Z ARCHIVU ČMN 2005: Na Aprilii Pegaso je zapotřebí blbnout
CMN 2005
Fa(j)n bajk (nejen) pro holky
Záměr byl asi takový: Pustit mezi lidi akční, levnou a hodně pěknou motorku, která bude schopna svého majitele dokonale pobavit v městském provozu, klikatých okreskách či horských serpentinách. Nikde jinde se totiž Pegaso Strada moc dobře necítí. Na výlety po dálnici je motor příliš slabý a na cestování je na něm málo místa. Na Pegasu je zapotřebí blbnout. Můžete (jak říká náš Jarda) driftit, ukazovat záda, lítat metry po předním a já nevím, co všechno ještě.
vydáno 9. 8. 2016, vyšlo v ČMN 41/2005, text Jakub Nič, foto Radek Holan
Motárdy jsou v módě už nějaký ten pátek. Jenže motárd, opravdový motárd, tak jak vznikl, byla kroska na sedmnáctkách kolech, hodně ostrá, bez blinkrů, baterky a dalších zbytečností. A tam Pegaso Strada, stejně jako třeba FMX od Hondy, prostě nepatří. Tyto stroje jsou určené na příjemně svižné svezení po okreskách a městě, což jim jde fakt dobře. Jen vzpomeňte, jak se začalo před pár lety zneužívat slova chopper. Chopper byl ve vlastní minulosti strojem zbaveným všech přebytečností, výfuky většinou nahradily jen chromované prázdné trubky, stupačky se přesadily daleko dopředu, zadní pérování se natvrdo zavařilo, sedlo se změnilo v kus kůží potaženého plechu a řídítka se křivila daleko k nebesům. To byl "čopr", stroj amerických rebelů, pohrdajících zákony a svazující morálkou. Vše, co známe dnes my, ať tomu říkáme jak chceme, jsou vlastně cruisery. A podobně je to i s motárdy. Výrobci sériovek by byli samozřejmě sami proti sobě, kdyby se populárnosti nechytli jako ryba udice a nesnažili se s tím něco udělat. Tady však musíme začít rozdělovat, co je a co není motárd. Husqvarny, KTM, Husabergy apod. motárdy jsou, Honda FMX, Pegaso Strada, Yamaha XT-X pravé motárdy nejsou. Můžeme je nazvat cestovní motárdy, lépe je však vystihuje zažité spojení funbike, prostě motorka pro radost.
Displej pobaví
Design Pegasa je zcela nový. Dominantou přídě je ostře řezaný rozměrný světlomet, zadek vám ohřejí dvě mohutné výfukové koncovky a na ty, které jste předjeli, zamáváte zadním světlem z LEDek. Na stejném principu těchto výkonných diod pracují i blinkry a musím říct, že jsou hodně vidět - doslova řežou do očí, takže je snad nepřehlédnou ani klouboučkáři v žigulících. Paprsková kola jsou stejně jako vnady šestnáctileté studentky krásná a pevná, ale jasně naznačují, že je stroj určen pouze na asfalt. Mimochodem právě tyhle ráfky mají stejný "střih" jako ty na RSV 1000 R Factory, tady jsou obuté do užších bačkůrek 110/70-17 (vpředu) a 160/60-17 (vzadu). Trubkový ocelový rám nese klasickou teleskopickou vidli se zdvihem čtrnáct centimetrů, vzadu pracuje bazmek zvaný Aprilia Progresive System (APS), který spolupracuje s centrální jednotkou Sachs. Zdvih kola je cestovních postačujících třináct centimetrů.
Móda multifunkčních digitálek teď postihuje všechny kategorie a fan bajky nejsou jak vidno výjimkou. Při zapnutí klíčku se vám objeví nějaká animace silnice a logo Strada, takže nevíte, jestli to na vás ještě nebude chtít třeba taky PIN kód nebo jestli se samovolně nespustí nějaká digi gamesa z osmdesátých let. Kousků tento kompík umí několik. Počítá kilometry, měří čas na kolo a také ukazuje aktuální i průměrnou spotřebu - obzvláště vypečené. Otáčkoměr je díkybohu analogový, ručičkový. Pak tam je ještě několik barevných kontrolek, které stejně všichni znáte.
