Do Iránu a na Kavkaz I.

Priprava cesty byla sama o sobe dobrodruzstvim, ktere vyustilo v muj odjezd v sobotu 19.7.2008. Jako vzdy pred odjezdem se fotim s rodinou a sousedy pod lampou pred nasi bytovkou. Tento odjezd se vsak necim vyrazne lisi od tech predchozich, a to sice tim, ze az se pomalu rozjedu za libeho duniveho zpevu dvoutaktu, kteremu budu naslouchat dalsi stovky hodin, ktere stravim v sedle, nikdo za mnou nebude vdechovat oblacek spatne spaleneho benzinu. Letos se nenasel nikdo, kdo by jel se mnou. Na jednu stranu mam trochu strach, jak si se vsim poradim, na strane druhe je to vyzva, pred kterou nelze ustoupit. Kolem poledne konci veskere louceni se znamymi a pribuznymi a muzu konecne vyjet smerem k Teheranu. 

Horka davaji masine zabrat. Motor ma najeto necelych 200 km a tak neni divu, ze se po necelych 30 km, kousek pred Vysokym Mytem, prikusuje pist. Vzapeti prijizdi servismen tatka pomoci s opravou a zvazit situaci. Nakonec se vracim domu, kde tatka s brachama vyrabni snimatelna kridylka nahanejici vzduch na hlavu a valec, bracha pridelava digitalni tachometr – puvodni prestal fungovat po startu. Ja zatim shanim věci, jez jsem pri prvnim odjezdu zapomnel. V 18:30 je vse pripraveno, mohu tedy uz definitivne vyjet. 

Motorku se snazim prilis nehnat, jedu v prumeru 65 km/h, mene jet nemohu, do valce by slo mene smesi a zvysilo by se tim riziko zadreni. Pres Svitavy uhanim smer Brno, kde najizdim na dalnici do Bratislavy. Par kilometru za Brnem opet pridiram pist. Nastesti vcas spojkou branim uplnemu kousnuti, proto staci nechat vychladnout valec a muze se jet dal. V noci jeste projizdim Bratislavou a dojizdim do Madarska. 175 km pred Budapesti uleham na rozestavenem parkovisti u jedne benzinky, rano me zadny delnik budet nebude, protoze bude nedele. Tuto noc prilis nespim, prsi a ja nemam stan. 

Rano pokracuji na Budapest, vice mene nudnou cestu ozivuje jen opetovne prodreni pistu. Je priserne vedro, kdyz kolem pate odpoledni prejizdim madarsko – srbske hranice, je 35°C ve stinu, na silnici, kde zhne 50°C, vsak prilis stinu neni. Na prvni srbske benzince odpocivam se svycarskymi motorkari. Ti se mi sveruji, ze na svych Hyosunzich maji najeto 1300 km, ze pry je to dalka. Clovek se pobavi hned dvakrat. Nejprve pohledem na Svycary strhane dvoudennim tripem a podruhe pohledem na napisy zdobici nadrze jejich motocyklu. At se na me nikdo nezlobi, ale takovy nazev bych na nadrzi mit nechtel, i kdyby mi platili. 

Silnice na Belehrad je sice z vetsi casti dvouproudova, zato velmi siroka. To vybizi projizdejici cizince, aby se na vozovce chovali jako prasata. V tomto ohledu jednoznacne vedou Rakusaci, i kdyz Holandane jsou take velmi snazivi. Neni se proto cemu divit, ze za kazdym druhym patnikem se krci pomnicky. A i za tuto dvouproudovku se zde vybira mytne. Dohromady jsem za prujezd Srbskem zaplatil na mytnem €25. A to jsem si rikal, jestli jsou Slovaci normalni, kdyz mam za motorku platit stejne jako za auto €5. 

20 km pred bulharskymi hranicemi se zase pridira pist, opet vsak staci nechat vychladnout. V tuto chvili mi vytekaji ze zadnich tlumicu zbytky oleje, rychlosti 2.5 dcl za den sakne olej z prevodovky. Jedine, z ceho uz prestalo tect mazivo, je predni leva vidle, olej tam dosel uplne. Do tlumicu a vidle nema cenu dolevat. Do motoru kupuji nejhustsi prevodak ,,devadesatku”, nacez saknuti de facto ustava. 

V Bulharsku zase prsi, abych napnul retez, musim sundat vsechnu bagaz a boxy. Behem prejezdu Bulharska musim odmitat nescetne nabidek prostitutek, ktere postavaji temer na kazdem TIR parkingu. Pres noc jedu non – stop, mam dost energie a malo casu na spani. Ve ctyri rano prechazim hranice do Turecka. V noci jede Cezeta krasne a vubec se nezadira. Obcas stavim na chvili na odpocivadlech. Na jednom takovem odpocivadle si chci dojit na zachod ke stromku. Vidi me vsak uklizec odpadku a razantne me posila na ucpane smradlave turecke zachody. Jeste ze jsem na lacno. Ten uklizec odpadku je az poeticky. Sbira po zemi rozfoukane a odhozene odpadky, aby je vysypal o 20 m dal proti smeru vetru na hromadu ke svodidlum. Jednou bych sem poslal bruselske uredniky usilujici o vstup Turecka do EU. Na kraji Istanbulu platim mytne. Nemam turecke liry, kartou platit nejde, musim platit v eurech. Myto ma stat €5, platim dvacetieurovkou. Ochotny celnik mi ma vratit 30 lir, vyuziva vsak me neznalosti kurzu a vraci jen 15. Welcome to Turkey!