Startujeme
Tak a velký výlet v dějinách www.125ccm.cz se uskutečnil. Po předchozí zkušenosti, kde část party absolvovala Rožnov a Slovensko, se zrodila myšlenka na pořádný výlet k našim sousedům do zahraničí. Slovensko byla jasná volba. Plánovala se délka výletu, trasa, složení, ubytování, servisní zázemí a jiné další podstatné věci nutné k výpravě naší motobandy. Vše se naplánovalo a taky tak uskutečnilo. Ještě vše potřebné se dobrousilo na konferenci v Přerově a pak už se jen netrpělivě čekalo. Tož už je tu ten tak očekávaný den, neděle. Sraz party byl domluvený na pumpě v Rožnově. I přes nepřízeň počasí, která nás tak vítala, se nedáme a na danou hodinu přijíždíme. Tak se setkáváme Torm a Hanča alias mamča ( Cagiva Mito 125), Tomcek a Lucka ( Yuki Sport 125 ), Pavouk ( Honda CBR 125 ), Ratlik ( Aprilia AF1 ), Adam CBR ( Honda CBR 125), Nagash ( Honda NSR 125), Skvara ( Honda NSR 125 ), HolyLeader ( Aprilia RS 125 ), Slash ( Honda XR 125), Kubayz ( Yuki Vista 125 ), Goulash ( Gilera KZ 125 ), Petr ( Honda CG 125 ) později se k nám připojil Wiza ( Yamaha TDR 125 ).
Stanování u Bystřičky
Někteří se ještě seznamujeme potřesením pracky a jinak dolaďujeme detaily na našich bagážích. Samozřejmě nakupujume v blízkém marketu nějaká léčiva a už vyjíždíme na náš první bod cesty na Bystřičku. Na Bystřičce podle plánu trávíme noc. Večer se bouchlo šampáňo, zapálily se vítězné doutníky a vyrazilo se okusit lahodný mok do blízké hospy. Večer nám trochu sprchlo a někteří si ze stanů udělali pojízdné sprchovací kouty. Protože je třeba zajistit pár věcí v Rožnově pod Radhoštěm, tak se tam vydáváme. Nakupujeme pláštěnky a s optimizmem za dobré počasí se vydáváme na hraniční přechod Makov na Slovensko.
Hranice pokořeny
Po překročení hranic směrem na Čadcu, nám trochu vyhládlo, tak se zastavujeme v nedaleké restauraci. Tam se nacpeme a jedeme podle plánu směrem k dalšímu bodu na mapě. Taková perlička na slovenských cestách byla, že jsme si brázdili tu hezkou pěknou širokou silnici s výrazným lemováním bílé čáry. No jenže po pár km se situace mění. Bílá čára poněkud mizí, asfalt nedosahuje takové kvality a cesta se zúžuje do velikosti jednoho pruhu. Takže takový,, hezký ´´ asfalt se tam na nás ten kousek smál, ale co, vždycky může být hůř. A taky že jo. Náhle asfalt zmizel a my po stopách traktorů, buldozerů, lakatošů a jiné jemné lesní techniky krosíme to zamoklé bahýnko. Naše nablýskané motorky se náhle mění v motorkosové speciály a tak si to rachtíme podle plánu touto krásnou krajinou zase kousek dál.