Děvčata do sedééél
Abych pravdu řekl, z prvního svezení jsem v sobě cítil takovou rozpolcenost. Na jednu stranu jsem byl nadšen úžasnou tuhostí rámu, který se opravdu ani při maximální rychlosti nechce nikam hnout, líbily se mi brzdy a ovladatelnost, na druhou stranu mě zklamala ucukávající stříkačka (stejný motor v Yamaze XT 660 to nedělá), blbě vypínající spojka (mačkat spojkovou páčku až na heft, na dva prsty nevystavovala), nízké sedlo a divné, holčičím dojmem působící ovladače na řídítkách. Z nezvykle tvarovaných vypínačů jsem si připadal trošku jako v hračkárně, ale i na to se dá zvyknout - inu, návrat do dětských let není nepříjemný.
Nejsem ani sexista, abyste nemysleli, ale chlapskost tahle motorka opravdu postrádá. Z celkového designu, tvarů a barevné kombinace a pojetí dostane chlápek v sedle pocit, že se ho někdo mermomocí snaží přetransformovat v šestnáctiletou studentku. Tento pocit vyhovuje asi jen těm, kteří hrají večer maminy. Proto docházím k závěru, že tato motorka byla stvořena především něžnému pohlaví. S křehoučkou dívenkou v jejím sedle mi rázem vše připadá promyšlené a do sebe zapadající. Pegaso Strada je prostě motorka pro holky - a to řku v tom nejlepším smyslu slova (závodnice Markéta J. prosím promine). Je hodná, vlídná a odpouští chyby, na řízení nenáročná a čitelná, nízké sedlo dává holkám většinou pocit bezpečí, brzdy jsou jemně dávkovatelné, v městských zácpách je obratná a díky nízkému těžišti dobře drží balanc i v rychlosti chůze. Jen by to chtělo dochytat tu cukající stříkačku!
Sladění na měkko
Ke konci testu jsem se motorkou docela dobře sžil, což jsem původně vůbec nepředpokládal. Z počátku mi byla totiž dost nesympatická. Aprilia dala Pegasu podtitulek "fun on two wheels" (zábava na dvou kolech), což by mělo mluvit samo za sebe. Na mě tento stroj ze začátku působil bohužel trošku nedotaženě. Ať se zaměřím na stříkačku, která nedokáže úplně citlivě dávkovat mezi zavřeným plynem a nepatrně pootevřeným, přičemž stroj pocukává, nebo nepohodlné, leč dobře vypadající sedlo, po němž se člověk (muž) sklouzává neustále k nádrži a snaží se jí promáčknout tím neustále tabuizovaným citlivým místem. Dívkám prý však mírná stimulace nevadí (vím jen z doslechu). Středně větší a větší postavy se na Pegaso nemají skoro možnost složit. Z nizoučkého sedla jsem měl tak trochu pocit, že sedím na čopru, přičemž nacpat nohu do zatáčky pak díky nízké stavbě skoro nemáte kam. Ale Pegaso není na motárdí trať, ale na hraní si a blbnutí, jak jsem říkal na začátku. Když si ho vezmete a vyrazíte s ním do zatáček, tak se s ním nechá užít velká legrace v záplavě adrenalinu. Pneumatiky, zvl��šť lehce podhuštěné, snášejí neuvěřitelné náklony (pro nás smrtelníky, kluci motárdoví by se nám samozřejmě s prstem v nose vysmáli). Vy však jedete na kost, vyčerpaní, zpocení, ale máte radost ze smyku, náklonu nebo wheelie. Pořád, i když už vůbec nemůžete a řídítka držíte jen sporadicky, se vám však ve tváři ostře rýsuje úsměv, kterého se dá jen těžko zbavit. Tak vás tento fajn bajk začne bavit.
Technické údaje Aprilia Pegaso 650 Strada
motor čtyřdobý kapalinou chlazený jednoválec, DOHC/5
objem 659 cm3
vrtání x zdvih 100 x 84 mm
výkon 37 kW (50 k)/6250 ot./min.
točivý moment 61 Nm/5200 ot./min.
kompresní poměr 10:1
plnění motoru vstřikování 44 mm
startér elektrický
převodovka pětistupňová
brzdy vpředu 1 kotouč průměr 320 mm, čtyřpístkový třmen
vzadu 1 kotouč průměr 240 mm, jednopístkový třmen
rozvor 1479 mm
výška sedla 780 mm
hmotnost 191 kg (pohotovostní)
nádrž 16 l (rezerva 3,5 l)
Článek vyšel v tištěných ČMN 41/2005