Opět kauza lanová svodidla

Nejsme jedinou zemí, kde jsou na některých úsecích rychlostních silnic nainstalovaná lanová svodidla a kde se proti nim motorkáři bouří. Bohužel toto pro většinu z nás nepochopitelné budování „kráječů“ má vzestupný trend i v zahraničí. Nyní se rozhoduje ve Velké Británii, zda by venkovské cesty se dvěma jízdními pruhy měly být rozděleny lanovými svodidly.

„Je to jedno z možných řešení, jak docílit větší bezpečnosti na našich (anglických) cestách,“ říká šéf britské IAM (Institute of Advanced Motorists – obdoba našeho BESIPu). IAM naléhá na britskou vládu, aby po vzoru Švédska a Nizozemí zavedli tyto lanové bariéry, díky kterým došlo k snížení počtu čelních srážek. Zároveň ale připouští, že nevědí, jaký mají lana dopad na bezpečnost motorkářů.

To v našich končinách je, zdá se, celkem jasno. Podle některých lanová svodidla vlastně motorkáře chrání.

„Obecně se dá říct, že pro motorkáře jsou nebezpečné všechny druhy svodidel a překážek, které se nacházejí kolem cesty. To mohu říct i z vlastní zkušenosti, protože jsem sám motorkář. Ovšem lanová svodidla jsou konstruována tak, že pro jedoucího motorkáře souběžná lana netvoří žádné nebezpečí, ačkoliv jsem často od kolegů motorkářů slyšel, že vás v pase přeříznou nebo uříznou nohu, atd. V podstatě, pokud je motorkář patřičně oblečen, tak se mu nic takového stát nemůže. Lana jsou, jak už jsem říkal, čtyři a účinná plocha se rozprostře na větší plochu tak, že člověka nijak dramaticky zranit nemůže. Další věc jsou sloupky, které podpírají lanová svodidla. Ty jsou konstruovány tak, že pokud na ně spadne tělo, sloupek se ohne, aniž by vás nějak zranil," uvedl pan Kaltus z Proznaku pro internetový portál Centrum – Motožurnál.

Nevím, zda pan Kaltus měl tu smůlu a praštil sebou někdy do lanových svodidel. Myslím že ne, protože by jistě takhle nemluvil. Pravdu má v tom, že jakákoliv pevná překážka je pro motorkáře nebezpečná. Jak je naše tělo navzdory všem bezpečnostním prvkům oblečení křehké, poznáme přesně v okamžiku, kdy se válíme po asfaltu. A nedej bože když se zastavíme třeba o dopravní značku. Neumím si představit, jak se kolejnicový „íčkový“ průřez snadno ohne o letícího motorkáře, aniž by ho zranil.
Není důvod nevěřit, že lana jsou účinnější a bezpečnější v ohledu zastavení vozidla než betonová nebo klasická ocelová svodidla. V autě se o ocelové svodidlo můžete nebezpečně odrazit a zpětně vzít někoho s sebou. Betonový panel vás stoprocentně nepustí do protisměru, ale díky jeho tvaru můžete skončit panna-orel-panna v kotrmelcích. Ocelová lana jsou pružná a kinetická energie se ve dvou až čtyř lanech lépe rozloží, takže pro posádku není ten náraz tak tvrdý jako třeba o betonové svodidlo.

Tvrdit, že ocelová lana vás bezpečně vrátí do směru jízdy (stále mluvíme o autech) a vy pokračujete v jízdě minimálně nebo vůbec nepoškozen, je čirý nesmysl. Nikdo z těch, kdo jsou nějakým způsobem zainteresovaní v těchto svodidlech, nepřizná, že lana nebo spíše ony sloupky většinou auto fatálně poškodí. Tam, kde byste o ocelové svodidlo utrpěli pár šrámů za nějaký ten tisíc, o lana budou následky mnohem horší. Pro auto, ne pro vás. Otázkou je, co je v našem životě důležitější. Zda zdraví, nebo kus plechu.

Situace se pochopitelně mění, když funkci karoserie zastává naše vlastní tělo. A motorkář na mašině vlastně kusem karoserie je. Nejsem dopravní inženýr ani konstruktér bariér, ale nestálo by za to vymyslet, jak nějakým způsobem alespoň obalit sloupky? Nebo změnit profil, udělat cokoliv, aby byly opravdu bezpečnější?

Nelze v žádném případě bagatelizovat do rovnice: lana = nebezpečí, ocelová svodidla = lepší. Každá dopravní nehoda je svým způsobem specifická. Tam, kde by vás beton třeba zabil, lana vás můžou zachránit, nebo naopak. Na motorce jsme vždy v průšvihu, většinou je už pak jedno, o co si zlomíme páteř, zarazíme hlavu do ramen či si utrhneme končetinu.

Zdá se, že v tomhle směru máme prostě smůlu. Je to zřejmě tím, že jsme minorita a když bouráme, můžeme si za to sami. Přesně takový z toho mám pocit. Faktem je, že jakmile jedu podél lanových svodidel, vnitřní pocit akutního nebezpečí se zdvojnásobí a automaticky zpomalím. Myslím, že v tom nejsem sám. Představa, že mě nějaký tatík může přehlédnout a dá mi lehký body-check a pošle do oněch lan a trčících sloupků, mne většinou donutí jet velmi opatrně.

Můžeme psát petice a protestovat jak chceme, nevěřím, že se něco změní. Realistickým pohledem je instalace a údržba pro zadavatele snažší, majitele - stát levnější a lobbismus zde také není zanedbatelná veličina. Nezbývá nám nakonec nic jiného než jezdit opatrně. Paradoxně nám tak lana můžou zachránit život.