Z ARCHIVU ČMN 2005: Jak se Yamaze podařilo udělat tak bezvibrační motor na XT 660X?
CMN 2005
Rebelka moderního umění
Na obrázku jsem XT viděl jako čerstvou novinku a moc se mi tehdy líbilo. Měl jsem ale pocit, že se všechno točí kolem akčního vzhledu, a tudíž bude zanedbaná technika i jízdní vlastnosti. Neměl jsem však pravdu.
vydáno 21. 9. 2015, vyšlo v ČMN 8/2005, text Jakub Nič, foto Radek "Jim" Holan
Na novém XT mě v první řadě uchvátil jeho sci-fi design. Spíš než "japonky" motorka připomíná dílka italských extravagantních konstruktérů. Úplně nejvíc mám však pocit, že XT rýsovali tvůrci Star Treku. Každopádně design přední masky, lízátka, jež chrání vidlici proti oděru, a ohromné masivní lapače vduchu zboku nádrže jsou u tohoto druhu motocyklu víc než neobvyklé.
Výživa ze stříkačky
Nová však na Yamaze není pouze skořápka. Své umění na tomto dílku předvedli především vývojáři motoráři. Agregát nemá se starými "vzdušnými" XT nic společného, nyní je ovlažován vodou. Hlava válce hostí pět ventilů, z nichž tři propouští do spalovacího prostoru směs připravenou vstřikovací jednotkou. Sací roura, do které vstřikovač prská palivo, má průměr úctyhodných čtyřicet čtyři milimetrů. Jednohrnec dosahuje výkonu 48 koní při rovných 6000 otáčkách a do sekundárního řetězu krom tohoto slušného výkonu navíc se vnucuje také 58 newtonmetrů.
Rám motocyklu dostal o několik trubek navíc, což se na jeho tuhosti projevilo velmi kladně. Od svého terénnějšího sourozence se motard kromě obou sedmnáctipalcových kol liší i přední vidlicí, která je celkovou konstrukcí vhodnější pro silniční použití. Zatímco podvozek endura byl naladěn na pohodlnou cestovní jízdu po zpevněných i nespevněných vozovkách, pružicí elementy supermotárdu jsou naladěny na tužší pohyb potřebný na silnici.
Ruce v lapačkách
Naše testovaná verze měla na řídítkách navíc přimontované chrániče rukou s pevnou hliníkovou obručí, které původně patřily na ostré YZ 426. Na XT se díky hliníkovým kónickým řídítkům i shodné barvě obou modelů hodily taktéž. Moje prsty byly tudíž ochráněny jak před nepřízní počasí, tak i před přiskřípnutím páčkou při pádu - který mě díky Bohu nepostihl.
Zpracování motorky se mi zdálo velmi dobré. Díly ze strojních dílen působí kvalitně a plasty nejsou příliš křehké. Jsou naopak z dost dobrého matroše. Trošku mi připomíná silon. Jsou docela pružné, drží dobře tvar a jen tak se neodřou.
Startování bez obřadu
Agregát naskakuje jak studený, tak teplý hned, což bývalo a u některých (i nových) jednoválců bývá stále trošku problém. Vstřikování je zkrátka bezva věc. Nemusím zdlouhavě blbnout se sytičem, abych motor udržel za studena v chodu, a ani se nemusím bát ulití motoru - z čehož mi vždycky létal (ve spojení s jednoválci) mráz po zádech. Na druhou stranu někomu bude ten jednoválce resuscitující rituál asi chybět.
Utahuji řemínek přilby, frajersky prolamuji prsty a vyrážím. Už těsně po rozjezdu mi ikstéčko padlo skvěle do rukou a ve druhé zatáčce už vím, že budeme bezva kamarádi. Supermotardi jsou totiž obecně moje krevní skupina. Tahle japonka je sice normální civil, trošku více najedená, s žádnými svaly navíc, ale i tak jsme si skvěle rozuměli. V zásadě se jako supermotard tahle "yáma" spíš tváří, než že by jím opravdu byla. Ona sama suchá hmotnost 173 kg, ke které se dá přičíst nějakých dvacet kilo náplní, říká svoje. Ostré motardy mají přeci jen padesát kil k dobru.
Motard pro lidi
Tento motard však má sloužit lidem, ne závodníkům. A na to byl zkonstruován skvěle. Pro mé využití, čímž je jízda po okreskách, městě a občas i šotolinových pěšinách, je XT moc bezva stroj. Ovládání vévodí v každém slova smyslu vstřícnost a ovladatelnost. Vstřícná je ochota motoru vytáčet se, ne sice nijak divoce, ale velmi svižně, a přitom ukázněně. Chod spojky je velmi měkký a jemně dávkovatelný, což jsem ocenil jak při stunt vložce, tak především v pražských zácpách. Unikátní je lehkost řazení - kvalty zapadají na svá místa jen při pomyšlení a neutrál jde najít velmi snadno.
