Jirkův velký (vy)nález

Každého vždycky zajímalo, co je ten Freeba zač a na čem tak geniální technický inovátor a konstruktér vlastně jezdí. Pro Jiřího Frühbauera alias Freebu totiž není nic nemožné. Je to démon, a „něco takového“ se opravdu nepotkává každý den. Stačí jedna návštěva u něj na dílně a máte rázem o pět let života navíc a přestáváte chápat, proč se svět stresuje takovými věcmi, jako je včasné odevzdání DPH nebo otázka, jestli je nová generace iPhonů stejně spolehlivá jako ta předešlá.

Provedu pokus o takový malý výjev, abyste si udělali lepší představu. Obrovský dvůr plný náklaďáků Tatra a Praga v různém stádiu renovace či rozkladu. Nemyslím parkoviště ČSAD, ale soukromou sbírku Freebovy pravé ruky přezdívané Lálin. Mezi náklaďáky na první pohled rozeznáte další artefakty: starou policejní „věž“ z nějaké křižovatky, část vodní turbíny, naviják z tanku Tiger, několik Harleyů a Husabergů, bagr a psa neustále si honícího vlastní ocas. Jeden z náklaďáků má otevřenou haubnu a je nastartovaný. Dva obrovští potetovaní chlapi v montérkách zírají do motoru a popíjejí pivo. Dělají to dlouho a pořádně, očividně nikam nespěchají. Když přijdete blíž, slyšíte, jak jeden říká tomu druhému: „Ty, Jardo, to je ale neuvěřitelná krása, co? To je hezčí než Chýnovská jeskyně.“ A ten druhý na to: „Je to krása, ale počkej, až dáme do kupy ten lanovej bagr. To budou teprve Vánoce! “ Takhle oni si tam žijou a je tam veselo.

Nálezový stav

„Když jsem ještě jezdil na Haraburdí (luxusní stavba H-D, která získala několik ocenění – pozn. aut.), tak se mě všichni lidé pořád ptali, kolik to stojí a jakou to má maximálku. Dneska mám hroznou radost z toho, že u týhle motorky je zajímá už jen to, jak je stará a kde jsem ji sehnal. No a k tomu je samozřejmě legenda. Vždycky přeci musíš mít legendu, aby se hloupí měli čemu divit :-). Já jim říkám, že jsme ji našli. Úplně náhodou u jednoho dědečka ve stodole v Krkonoších. Lálin se od kohosi dozvěděl, že tam a tam má někdo pod senem nějakej hodně starej náklaďáček a že bychom to z něj možná vymámili. Tak jsme tam jeli a jak jsme tak odhazovali seno z toho náklaďáčku, najednou koukáme a na korbě ještě motůrečka. Taková zubožená stará hajtra to byla. Tak jsme se dědouška zeptali, jestli nám ji nedá k tomu, a on řekl, že jasně, co by s tím dělal,“ vypráví s notnou dávkou sarkasmu v hlase Freeba. „A když už pak vidím v očích některých posluchačů pořádnou závist, že jsme měli zase takové štěstí, tak jim ještě naservíruju, že jsme hrabali dál a našli k tomu pod senem taky kompletní papíry a značku s nalepenou platnou technickou…“

Realita je však přirozeně úplně jiná. Když Jirka prodal stavbu, na které jezdil řadu let, potřeboval novou motorku. Něco, co ho bude bavit, co nebude stát zbytečně moc peněz, co postaví rychle a co ho pohodlně a spolehlivě doveze kdykoli kamkoli, neboť Jiří má hodně kamarádů po celé zemi a hrozně rád je navštěvuje. Vzpomněl si, že kdysi přitáhl „klukům z Brodu“ velmi slušně shořelého Heritage Softaila z roku 1991, kterého si ale nakonec nikdo nevzal, že mu tahle věc ještě pořád zavazí v garáži a že asi konečně přišel čas ji vytáhnout.

Renovace naruby

Ten „základ“ měl vážně dost a každý jiný, kdo by se pustil do renovace takového vraku, by asi díl od dílu propadal skepsi a říkal si, že tohle vážně nemělo cenu. Né však dvojice „vynálezců“ z HavlBrodu! „Ty vo*e Jardo, podivej na ten brzdič. Ten je tak nádherně vobouchanej. A tadyhle ten kryt, ten je úplně zvohlej. To je paráda, to bys nevymyslel…“ Chlapci se totiž rozhodli pro něco, co by se dalo nazvat „renovací naruby“. Cílem bylo vytvořit iluzi starého Panheadu, na kterém se padesát let jezdilo, a ve finále na něj ještě spadla stodola! Takže každý autenticky poničený díl byl vítán.

