Moto Guzzi Bellagio v testu ČMN 2007
ČMN 2007:

Spaghetti Western

Americký filmový žánr zobrazující Divoký západ a po celém světě známý jako western byl pro řadu Evropanů těžkopádný a jejich mysli nepochopitelný. Není proto divu, že "rozverní" Italové přišli se svou verzí, jak takovou tématiku vyjádřit, a vznikl spaghetti western. Pro tyto filmy jsou charakteristické znaky jako přímočarost, minimalistický děj nebo nízký rozpočet. Nevím, jak na ostatní, ale na mě italská novinka Moto Guzzi Bellagio působí jako takový "špagetyvestern" na dvou kolech.

vydáno 13. 7. 2018, vyšlo v ČMN 50/2007, text Petr Pour, foto Jan Rameš

Hned na začátek bych chtěl všechny zaryté fandy této italské značky uklidnit, že výše zmíněný text nebyl vůbec míněn špatně. Ba naopak, Bellagio mě svým chováním příjemně překvapilo. To není klasický cruiser plný těžkopádného chování a s příběhem složitým tak, že se nedá pochopit. Abych ale nevypadal jako vlezdopr*ele, musím jedním dechem konstatovat, že toto byl první motocykl Moto Guzzi, ze kterého jsem byl opravdu nadšen.

Cruisery si vždy zakládaly na emocích. S trochou nadsázky by se dalo říct, že na emoce se "sváděly" všechny konstrukční neduhy. "Ono to nezatáčí, nebrzdí, vibruje... No bodejť, to je motorka jenom pro tvrdý chlapy." Jenže emoce se dají vyjádřit i jinak, a přitom pořád může být na první pohled jasné, na čem se právě vezete. Sportovní jízda je přece také o pocitech. A taková sportovní jízda na cruiseru, to je teprve mazec.

Italské motorky mají sice většinou punc sportovního ducha, ale co si budeme namlouvat, Moto Guzzi se tomu malinko vymyká (teď nemluvím o různých úpravách typu Ghezzi Brian), daleko více příznivců si našla v řadách cestovatelů nebo prostě "klasiků". Jenomže letošní novinka Bellagio (rok 2007 - pozn. red.), evidentně malinko inspirovaná za velkou louží Sportsterem, všechny tyto mýty boří.


Se sportovními detaily

Ale přistupme konečně ke stroji blíž. Skloubení sportovce s cruiserem je patrné hned na první pohled. Nízké sedlo, chromové díly nebo klasická (a hodně zdařilá) palubka vás budou přesvědčovat o svém původu ve strojích, kde vládne klid a pohoda (a nekonečný krouťák v proklatě nízkých otáčkách). Při bližším ohledání si ale není možné nevšimnout sportovních detailů. Přední kolo je jen o palec větší než zadní a ani neční moc dopředu. Agresivnějšího ducha lze najít i v nastavitelných tlumičích a výfukových svodech, které ústí do dvou koncovek uložených pěkně nad sebou (2-1-2). A jezdecká pozice? Zapomeňte vizáž odpadlíka Rena Rainese. Řídítka, někdy také zvaná "prasečí kost", jsou sice široká, ale vpředu. Takže záda budete muset ohnout malinko víc, než byste čekali. Ale to k téhle motorce patří a konec konců, vypadá to drsně.

Když už jsem zmínil ty budíky, musím dodat, že sice obsahují všechny možné i nemožné údaje (kontrolka vyklopeného stojánku), ale malinko jsem postrádal otáčkoměr. Bellina sice nemá problémy se zátahem odspodu, ale naopak charakter dovoluje i krásné vytáčení motoru doprovázené "libovým" zvukem z výfuků. Takže otáčkoměr pro představu, jak moc agregátu dávám zabrat, by neuškodil.

K prvnímu osahání už jen pár maličkostí. Moderní ostřejší vzhled doplňuje parádní čirá optika na předním světle a pěkně zpracované blinkry. Rozhodně příjemné jsou nastavitelné obě páčky (spojková a brzdová) a zrcátka také v pohodě plní svou funkci.


Když motor zaburácí...

...tak o tom všichni vědí. Dvě nachromované trumpety hezky zúročí tlak proudu zplodin vycházejících z výfukových ventilů. Kromě pěkně naladěného zvuku si ale výfukový systém dobře poradí i s normou Euro 3.

Abyste si tuhle muziku mohli naplno vychutnat, musíte motor nejdříve uvést do pohybu. Guzzina, i když je stříkačka, vládne ručním sytičem na levé straně řídítek (tedy je to jen doraz škrticích klapek, ale musíte s tím laborovat). Ten vyžaduje ráznou ruku, protože pokud se nedotáhne, nedá motoru, co si žádá, a studený agregát potom často zhasíná. Startování vůbec je u Bellagia zajímavé; motor jde nahodit pouze se zmáčknutou spojkou i při zařazeném neutrálu. Nevím, jestli nás (motorkáře) mají Italové za úplné blbce, ale trojí kontrola (kontrolka stojanu, start se spojkou a zařazení jedničky pouze se schovaným stojanem) mi přijde až moc.