Přední brzda k celkovému pojetí, nastavení a seřízení motorky velmi dobře ladí. Dávkování je poměrně měkké, ale přesné a snadno odhadnutelné. Rám se skoro vůbec nekroutí, což je příjemné v rychlejších zatáčkách - kde se obvykle kostry těchto strojů různě intenzivně rozkývají. Na nastavení odpružení mám opět jen jeden názor: K motorce prostě sedí. Pružiny i útlumy jsou velmi dobře sladěny. Přední ani zadní kolo na dírách neodskakuje ani v náklonech, motorka nikterak nehoupe, ale přitom na jezdce nepůsobí nijak tvrdě ani drncavě. Progresivita pérování je zkrátka skvěle spočítaná.
Z podvozku jsem měl pocit, že žije se mnou. Když jsem jel přes dlažbu, kanály, výmoly a jiné hrbolance, byl měkký a citlivý. Když jsem nasadil agresivní jízdu, jako by to poznal, "zatnul zuby" a snažil se mi vyjít vstříc. Takto má podvozek vypadat. S Yamahou taky není problém uhánět v širokých pantech po šotolině, ale přeci jen je nejvíc doma na městském asfaltu.
Kultivátor
Nevím, jak se Yamaze podařilo udělat takhle bezvibrační motor. Jedna z mála věcí, kterou jsem u téhle motorky nepochopil. Leckterý dvouválec by se měl co učit. I díky tomu jsem z delší cesty nebyl nikterak unavený. Zrcátka se v žádných otáčkách také neklepou, takže za hezkýma sukněma nemusím otáčet hlavou, stačí sklopit zraky. Sedlo je polosportovní kompromis. Ani příliš úzké, ani moc široké, ale na tento "žánr" motorky velmi pohodlné. Nové XT mě svým chováním naprosto uchvátilo. Kdybychom hodnotili také poměr výkon/cena, bodoval bych naplno.
Technické údaje Yamaha XT 660X
motor čtyřdobý kapalinou chlazený jednoválec SOHC/4
objem 660 cm3
vrtání x zdvih 100 x 84.0 mm
výkon 35 kW (48 k) / 6000 ot./min.
točivý moment 58 Nm / 5250 ot./min.
kompresní poměr 10:1
plnění motoru vstřikování
startér elektrický
převodovka pětistupňová
brzdy vpředu jednoduchá kotoučová průměr 320, čtyřpístkový třmen
vzadu jednoduchá kotoučová průměr 245, dvoupístkový třmen
rozvor 1490 mm
výška sedla 875 mm
hmotnost 173 kg (suchá)
nádrž 15 l
René Remcálek:
S tou šířkou motoru si asi dělaj srandu, že jo? Nechápu, proč má jednoválec kartery široký jako Liazka dvojmontáž. A to čerpadlo, co z toho na pravý straně trčí. Jednou s tim nechtěně sekneš o zem a kupuješ půlku novýho motoru, páč něco drahýho zákonitě urazíš. Aby si člověk zase dělal doma svářel padáky. Takhle si asi v Japonsku udržují zákazníky. Jednou se vyválíš a přijď k nám draze zaplatit. A ty dva tatrovácký komíny pod sedlem jsou taky žůžový. Váží co půl motoru a navíc jenom šeptaj. Z těhle začpuntovanejch těles zkrátka žádný slušný basy nedostaneš...
Pohled designéra Honzy Prokopa
Řada XT se po několika letech dočkala výraznější pozornosti ze strany designérů, kteří se rozhodli, že léta opomíjenou kategorii osvěží novým stylem. Už nestačí jen vynikající vlastnosti a pověst legendy, přišel čas na výraznější změnu image. Celkový dojem je vynikající. XT má svěží styl a velmi čisté tvary, a to i přesto, že je postaven na detailech. Tvary a barevné provedení nádrže, navazující na dvoubarevné sedlo, tvary výfuku, přední blatník a extravagantně tvarovaný světlomet. Ten však vzdáleně připomíná studii od konkurenční Suzuki B-King, ale to bych designérům Yamahy odpoustil, protože ve výsledku je XT nepřehlédnutelná a originální motorka.
Článek vyšel v tištěných ČMN 8/2005