Mimochodem už na začátku akce bylo rozhodnuto, že se motorka bude jmenovat Starodur. Protože všechno ostatní, co se dnes staví, je podle Lálina novodur. Navíc chlapci na internetu zjistili, že slovo Starodur ještě nikdy nikdo nepoužil, a měli radost. Freeba snížil softailový rám a upravil ho tak, aby se ještě více tvářil jako starý dobrý hardtail. Pak přišla na řadu nádrž. Jedna její půlka byla slušně nabouraná a Jirka dlouho přemýšlel, jak ji vyspravit. Až přišel Lálin, vzal železnou tyč a uštědřil té zdravé polovičce takovou ránu, že jí přivodil naprosto stejný rozsah poškození. A nádrž byla hotová. A tímto způsobem se tu řešila spousta věcí.

Pracovní boty…

Člověku se ani nechce věřit, že v něčem takovém bublá (v tomto případě doslova a do písmene, neboť Freeba si vyrobil i výfuky sám a na tlumicí vatě dost šetřil) od základu a důkladně udělaný motor, stejně tak zrenovovaná převodovka s kitem kick startu z „Lálinových skladů“. Měl jsem tu čest a nezbývá mi než přiznat, že Starodur funguje vážně skvěle.

Oba pánové nedělali nic zbytečně rychle a bez rozmyslu. „Prostě jsem chtěl, aby ta motorka působila vošuntěle, takže barva byla jedním z nejdůležitějších detailů. Když jsem to konzultoval s lakýrníky, tak ty museli vomejvat. Oni se s tou plechařinou mazlili a dělali přípravu jako pod nějakej luxusní lak, a já pak vzal štětec a natíral jsem to v pruzích kouzelnou barvou hostagrunt, díky níž jsou teď vidět tahy toho štětce. No a pak jsem to ještě na spoustě míst a přehybů obrousil až do základu. Aby to bylo takový jako vošoupaný z cest,“ vysvětluje své pohnutky Freeba.

Opravdu nepřehlédnutelným detailem jsou pak obě stupačky. Ty vymyslel opět Lálin. „Von měl totiž hlad. A když má Lálin hlad, tak to von je pod tlakem a má ty nejzajímavější nápady. Tak jsme se stavili v ekodvoře, trošku prohrábli kontajnér a pracovní boty s optimální podrážkou byly na světě! Tak jsem ty podrážky uříz‘ a heftnul je tam na šroub,“ dodává ještě Freeba.

…a starej kabát

A podobně to bylo se vším. Sedlo si vyrobil a potáhl ho kůží z letitého kabátu, který prý „kdysi nosil na Bizona“. Ze zbytků nadělal prachovky na přední vidlice a další „detaily“. Zadní sedačku mu někdo dal a stejně tak zadní lampu z nějakého autoveterána, kterou mu shodou okolností donesl majitel psa Henryho, který stál modelem hyperprojektu Henry – The Cops Hunter.

Přední světlo objevili hoši na Aukru. „Tak dlouho jsme o něj bojovali, až jsme na tu dražbu zapomněli. Tak jsme tam dali nakonec světlo z Tatry 111 v nálezovém stavu. Jen parabolu jsem koupil tajdle v prodejně dílů ČSAD,“ vysvětluje stavitel. A ptáte se, z čeho je sání? Tak v tom taky nehledejte žádnou složitost. Kulatý filtr zase z něčeho zbyl a ta mosazná krytka na něm není nic jiného než komínářská záslepka, kterou koupili někde v Bauhausu.

Tahle motorka je veselá stejně jako Freeba s Lálinem dohromady. Jsem hodně zvědavý, co opustí jejich tajné laboratoře příští sezonu. Zatím netuším, co je na tom pravdy, ale Jiřík je prý teď zaneprázdněn vestavováním motoru Sportster 1200 do choppera značky Yuki. Vidíte správně, tohle opravdu není překlep. To je Freeba…