Déšť, hory, zábava
Protože po cestě nám sem tam pršelo, uznali jsme za vhodné, že budeme trávit noc v penzionu poblíž velkého jezera. Projíždíme několik penzionů a chatek u Oravské přehrady a nakonec volíme penzion s dostatkem volných míst a slušnou cenou. Nápad s nocí pod střechou byl výtečný, mohli jsme si usušit věci, nabít foťáky, kamery a telefony. Navštívili jsme místní krčmy a seznámili jsme se s polskými fightery ( boxery ). Jo kluci měli docela páru. Dostáváme zprávu, že Wiza se k nám přiřítí v noci. Nějak po půlnoci za okny burácí Wizův dvoutakt. Ráno jdeme nabalit motorky a za doprovodu stoupají mlhy z našich 2T a bublání 4T pokračujeme v trase směrem na Námestovo, Zuberec, Liptovský Mikuláš. Mezi Zubercem a Liptovským Mikulášem je krásný úsek ověšený zatáčkami, tak si to tak rachotíme na vrchol kopce, jenže nám začalo trochu poprchat, což bylo pro nás osudné. Slovenský asfalt s přísadou kamínků je za mokra velice zrádný. Jak to tak chodí, kamínky se obrousí na plošky a v kombinaci s vodou je to na Slovensku vražedná kombinace. Pár členům z party ujela obě dvě kola, ale naštěstí se chytla zpět. Ale osudné to bylo Adamovi s Cebrou. Adam se klouzal po asfaltu, ale nakonec to dopadlo celkem dobře. Adamovi nic nebylo, jen motorka byla trochu poškrábaná. Setkáváme se nahoře, kde se fotíme a odjíždíme směr do dalšího penzionu v Ivachnové. Já s Jurou jsme vyjeli drobet dřív a v domnění, že se jede do Liptovského Mikuláše, si to vesele pádíme tímto směrem. Dojíždíme do Liptovského Mikuláše a zastavujeme na zastávce, kde na chvíli zpočneme a počkáme na ostatní. Jenže ono 10,20,30 minut a nikde ani motora. Tak se vracíme zpět na místo, kde jsme se oddělili, jenže jsme byli velcí optimisté a samozřejmě tam už nebyl nikdo. Zvedáme telefén a voláme Ratlikovi, kdepak se nám kluci schovali. Nafasovali jsme instrukce a jedeme směrem na Ružomberok. Jedeme, jedeme a jedeme a nikde žádná zmínka o naší partě. Tak znovu zvedáme telefén a dostáváme bojové instrukce že se dělá zátah na slovenskou Hypernovu v Liptovském Mikuláši. Tak to točíme zpět na Hypernovu, napojume se na dálnici a upalujeme do marketu. Nakonec na místo dorazíme a tam nás už vítají Tomcek, Lucka, Slash a Petr. Je pravda, že jsme si zajeli nějakých 90 km, ale apoň s Pavoukem můžeme s klidným svědomím říct, že jsme pořádně vypálili pavůky z výfuku. Po nákupu jdeme očistit motorky na protější benzinku. A za doprovodu party razíme na dálnici do našeho penzionu. Na dálnici motorky ví, že se nebudou jen tak loudat v pravém pruhu a zábleskem blinkru do rychlého pruhu otevíráme plynové rukojeti a vyhlídkovou jízdou mažeme do penzionu. Tam už po cestě potkáváme Kubu, který domlouvá slečny na večer. Všichni ostatní jsou ubytovaní a tak s Pavoukem nezahálíme a činíme taktéž. Před penzionem dolaďujeme motorky a provádíme servisní úkony. A v ten moment přišla naše zdokonalovací a poznávací jízda. Navzájem si propůjčujem motorky a každý chce okusit, zač je toho silnice, čopr, enduro či kros. Ale to se také zároveň pořádal lov na ženy. Žádná kolemjdoucí mladá kost neutekla Kubovu očku a jeho pozvánce na večerní klábosení před penzionem. Někteří z nás si taky hodí řeč s místním policajtem. Je pravda, že ty helmy po té dědině jsme mohli mět, ale tak pán policajt nám jenom vyhuboval.Večerní mecheche taky nemělo obdoby. Kuba jako velký gigolo nás už lákal na ženy, je pravda, že zrovna málo jich nebylo. Za ten večer padla i valašská slivovice, která byla doslova nalita do slečen. Někteří se uchopili žen, někteří piva, které bylo v hned blízké hospodě. Tak jak tak byla super nálada. To můžete i vidět na fotkách, kde naše rozjařené tváře neskrývají úžas nad skvělým večerem. Ráno se tak pomalu vykopáváme z postelí a já, Adam a Torm jedeme do domácího slovenského servisu doladit pár detailů a technických maličkostí. Musím uznat, že ochota slovenských čoboláků byla parádní.
