Z ARCHIVU ČMN 2006: Yuki 200 Motard: Jděte do ní, rozdíl proti stopětadvacítkám je velký
Z Číny se k nám valí tolik motorek pod různými názvy, že už se v tom našinec ztrácí. Yuki ale patří k několika málo značkám, které na našem trhu působí již relativně dlouho. A kromě množství skútrů, které nabízí i konkurence, má ve svém repertoáru i docela povedeného supermotarda.
vydáno 20. 7. 2017, vyšlo v ČMN 50/2006, text Jan Rameš
Aby bylo jasno, Yuki je značka, pod kterou jsou v České republice prodávány stroje mnoha čínských značek, Hošťálek jel na QingQi, tenhle motard zase pochází od Sky Teamu. Ale to je normální praxe.
Běžnou praxí je i naprostý chaos v označeních a technických údajích. Tahle motorka má v papírech napsaný typ ST 200 SM, Yuki ho však prezentuje jako 200 Motard. A dostat se k nějakým jednotným technickým údajům je taky nemožné, v techničáku je napsáno 193 cm3, 125 kg provozní hmotnost a výkon 8,9 kW při 7000 otáčkách. Yuki udává zase něco úplně jiného (viz technické údaje) a kolem točivého momentu nemají jasno ani v Číně. No ale tohle trápí akorát nás novinářské papírofily, když píšeme test, pro majitele bude důležitější, jak se na tom jezdí.
Čínské učení
My mladší si to nepamatujeme, ale i na Japonce se kdysi koukalo přes prsty a se shovívavým úsměvem. Jenomže oni tihle šikmoočkové jsou kluci učenliví a v roce 1969 přišla Honda s CB 750... Číňané na své CB ještě čekají, ale už dneska jim musíme uznat, že se v oblasti motorek vyvíjejí neuvěřitelně rychle. Jak je to dlouho, co ještě ani netušili, které kolo pohánět, a všechny motorky vypadaly stejně, tedy stejně plastikově? A podívejte dneska, nebýt té příšerné přední masky, tak tenhle motard vypadá jako kterýkoli jiný "nečínský". A ta Hošťálkova QingQi je zase o něco mladší a už je designově zcela bez prohřešků (nebo jenom mně připomíná předchozí generaci Yamahy XT 600?). Učej se, šikmoočkové, učej...
Elektrické vychytávky ano i ne
Když se na motarda posadíte, nemáte pocit, že byste seděli na něčem objemově méně hodnotném. Má štíhlou stavbu, sedlo je sice po motárdovsku níž, ale ne vysloveně nízko, a je i docela dlouhý. Rozvor 1460 mm je na dvoustovku docela dost. Pozice za řídítky je přirozená, ale ne zrovna cestovatelská, a to "díky" úzkému sportovnímu sedlu, jež se za chvíli prosedí a cítíte pod molitanem jeho konstrukci. Tento neduh trochu kompenzují nízko umístěné stupačky, ze kterých vás jen tak kolena bolet nebudou.
Řídítka bez hrazdičky jsou lakovaná, což se po čase otluče a nevypadá nic moc, ale padnou dobře do ruky. Ovládací prvky jsou víceméně standardní, za zmínku stojí snad jen zvuková signalizace zapnutých blinkrů, což je vychytávka, kterou bych do pěti minut od koupi na tuty vzteky rozdupal. Druhým takovým nesmyslem je zapojení spínače stojánku. Ten měl testovaný stroj již odpojený, protože jakmile jej vyklopíte, motor vám zhasne, i když máte zařazený neutrál.
Nemusíte mít však strach, že byste stojánek zapomněli vyklopený a rozjeli se. Kromě normální kontrolky neutrálu má Yuki totiž v tělese otáčkoměru ještě pětici červených diod. Ty signalizují právě zařazený kvalt a navzdory očekávání fungují naprosto bezproblémově. Mezi moderními Japonci sice frčí digitální čísílka, ale i tohle řešení je lepší než nic. Samotné budíky jsou pěkné, s bílým podkladem a žlutými rafičkami, tachometr je dokonce i v mílích. A trochu optimistický.
