Do Iránu a na Kavkaz II. díl

Istanbul je sileny mumraj, uz ani nevim jak, ale ocitl jsem se na namesti primo pred mezi Haigha Sophia a Modrou mesitou. Haigha Sophia je hlavni istanbulskou atrakci, takze hnedka delkam fotky s Cezetou. Ziskavam dobre zabery, protoze si jako zurnalista mohu zajet i na mista jinak uzavrena. V momente ztraci Sophia sve hegemoni postaveni a hlavni atrakci se stava Cezeta. Spouste fotaku japonskych turistu cvakaji jak o zavod. Japonci na mou masinu vali oci tak, ze je skoro prestavaji mit sikme. Behem foceni me oslovuje ,,lovec lidi” nabizejici mi ubytovani. Nabizeny hotel je v centru a stoji €20 na noc, takze se na dva dny ubytovam.

Mou prvni zastavkou v Istanbulu se stava obchod s dily na stare motocykly jako jsou sovetske Minsk ci Iz, nemecke MZ ale hlavne na ceskou Jawu. V obchode najdete jak znackove zbozi dovezene z Cech od firem jako CZ, Magneton, Jikov nebo slovenske ZKL tak jejich napodobeniny. Ceska spinaci skrinka stoji 40 lir {1lira je 12,50 kc}. Ja si na pamatku kupuji tureckou za 7,5 lir. Na obalu je velke logo PAL a pod nim napsano Type cechoslovakia, prilozeny jsou dva bosaky bez loga. Podobne je to se vsemi ostatnimi dily. Tak rele Magneton ma sveho dvojnika od svetozname firmy Neyn-Chin KROMERIZ, vyrobci cinskeho karburatoru si s pouzivanim znacky Jikov hlavu nelamou vubec.

Z obchodu jdu poslat pohledy a pak hura na navstevu Haigha Sophia. Cestou nasavam atmosferu tohoto zivotem hyriciho mesta, ochutnavam kebapy, nescetne druhu vytecnych medovych zakusku, kupuji si ze stanku sladke pecivo a zvlastni tureckou zmrzlinu. Samotna Sophia, krestanska bazilika prestavena na mesitu, je velmi impozantni, pocit, ktery vyvola tahle prastara stavba, nezle popsat a je za nim treba jet az sem, na kraj Evropy. Dalsim cilem je blizka Modra mesita. Dalsi ohromujici ukazka tureckeho stavitelstvi. Dovnitr budovy je vstup pouze bez bot. Podlaha cele mesity je zakryta jemnym kobercem, strop utvari nekolik obrovskych bohate zdobenych kopuli, ze kterych visi lustry. Presto ze je v mesite odhadem na 300 lidi, je zde temer uplne ticho, jen cvakani fotoaparatu rusi klid.

V parku na brehu Bosporu me zaujimaji turecti policiste, jezdici na motocyklech Honda Varadero. Davam se s nimi do reci, fotim si je a nakonec prijimam jejich pozvani na jidlo. Pecene lusky, papriky a rajcata zapijime colou. Posledni dulezitou zastavkou v Istanbulu je obrovske trziste Grand Bazaar. Trziste tvori ulicky lemovane obchody s koberci, kasmirovymi satky, korenim, oblecenim, starozitnostmi nadobim... Z vitrin zlatnictvi zari do temnych ulicek kilogramy zlata a stribra.

Jelikoz je vseobecne znam fakt, ze v Turecku se vyrabely Jawy, nedalo mi to, abych se tovarnu nepokusil najit, kdyz podle informaci z turecke ,,mototechny” je to tady v Istanbulu! Po nekolikahodinovem hledani konecne nachazim tovarnu ve ctvrti Kartal. K memu prekvapeni vsak zjistuji, ze tovarna je zavrena a nejake dily snad vyrabi v jedne prumyslove zone vzdalene cca 30 km. Nabiram jednoho mistniho pruvodce a jedeme tovarnu hledat. Musel byt srandovni pohled na nalozenou Cizu s cestovnimi kufry, hromadou bagaze a jeste dvema pasazery. Po dalsim nekolikahodinovem hledani nachazime tovarni zonu, ve ktere zoufale hledame tovarnu na turecke dily na Jawy. V podvecer to vzdavame, pravdepodobne je pravdiva verze, ze tovarna pred peti lety skoncila. Ale kde se tedy berou vsechny ty repliky, ktere se vali do Cech? Kdo to vi at odpovi!

Z Istanbulu pote pokracuji dal na vychod smer Ankara. Cestou me predjizdi nekolikrat kolona vladnich vozu a v opacnem smeru potkavam konvoj nakladaku vezoucich tanky. Jeste pred Ankarou mam problemy s tlumicem, jeden je asi praskly, takze musim sundat vsechny veci, odsroubovat boxy a skrze ramy beden slozite zkouset tlumice a jeden vymenit. Tuto noc nespim abych setril cas i penize. Pri objizdeni Ankary zacina motor vydavat pri vysokych otackach zvlastni ne prilis prijemne zvuky. S jizdou zadne problemy nejsou, jedu dal. Pri vyjezdu z Ankary zastavuji u jedne benzinky abych si chvili odpocinul. Prodavac na benzince zrovna snida a hned jak me vidi, zve me ke stolu. Neumi jinak nez turecky, nemuzeme se bavit, presto mi beze slova dava svuj talir abych se najedl. A to je jeden z mnoha lidi, kteri me pri prujezdu Tureckem zvou na caj nebo na jidlo.

20 km za Ankarou uz podivne zvuky vychazejici z valce nemohu snaset. Zastavuji v jedne vesnici a sundavam valec. Nenachazim vsak zadny problem. Valec je temer jako novy, pist jen v jednom miste mirne odreny, krouzky cele, zamky sedi. Olej maze perfektne, neni mistecko v motoru nenamazane. Nezbyva tedy, nez dat valec zpatky, davam si vsak hodne zalezet s pretesnenim. Svete div se, po pretesneni pazvuky ustaly.

Turecko je zeme s krasnou prirodou, s Cezetou projizdime fantastickymi horami. Mistni horske silnice a strma stoupani v kombinaci s tropickymi vedry davaji masine zabrat, takze se snazim casto stavet. V Turecku jsou podel silnic vybudovana odpocivadla se studankami, zachody a vetsinou se zde da koupit i nejake ovoce.

Pres caste zastavky {kazdych 50 - 60 km} se mi nedari zabranit dalsimu pridreni pistu. Nastesti se tak deje v blizkosti jedne restaurace, kam me pozvala na jidlo skupinka zen a divek! Holky me napakovaly jidlem na cestu a jedna chtela jet se mnou. Kdyby mela o 20 kg mene, tak bych ji vzal, ale s jeji robusnosti bychom to nezvladli ani ja ani tlumice Cezetky.

Vecer prichazi dalsi problem. Kdesi nastal zkrat a hori mi jedna pojistka za druhou. Prechazim elektroinstalaci a zjistuji, ze do retezu se zasmodrchal chuchvalec kabelu, zrejme stara elektroinstalace. Kabely jednoduse izoluji - davam je do igelitky a strkam do prostoru pod sedlem. Masina jede, troubi, sviti, tak se muze jet dal. Jen brzdovka dela trochu problemy. Tento den spim 6 hod v jedne mistni restauraci. Uhanim cim dal vic na vychod, pomalu se dostavam do Kurdistanu.

www.hlasny.borec.cz