Štrbské Pleso
Poté se všichni sbalíme a pokračujeme dál v trase směrem na Vysoké Tatry a Štrbské Pleso. Jenže po pár km se vyskytuje závada u Ratlikova svodu. Ten vibrace neunáší a odděluje se od koncovky výfuku. Vše samozřejmě řeší ochota soudruhů z motorkářského obchodu. Za okamžik je svod zavařen a my pokračujeme dál, ale spojka Ratlikovi AF1 volá, že by chtěla zaservisovat. Nakonec se část party odděluje a jedeme se někam najíst. Zatím kluci řeší, jak budou postupovat s opravou spojky. V tom mi zvoní telefén, že si mám přijet pro instrukce, abychom mohli pokračovat v plánu trasy. Takže Goulash, Skvara, Torm+Hanča a HolyLeader zůstávají nápomocní Ratlikovi. Já s Wizou a Adamem dostáváme instrukce z mapy a polohu kempu Podlesok. Nakonec se kluci rozhodují pro opravu spojky v bojových podmínkách, blízko penzionu, kde jsme strávili předešlou noc. My pokračujeme krásnou krajinou Vysokých Tater, Štrbského Plesa a Tatranské Kotliny.
Polní oprava
Měli jsme tam krásné počasí, tak jsme si to užili jaksepatří. Pak vidíme v dáli hezkou horu s krásným pozadím volajícím na fotku a tak odbočujeme na toto místo ( Pavouk, Adam CBR, a já Nagash). K odbočce si to také míří i Tomcek s Luckou, ale ti si nás nevšimli a pokračovali v trase dál. Takže jsme se oddělili už na třetí skupinu J. Wiza, Slash, Tomcek s Luckou a Petr na nás čekají, ale pak píšou sms, že nás počkají v kempu Podlesok. To my taky vyjíždíme směr do kempu, kde do Popradu zkoušíme maximálky a to s výsledky Nagash - Honda NSR – 150km/h, Pavouk- Honda CBR 125 142-143 km/h, Adam CBR – Honda CBR 140 km/h. V Popradu si to míříme směr Podlesok přes Cigánská ghéta. Moc velkým optimismem při průjezdu těmito vesnicemi jsme nehýřili. Ale nakonec to bylo v poho a dorážíme do kempu, kde už na nás čeká část party. V podvečerní čas se ubytujeme, rozložíme stany a míříme na roštěnky. Po kempu hledáme taky nějaký ten dlabanec a pivko na chuť. Jenže místní křováci všechno pozavírali a my jsme byli odsouzeni k pojídání paštik a jiných výživných masitých produktů spolu s pečivem, které jsme v jednom krámu v kempu stihli koupit. Jenže prodavač nás neupozornil na to, že pečivo je už jen tak dobré pro křečky. Ale my jsme pečivu stejně dali zabrat. Zanedlouho v nočních hodinách se kempem ozývají nabroušené 2T. Takže naši kluci spojku opravili a ve zdraví dorazili do kempu. Takže jsme se nakonec všichni zase setkali a mohli jsme se připravit na trasu něco málo přes 250 km. Vydáváme se na cestu směr Hrabušice, Dobšina, Jelšava, Banská Bystrica do kempu Tajov. Cestou projíždíme přes Dobšinský kopec. Ten je jednou z chloub Slovenska, která je doslova stvořená pro motorkáře.