Žere pod tři
Také otáčkoměr dokáže člověka zmást, ale nemůže za to ani tak on sám, jako spíš motor. Vzduchem chlazenou dvoustovku totiž dokáže do červeného v jedenácti a půl tisících dotočit leda naprostý ignorant a ještě tak na jedničku a z prudkého kopce. Už jen dosáhnout osmitisícové hranice, ve kterých má motor dosahovat nejvyššího výkonu, vyžaduje trochu sadismu vůči motoru, a také musíte vydržet opravdu značné vibrace.
Tenhle jednoválec se takhle vysoko zkrátka nerad vytáčí, ale to neznamená, že by to byl nějaký lenochod. On se jen nejlíp cítí kolem nějakých pěti šesti tisíc, ale hodně pěkně táhne už od čtyř, což na pětku znamená asi 60 km/h (stovečkou jedete při 7000). V těchto otáčkách je také nejlepší řadit, když s poměrně přesnou převodovkou (jen delší krok) pracujete rychle, je vám odměnou až překvapivé zrychlení.
I z pohledu každodenního uživatele je motor Yuki kámoš. Stačí zvolit jednu ze dvou poloh sytiče umístěného na karburátoru a buď cvrnknout do startéru, nebo šlápnout na našlapovačku (nesmíte moc dupat, páka je z měkkého materiálu a snadno se ohne, takže vás pak šťouchá do lýtka) a jednoválec zavrčí. A nejlepší je, že k tomu svému vrčení spotřebuje až absurdně minimální množství benzínu. Spotřeba silně pod tři litry (dá se i pod dva! ) prostě člověka nemůže rozčílit.
Drncal i Klouzal
Co zatím Číňanům moc nejde, to je odpružení. To tam ve fabrice asi nějak naskládají a děj se vůle Maova. Motard na nerovnostech poskakuje a drncá, při brzdění se naopak výrazně potápí. Kromě zadního péra nejde nic nastavit, takže ladič-podvozkář bude muset vidle rozebrat a podumat.
Brzdy má Yuki solidní, s opletenými hadičkami v základu. Veliký přední kotouč ve spolupráci s plovoucím dvoupístkem brzdí festovně, bohužel ovládání není moc citlivé. Zadek je naopak citlivý krásně, jen ta páka kdyby nebyla jak z ruskýho tanku... Na sedmnáctipalcových ráfcích jsou obuty pneumatiky o rozměrech 100/80 a 120/80. Pochází samozřejmě z Číny a nesou značku Duro. Legrajda je, že třeba ve španělštině znamená slovíčko "duro" tvrdý, což ty pneumatiky docela vystihuje. Sice překvapivě dlouho drží, ale pak najednou ustřelí.
Levný všeuměl
Jak se k tomuhle motardu postavit? Čelem, to je jasný. Je to motorka, která je praktická (velký nosič se zámkem na helmu, dobrá zrcátka, nízká spotřeba, nenáročný motor) i zábavná, stoppies a wheelies jsou jen otázkou jezdeckého umění. Samozřejmě, kdo si chce smlsnout na kvalitě zpracování, ten půjde na jistotku, jako třeba náš Renda Remcalů. Ale i on musel uznat, že už to není tak hrozné, jak jsme u Číňanů byli zvyklí. Tahle Yukina za malé peníze přinese dost zábavy, hlavně v téhle dvoustovkové verzi. Pokud vám to papíry dovolí, jděte radši do ní, rozdíl proti stopětadvacítkám je velký.
Technická data Yuki 200 Motard
motor čtyřdobý, vzduchem chlazený jednoválec, OHC/2
objem 198,7 cm3
vrtání x zdvih 58,5 x 51,5 mm
výkon 11,5 kW (15,5 k)/8000 ot./min.
točivý moment 14,2 Nm/7000 ot./min.
kompresní poměr 10,3:1
plnění motoru karburátor
startér elektrický a nožní
převodovka šestistupňová
brzdy vpředu kotouč, dvoupístkový třmen
vzadu kotouč, dvoupístkový třmen
rozvor 1460 mm
hmotnost 128 kg (provozní)
nádrž 9 l
Článek vyšel v tištěných ČMN 50/2006