Z ARCHIVU ČMN 2007: 2x přestavba Jawa 500 OHC
Z ARCHIVU ČMN 2007:
Když dva dělají totéž
Na výstavě Bohemia Custom jste si jistě všimli několika parádně upravených Jawiček v kategorii Tuzemák. První a třetí místo obsadili kamarádi, kteří si se stavbami pomáhali. Bydlí ve stejné vesnici kousek u Lanškrouna, jmenují se Martin Biskupič (bíločervená Jawa) a Mirek Šilar (černá).
vydáno 4. 2. 2018, vyšlo v ČMN 17/2007, text Jakub Nič
Destilátor
Stavět začal v roce 2001 jako první Míra, se stavbou prý ale nijak nepospíchal. Martin se přidal až před dvěma lety, a Jawě OHC se nejdřív docela bránil: "Když jsem to viděl, tak jsem si řekl, že to nikdy nechci. Ale pak jsem se jel podívat na jednu z inzerátu a nakonec ji koupil. Někdo začal s přestavbou, ale absolutně ji nedotáhl. Rám je z 638 a do něho je legálně, všechno mám v papírech, zabudován motor 500 OHC. Bylo to jen tak nasucho, motor rozdělaný, bez barvy. Takže jsem začal stavět, dodělávat. A nakonec z toho bylo první místo na Bohemia Custom! "
Když na tom začali dělat, zjistili, že mezi válci je zalomený závitník, ale nešlo ho vyndat. A jelikož to bylo v díře, kde byla původně našroubovaná hadička vedoucí olej, museli to trošku předělat. Nakonec celý ten zmatek s olejovými trubičkami a hadicemi obelstili umístěním malé nerezové nádobky na olej před motor mezi trubky rámu. "Kluci když to pak viděli, řekli, že to vypadá jako destilační komora. A tak vlastně vznikla přezdívka stroje: Destilátor. Mám to i vzadu na SPZ."
Pak se začalo vymýšlet a kombinovat. Přední vidlice i s brzdičem je z Jawy 639, jsou na nich obroušená podélná žebra, takže vypadají mnohem lépe než série, zadní tlumiče jsou z druhovýroby. Nádrž je z nějakého veterána, na pravé straně má navařený úchyt pro řadicí kulisu. Na motorce není vůbec co kam dát, takže kontrolky jsou ve spodní trubce řídítek, což byla asi šílená práce. Jednou z nejsložitějších záležitostí bylo i protažení kabelů řídítky. Jelikož Míra vyrobil řídítka zalomená, protáhnout kabeláž byla práce pro klidné modelářské povahy.
Olejovou nádobku pod sedlo Martin vyrobil z hasicího přístroje. Přední blatník vychází z jawského základu, přední světlo je nějaké americké. Sedlo potahoval šikovný čalouník pan Rykala, kolena jsou kupovaná, výfuky z katalogu Highwaye, stupačky z duralu. Kryt řetězu je vyrobený, váží asi sedm kilo... Zadní blatník je nejspíš z ČZ 477, bošák z Jawy panelky je jako u Simsonu vlevo pod sedačkou. Karbec je původní, ale už se nevešel vzduchový filtr, tak zůstal dobový přímý filtr.
Rám je v červeném komaxitu, ostatní v bílé. "...jste nás v ČMN předběhli s tou bíločervenou dragsterovou 650 DRS! " postěžoval si Martin.
Jedním z nejstarších dílů na motorce je zadní světlo, které patřilo nějaké Pragovce, rozeta je menší než původní, zadní buben z nějaké ČZ, ale má odsoustružená žebra, takže vypadá cizokrajně. "Taky jsem musel předělat našlapovačku, jelikož jsou výfuky širší než na původní Jawě, vypadá teď sice jako paragraf, ale funguje," uzavřel Martin.
Černá vdova
Černá Jawa patří Mirkovi a stejně jako Martin, i on koupil nedodělanou, nebo spíš jen započatou přestavbu. Rám je sice úplně původní, ale zespodu je přivařená výztuha, která byla původně jen velmi tenká. Motor je totiž součástí rámu, jakmile se povolí šrouby (nic zvláštního), rám se začne kroutit a pod motorem praskne. Martin dodělal policajta podle originálu. Přední kolo je originál, přední šavle jsou z neznámé krosky ČZ stejně jako brejle, obojí v komaxitu. Stabilizátor vidlice je vlastní konstrukce, zpevňuje vidlici a drží blatník blatník z Hondy CB, přední světlo našel Mirek v krabici na půdě a je z německého kombajnu. Tachometr je Jawa 500 OHC, obal z nerezového hrníčku (na čaj a kávu), řídítka originál, ale rozšířená, protože ty původní se k celé motorce nehodily. A hlavně je to chopper.
Nádrž? Možná dékávka, kontrolky z Avie. Na motoru je všechno víceméně původní, kromě zapalování, kolena jsem kupovaná, repliky původních.
Přední stupačky Mirek soustružil, zadní jsou v místě původních předních a jsou z Drag Staru, držáky dělané. Koncovky výfuků jsou vyrobené z nerezu, uvnitř je děrovaný plech a okolo skelná vata. Zvuk je velmi zajímavý, ne příliš hlučný. Zadní buben je z burzy, 18" ráfek vyrobil na míru pan Klouda, protože OHC jezdila čtyřicet drátů místo běžných šestatřiceti. Zadní pérování "pérák" zůstalo, blatník je upravený z kejvačky. Vlastní výroby je i sedlo, dělal ho také pan Rykala. Zapalování je české bezkontaktní Ignition, nejsou s ním problémy.
S motory 500 OHC je prý fůra starostí. Ten Mirkův nikdy pořádně nešel. Měl problém s osazením ložisek v karterech, klikovka nikdy neběžela rovně. Kartery byly sice v Jawě při výrobě svrtávány a vystružovány podle čísel jako pár, čísla na obou karterech sice souhlasí, ale je možné, že někdo už měnil pouzdra, která správně neslícoval a kvůli tomu klikovka běhala asi lehce mimo osu. Teď je to snad v pořádku, vloni (rok 2006 - pozn. red.) to nechal Mirek opravit v nástrojárně. Devadesát je prý optimální rychlost. Čím víc otáček, tím víc vibrací, při maximálce je to o plomby v zubech...
Mirek i Martin by rádi poděkovali kamarádům, chlapům z dílny. Nebýt jich a jejich tolerantních manželek, tak by to prý nejezdilo ani jednomu.
Článek vyšel v tištěných ČMN 17/2007