Přenos síly již tradičně u Moto Guzzi zajišťuje kardan. Bezvadná a hlavně bezúdržbová věc. Když zařadíte jedničku, nijak se neozve, to u motorek s řetězem provází zakvaltování klapnutí, jak se napne řetěz. Tady neuslyšíte a neucítíte nic. Zato přidání plynu pocítíte hezky na vlastní nohy, gyroskopicky efekt roztočeného podélného véčka vás donutí se pořádně opřít zejména o tu pravou. Ne že by vás Bellina chtěla ze sedla setřást, ale člověka věci neznalého může slušně vyděsit.


Jede, jak se udržíte

Jízda samotná je více sportovní než cruiserovská. O pozici jezdce jsem již mluvil, takže teď chvilku o samotném motoru a podvozku. Ač Bellinu pohání řadový dvouvál se dvěma ventily na hlavu a rozvodem OHV, podařilo se konstruktérům vyladit motor tak, že dobře táhne snad ve všech otáčkách, i ve vyšších. Tedy vyšší otáčky jsou tady už kolem šesti tisíc, vždyť maximální výkon je udáván při hodnotě 7200 otáček za minutu. Koňská síla sice není ohromující, ale tady se víc hledí na hodnotu točivého momentu a 78 Nm je slušná porce. Ke sportovní jízdě vás vybídne i přesně pracující šestistupňová převodovka. Ne že by bylo potřeba se šaltpákou pořád vekslovat, ale pokud vám "bouchnou saze", nic vám nebrání rozdat si to i s borci na mnohem sportovnějších strojích. Sekundovat jim slušně budete i v rychlostech nad stopadesátkou, to už se ale pozná vaše síla v trupu, pažích a zejména v krku. Konstrukce Bellagia vám bude posílat všechen vzduch na tělo a při přikrčení na hlavu a člověk si pak připadá jako balónek v osudí při nedělním tahu Sportky.

Jenže nejen rovinkami je živa duše motorkáře. To hlavní, proč máme ty ďáblovy stroje tak rádi, jsou zatáčky. Ani tady naštěstí nedostála Bellina svému cruiserovskému zdání a přiklání se spíše ke sportovnímu pojetí jízdy. Svědčí o tom i zvolené rozměry obutí kol, a taky nastavitelné přední vidle i zadní centrální tlumič. Štelovat jde tak snadno, až bych se bál nechat malého synovce chvíli samotného u motorky. Se stejnou lehkostí, jako jde Bellagio vpřed, se dá i zastavit. Dva dvoupístky Brembo vpředu jsou prostě prověřenou klasikou.

Moto Guzzi Bellagio je jednoduše řečeno sportovní cruiser, ve kterém se krásně skloubil italský cit pro krásnou věc se sportovním temperamentem. Znamená to ale také, že o to hůře bude vyjížďky snášet spolujezdec, na kterého opravdu moc místa nezbylo. Naopak díky příslušenství, mezi kterým nechybí tankvak a brašny, není Bellina odkázána pouze na vyjížďky "kolem komína".


Moto Guzzi Bellagio

motor čtyřdobý, vzduchem chlazený dvouválec V 90°, OHV/2

objem 935,6 cm3

vrtání x zdvih 95 x 66 mm

výkon 55 kW (75 k)/7200 ot./min

točivý moment 78 Nm/6000 ot./min

kompresní poměr 10:1

plnění motoru vstřikování, průměr sacích hrdel 40 mm

startér elektrický

převodovka šestistupňová

brzdy vpředu 2 kotouče průměr 320 mm, dvoupístkové třmeny

vzadu kotouč průměr 280 mm, dvoupístkový třmen

rozvor 1570 mm

pneumatiky vpředu 120/70-18

vzadu 180/55-17

výška sedla 780 mm

hmotnost 224 kg (suchá)

nádrž 19 l (4 l rezerva)

cena 319 000 Kč (v roce 2007)


Článek vyšel v tištěných ČMN 50/2007



Další iČMN články

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Souboj radikálů

Články na MotoLife

  • Motorbike 3/2024
  • Motorbike 1-2/2024
  • Motorbike Katalog motocyklů, skútrů a čtyřkolek 2024
  • Motorbike 12/2023
  • Masarykův okruh poprvé hostil enduro závody. Úspěšnou premiéru si nenechalo ujít 260 jezdců

Příspěvky motorkářů

Moto.cz
14. února
Silniční závody motocyklů v Československu v roce 1957 - Kompletní výsledky a popis sezóny na webu 🥰 ❤️ 🏍
MotoRoute
2. února
MotoRoute 1/2024 - vychází 7. února 👈
Všechny příspěvky ...