Pošli motorku po koleni do zatáčky a prudce zabrzdi

Stojím na obrovské betonové ploše testovacího centra Bosch v německém Boxbergu, kolem na klopené dráze se prohánějí nějaká prototypová nezajímavá Ferrari či Mercedesy, vše v testovacím maskování, a klepou se mi ruce. Před chvílí jsme za naším průvodcem kroužili po vyznačených kružnicích o různém průměru, jsou tady nakreslené od 25 do 80 metrů. Rychlost tak od 60 do 130 km/h, ani nevím. A teď tam mám vyrazit sám, pěkně se položit do zákruty, a až budu v plném náklonu, musím vzít pořádně za brzdu. Ale fest, žádné šolichání.

Vyrážím a v duchu se proklínám, že mám na sobě textil, a ne koženou kombinézu. Tohle bude bolet… Kroužím jak sup nad mršinou, trvá mi věčnost, než se rozhodnu, pak se nadechnu a vezmu za brzdu. No dobře, tak jsem to jen tak trochu přimáčkl a hned motorku rovnal do přímého směru. Ještě pár takových pokusů a mířím zase do depa, musím se vydýchat, to prostě nejde.
A pak se rozhodnu, že to dám. Vystřelím jak raketa, plácnu s motorkou do náklonu, tři-dva-jedna-teď a beru za brzdy, co to dá, přičemž se motorku snažím držet pořád podél kružnice. No tak to je maso! Ani nevím jak, ale najednou stojím. Při dobržďování, kdy už rychlost byla malá a motorka dost zvednutá, mi dvakrát kopne páčka, ale jinak nic. Zkouším to zas a znova, doprava doleva, rychle i pomalu, a připadám si jak ve videohře s aktivovanou nesmrtelností.

Jak to funguje, uvidíte zde

Podrobnější technické informace najdete v ČMN 21/2013.