Zpátky domů
Cestou přes hory se začíná nějak mračit a taky začíná pršet. Zvolníme tempo a pomalu projíždíme tyto hory, pak zastavujeme na odpočívadle, abychom počkali na ostatní. V tom Skvarova přední brzda byla poněkud ostřejší a odnesl to blinkr a trochu kapoty. Za chviličku nás dojíždí jeden Čech s Hornetem. Tak se seznamujeme a o jednoho účastníka odjíždíme navíc. Po několika společných km se loučíme a za přítomnosti spálené Hornetovy gumy a mžiku zadních světel se již nevidíme. Do kempu Tajov nás dovedl jeden místní řízek z tuzingovým autem, který jel jak mašik a to ještě v noci, ale hlavní je, že jsme zdárně dojeli, jenom na křižovatce to neustál Slash. Naštěstí to nic nebylo. Ale v tom domlouvá Kuba ubytovaní, samozřejmě podle a zákeřně nabízí výhodnou nabídku pro obě strany. Tomcek + Lucka, Petr a Slash se rozhodují, že se od nás odpojí a že ješte udělají ČR. Mezitím se my po dlouhé cestě ubytujeme, rozděláme oheň a s rumem na zahřátí tlacháme až do pozdních večerních hodin. Ráno nám hezky svítí a my rozděláváme moji motorku, protože se nějak nechce zapadávat volnoběžce. Po montáži se nabalujeme a pokračujeme v trase směrem k naší poslední noci na Turčianske Teplice, Považskou Bystrici, kde přijíždíme k marketu Tesco. Tam se pořádá rally v nákupních vozících. Samozřejmě jako slušní účastníci rally ve vozících mají jezdci helmy. Nejsme žádní barbaři a kolemjdoucím mladým slečnám taky nabízíme vyjížďku v nákupním vozíku. Ale jak to chodí, slovenské slečny jsou drobet nesmělé. My nakopáváme vrtule a jedeme do kempu Považská Teplá. Tam samozřejmě za fíglu Kuby dostáváme nehoráznou slevu, ale za cenu toho, že budeme muset být v 7 ráno pryč. Samozřejmě si říkáme, že tohle je pro nás maličkost. Jo tehdá jsme byli velcí fantasté. Postavili jsme stany a už jsme dále probírali motorkářské klepy. Protože ráno se musíme vzbudit docela brzo, jdeme na kutě. Co se dalo čekat, 7 hodin už nám klepalo na pupek a jako poctiví spáči to s námi nic nedělá. Jenom Ratlik se čirou náhodou vzbudil a podíval na telefén a ono ejhle, hned se rozezněl poplach, že jsme něco prošvihli. Mladý klučina, který od nás dostal ten večer na zmrzlinu, už ráno stepoval a snad by aj toho vedoucího kempu, který měl dojet, zastavil vlastním tělem. Tak se nějak ještě se zalepenýma očima balíme a pomaloučku zahříváme motorky a vydáváme se na cestu zpátky do ČR. Jedeme na hraniční přechod Střelná do Horní Lidče.
Poslední loučení
U hraničního přechodu děláme nějaké fotky a jedeme se setkat s Kubou, který nám dělal na dálku případnou pomoc. Dodávka, která byla Kubou připravená, měla sloužit k odvozu porouchané motorky zpět do ČR. Naštěstí jí nebylo třeba. Razíme na oběd do motorestu u Čertových skal, kde si dáváme dlabanec. Obsluha v motorestu byla doslova uchvacující, ale my už jsme byli obrněni obsluhou na SVK, takže jsme nad tím mávli rukou. Byla sobota a to se ještě nikomu nechtělo domů a tak jsme se rozhodli, že v ČR strávíme další noc, takže Buchláky byly pro nás jasnou volbou. Píšeme Šimicovi a ten souhlasí, že by se na nás přijel k Trampovi podívat. Takže vyrážíme směr Valašské Klobouky, Slavičín, Luhačovice, Uherský Brod a Uherské Hradiště. Jenže na pumpě v Uherském Hradišti začíná poprchat, jenže je to prozatím jen přeháňkové. Takže za vedením Holyho se dostáváme k Trampovi. Tam už na nás čeká Šimic se svým baťůžkem. U Trampa se nadlábneme a v tom začíná víc a víc pršet. Už jsme smíření s tím, že Buchláky si neprojedeme. Po pár hodinách čekání to na nějaké sluníčko nevypadá a my jedeme směr Bělov. Necelých 30 km hustého deště prověřilo naše oblečení i stroje. Výsledkem bylo, že jsme byli durch promočení, kdo měl textil nebo kůži, to v těchle chvílích nehrálo vůbec roli. Musíme poděkovat Holymu, který nám poskytl přístřešek, teplý čaj a spaní v teplu. Večer se díváme na záběry z kamer, které zachytily neskutečné zážitky na SVK. Ráno ještě měníme pojistku na Kubově motce a můžeme s nabalenýma motkama vyrazit směr vysněný domov. Tímto slovenská dovolená pro nás končí a s kontem okolo 1400 km se můžeme rozloučit a říct bylo to dobrý, super a v podstatě rachotos muheheos. Děkujeme všem účastníkům za organizaci, účast, výpomoc, fajn náladu. Zvlášť Tormovi za naplánovaní cesty a povinných organizačních záležitostí. Fajn zážitky, fajn jízda a to vše s partou 125ccm.
