Dovolená na inzerát

Jsou tři hodiny ráno a od našeho prvního setkání uběhly tři týdny. My stojíme na čerpačce s plnou výzbrojí připraveni vyrazit. Já s Klárou sedláme Suzuki RF 600 a Olda s Petrou si užívají pohodlí na Hondě Pan European. Počasí ze Ždírce až po České Budějovice bylo zamračené, náladu nám vylepšila až polojasná obloha na hranicích. V odpoledních hodinách stavíme v Gmunderu, fotíme zámecký hotel Orth a pokračujeme do Hallstutu, místa našeho prvního kempování.

Kaprun v ranním oparu

Druhý den následuje dopolední procházka krásným starobylým městečkem a odpolední projížďka po jeho okolí je příjemným zpestřením. Jako správný kočovníci na žádném místě dlouho nevydržíme a třetí den vyrážíme směr Zell am See. Kemp je tam pěkný, jen pozor ve sprchách. Přehlédnete-li nápis na dveřích Kinder, vezmete útokem sprchu pro děti, což se stalo mně.

Odpočinek může být trochu adrenalinový

Motorku mi neukradli

Další den je plný očekávání, dnes máme zdolat Grossglockner. Na mýtnici platíme 17 eur a dobrodružství může začít. Ty serpentiny nejde popsat, to se musí vidět a projet. Vyjeli jsme na vyhlídku Edelweisspitze (2571 m. n. m.), nejvyšší bod celé dovolené. Pak jsme obdivovali dominantu Rakouska Grossglockner (3798 m. n. m.), fotili volně se pohybující sviště a vše, co nám neuteklo. Po návratu na parkoviště jsem zjistil, že jsem měl po celou dobu klíčky v zapalování. Ještěže nejsme v Čechách, jeli bychom domů stopem.

Už kvůli těm serpentinám stojí výlet do Alp za to

Večer u stanů studujeme mapy a hledáme vodopády, které nám na jednom z odpočívadel cestou na Grossglockner doporučil turista z Prahy, a pak vyčerpaní a s obavami o zítřejší počasi uleháme. Obloha je plná tmavých mraků a nevěstí nic dobrého. O to lepší je probuzení do prosluněného dne.

K italským hranicím

Po rychlé snídani nabíráme kurz Krimelské vodopády. Našli jsme je bez sebemenších problémů, Olda jako navigátor opět neselhal. Protože chceme co nejblíž k italským hranicím, dlouho se zde nezdržujeme.

Projíždíme Innsbruckem, a na výjezdu se to stalo. Olda s Petrou nám poodjeli a já ve snaze je dohnat jsem odbočil na dálnici špatně. Otočit to už nešlo, a tak pokračuju až k prvnímu nadjezdu, kudy se rychle vracím, než si nás všimnou chlupatý. Nemáme totiž ještě dálniční známku... Pro tentokrát to vyšlo, podruhé už tolik štěstí nemám. Za městečkem Oetz vidím policejní hlídku, Oldu nechali, ale mě staví. Absolutně nevím proč, zkouší to na mě anglicky, francouzsky, italsky a nakonec končíme u základů němčiny. Olda se naštěstí vrací a vše urovnává, prý předjíždění na zákazu. Platím pouhých sedm eur a ujíždíme pryč, než si to rozmyslí. V nedalekém kempu u Hubennu pak stavíme a raději rozděláváme stany, pro dnešek nám to stačilo.

Po zdolání průsmyku Timmelsjoch (2509 m.n.m) a při sjezdu z hor do údolí se znatelně otepluje, čím více se blížíme k Bolzanu. A ještě ke všemu ti splašení Italové předjíždí ze všech stran. V Predazzu, kde mají při Rally Dolomity zastávku veteráni Fiat, zůstáváme dvě noci a samozřejmě nevynecháme prohlídku města.

Při projížďce přes Passo di Rolle a Passo di Valles poznáváme arogantní skopčáky (nepřijel jsem na bavoráku, ani na některým z posledních modelů japonce...), holt jiní už asi nebudou. Otlačené zadky se hlásí o slovo, a tak se vracíme zpět. Večer přišel půlhodinový lijáček, my měli stany na kopečku, ale pár německých enduristů sídlí v dolíku, tak je to trochu vyplácho, brali jsme to jako omluvu za chování jejich krajanů.

Známka pro kamaráda

Cestu zpět volíme přes Moenu a Albu k Marmoládě (3342 m. n. m.) - nejvyšší hoře Itálie a dále přes Cortinu a Dobbiaco, poslední italské město, zpět do Rakouska. V okolí Lienzu je kempů několik, ale my zastavujeme až v Dellachu, kde nás zlákalo pěkné koupaliště. Domácí asi nechápali, o co jde, vypadalo to, jako kdybychom byli u vody poprvé v životě.

Z Rakouska se vracíme na Lipno, kde jsme si naplánovali jednodenní aklimatizaci - kde jinde než u piva.

Zatímco se Klára úspěšně peče u vody, já se seznamuji s párem motorkářů od Mladé Boleslavi. Po chvíli odlepuji z motorky dálniční známku a lepíme ji na jejich TDM, chystají se také do Alp.

Během cesty nám přibylo na počítadle 2400 kilometrů, náklady nepřesáhly 12 000 Kč a spotřeba nešla nad 6 l/100 km. Vše se vydařilo, jak jsme si jen mohli přát, za což vděčíme ohleduplným společníkům a doufáme, že si to budeme moci zopakovat.