Malý velký turista

Co je nového

Původní Deauville byla v podstatě mírně upravená a velmi okapotovaná letitá Honda NTV 650 Revere. Nijak přerostlá, příjemně obratná, ale v plném obsazení a naložená na dlouhou cestu už neměla potřebnou rezervu výkonu například pro rychlé, a tudíž bezpečné předjíždění. Honda tuhle připomínku vzala na vědomí a nový Deauville se stal jejím dalším typickým příkladem postupného vylepšování konstrukčního základu.

Dvouválec do V byl mírně zvětšen na objem 680 cm³, místo šesti ventilů jich teď má osm a karburátory nahradilo vstřikování. Motor má výkon 66 koní a stejnou cifru najdete u točivého momentu. Na první pohled nic oslnivého, ale kdyby se zavedlo kritérium "kultura provozu", byla by v kolonce hodnota vyšší. Lehce se nafoukly kapotáže a přibyly (konečně! ) cestovatelsky příjemné odkládací prostory v přední kapotáži a dvoupolohově nastavitelné plexi.

A hned se u plexi pozastavíme, protože jeho řešení zasluhuje zvláštní pozornost. Dlouho jsme nemohli najít způsob, jak se do jednotlivých poloh přestavuje. Po mlsném obcházení stroje a opatrném rýpání do škvír v plastech šroubovákem přišlo nakonec na řadu potupné prolistování manuálu. A v něm jsme se dočetli, že... Plexi vám nastaví váš autorizovaný dealer motocyklů Honda. Zvláštní pozornost tudíž zasluhuje i konstruktér, který by jistě byl v jiných dobách v naší zemi máčen v proutěném koši ve Vltavě, kdežto v jeho vlasti by ho nejspíš rovnou přesekli mečem. Což bych mu nepřál, protože jsem si zase vzpomněl na ty přihrádky, které aby dnes člověk i na těch nejcestovnějších křižnících pohledal. A jedna je dokonce zamykací! Ale proč nemůže být plexi jednoduše přestavitelné majitelem, jako u Varadera nebo CBF600S, nechápeme.

Stejně jako původní Deauville si i ten nejnovější ponechal nesnímatelné kufry, které jsou stále předmětem debat v klubech turistů. Uvedeme zde spravedlivě jejich výhody i nevýhody. K výhodám patří jejich integrace do designu vůbec, takže nemáte motorku omotanou trubkami nosičů a po stranách nevzhledné černé, případně hliníkové krabice. A také - což je docela podstatná věc - neruší aerodynamiku motocyklu, protože ten zůstává i při dosti nezákonných rychlostech skálopevně stabilní. Navíc jsou samozřejmě v ceně a neuvádí vás u dealera do trapných situací, jako když si kupujete velmi drahou cestovní motorku a při placení se dozvíte, že kufříky jsou k tomu... za příplateček.

Nevýhodou, pro mnohé podstatnou, zůstává jejich trvalá přítomnost. Což je nemilé například v dešti, kdy byste rádi po celodenní únavné jízdě kufry sejmuli a odnesli si je do apartmánu, chatičky nebo stanu. Musíte je otevřít a nemáte-li v nich věci uložené do vyjímatelných tašek, které Honda nabízí v obsáhlém katalogu doplňků, naprší vám dovnitř. Inu, všude je chleba o dvou kůrkách.

Co splní a co ne?

Honda vás nezatahá za pozadí tak mocně jako motorky s litrovým motorem. Od toho se při rozhodování o koupi může odvíjet buďto všechno, nebo nic. Záleží jen a pouze na tom, jakým typem cestovatele se cítíte být. Deauville by vám mohl připadat nedostatečný, pokud chápete cestování jako rychlý let po dálnici rychlostí trvale překračující 140 km/h. Pozor - ne že by to nešlo. Rozdíl mezi výkonem 66 a 100 koní poznáte až při vyšších rychlostech. A paradoxně ne kvůli tomu, že by Deauville nechtěl jezdit rychle, ale protože na to nemá převodovku. Pouze pětistupňová převodovka vyhovuje charakteru motoru přibližně do rychlosti 120 km/h, kdy motor při otočení plynem stále vyvíjí slušný tah. Ale právě plnost tahu způsobuje, že jakmile se rozjedete na 120, pocítíte velmi přirozené nutkání zařadit šestku. Jenže Mattoni a šestka už není... Je to šílená škoda, protože sice můžete pokračovat ve zrychlování a když chcete, můžete jet i 190 km/h, ale nad 140 km/h jsou už otáčky motoru vyšší, než je uším příjemné. Myslel jsem, že si časem zvyknu, ale ani po týdnu ne. Kdybych nemusel testovací motorku vrátit, mám dnes na nártu levé nohy díru od ustavičných marných pokusů řadit nahoru.

Naopak cestovatele, kteří dávají přednost jízdě mimo dálnici, a všechny ostatní, kteří si uvědomují, že normální jezdění se stejně většinou odbývá při rychlostech kolem stovky, musí Deauville nadchnout. Pokud bude povrch silnice jen trochu ve slušném stavu, brzy vás zaujme nezvyklá lehkost řízení a ochota k hlubokým náklonům. V nich Honda sedí s jistotou mnohatunového obelisku, takže mne časem víc bavilo broušení stupaček než spořádaná turistika. K jízdám na zábavných zatáčkovitých silnicích se perfektně hodí i charakteristika a zpřevodování motoru. Při tomto stylu provozu zakrátko zpozorujete, že spojením tří typických vlastností Deauvillu - komfortu, stability a snadné ovladatelnosti - vzniká elegantní, plynulý styl jízdy, který je vlastně dost rychlý. Pokud se na Deauvillu svezete, určitě začnete snít o dovolené v Rakousku nebo na jihu Francie. A můžete se přitom smát, protože za rozdíl v ceně mezi Deauvillem a Pan Europeanem tam můžete jet desetkrát...

Technická data Honda NT700 V Deauville