nich a o svých zážitcích rádi popovídají. Při prohlídce nás zaujal nádherně provedený stroj Victory, ročník 2007 s překrásným designem.
Z Look Out jsme se vraceli po stejné trase, ale se zastávkami v motorkářských oázách – hospodách, kde bylo na Silvestra nabito. V těchto místech už převládali pohodoví harlejáři všech kategorií a ročníků, a to nejen u strojů, ale i jezdců. Cestou jsme se zastavili v Hells Kitchen, a poté následovala poslední zastávka v Cook,s Conner. Tolik motocyklů jako na těchto místech není možno vidět ani na velkých výstavách. Cook,s Corner je také znám tím, že tam mezi motorkáře zavítá občas na svém Harleji guvernér státu Kalifornie, Arnold Schwarzenegger.
Splněný slib
Po vstřebání všech zážitků jsme pokračovali vnitrozemím, vyhýbaje se dálnicím, směrem k domovu. Ještě než jsme vrátili mašiny, museli jsme splnit slib našemu hlídači Lukášovi a jeho kamarádům. Povozili jsme kluky a musím říci, že i pro ty malé Amíky to byl zážitek. Když jsme vraceli stroje v půjčovně, měli jsme natočeno cca 170 mil. Na mašiny už čekali další zájemci, kteří jeli na tři dny směrem na San Francisco a já jsem silvestrovskou projížďkou slunnou Kalifornií nezapomenutelně ukončil sezonu roku 2006.
Další cestopisy najdete na
www.motorama.cz