Něco eXTra-XT

V poslední době jsem měl možnost sedlat spíše stopětadvacítky čínské výroby, které se svou kvalitou rok od roku šplhají výš a výš. Při přebírání Yamahy XT se však všechna předešlá zdání zdála „pasé“. Po usednutí do sedla 106kilogramového motocyklu se veškeré myšlenky trochu pohnuly a při pohledu na zlaté ráfky motocyklu obutého do pneumatik značky Pirelli, na ovládací prvky Domino na řídítkách a na celkově dotáhlý design XTéčka bylo přesvědčení o vysokém celkovém „ratingu“ na místě. 900 kilometrů najetých na tomto poutači zraku vzalo za své. A jak na tom tedy Yamaha XT 125 X doopravdy je?

Kickstart je základ
V téhle třídě, jak jsme již naznačili v předchozích testech, rozhoduje zpravidla motor. My chceme od malých motocyklů, aby nás jen tak neomrzely, protože se přece jenom nejedná o nemalé částky, které za jejich pořízení dáme. Čtvercový agregát Yamahy skýtá ve svém spalovacím prostoru dle výrobce 10 koní, které můžete probudit k životu buďto elektrickým startérem, což lze v této době považovat za standard, avšak na úkor nakopávačky. Přitom právě startovací páka byla ještě donedávna tak specifickou záležitostí motocyklů, která se pomalu vytracuje. A právě ve třídě endur a motardů ji oceníme nejvíce. Proto oceňujeme její přítomnost na XTéčku. Po nastartování přes sytič, který je vyveden až na řídítka s páčkou, kterou enduristi budou znát spíše pro dekompresor, si motorka vyžádá trochu času k zahřátí a poté se může vyrazit.

Nejdřív smyk, potom drift
Pokud se zaměříme na jízdní komponenty, zjistíme, že tam, kde Yamaze stačí dva pístky, konkurence potřebuje na stejném brzdovém kotouči pístky čtyři a i tak XT zabrzdí stále na kratší vzdálenosti. Rovnou u brzd zůstaňme, protože jsou tzv. třináctou komnatou testovaného stroje. Při první stisku přední brzdy se zdá být tento systém svoji účinností zcela převyšující konkurenční stroje a to i vzhledem k velikosti brzdové pumpy, kotouče a brzdiče. A opravdu brzdí zcela excelentně. Při razantnějším „haltováním“ a náběhu na stoppie však ztrácíte v brzdě cit a je jen na vás, jak se vypořádáte s tím, že nevíte, kdy se brzda úplně zakousne. To je její největší problém. Perfektní výkon a ztráta citu. Takto ji lze charakterizovat. Zadní brzda tento problém postrádá, ale její chod je možná až zbytečně dlouhý. Každopádně ať motocykl koupíte jako začínající zajíček, nebo jezdec s několikatisícikilometrovou moto-kariérou, padne vám do ruky a bude vybízet k hraní si na hraně, ať už ve smyku, nebo nájezdovém driftu. Malé XT je na trhu již od roku 2005 a za tu dobu dala jezdecké základy již tisíce začínajícím motorkářům. Je to jedna z motorek, která, pokud se s ní snažíte jet rychle, je ochotna vám odpustit nejednu hrubku a to především díky podvozku.

…protože podvozek je základ!
A v Yamaze to vědí. Celé odpružení XTéčka je ve srovnání s Megelli nebo Blatou o dvě třídy měkčí a nechává se slyšet, že zde konstruktéři mysleli spíše na městské uličky tak oblíbeného „underground“ stylu než na retardéry okruhu. Velké zdvihy spolupracují s pneumatikami obutými na krásných zlatých ráfcích o rozměrech 17 palců, které to vše jen podtrhují. Zmíněné pneumatiky, do kterých je motorka v sérii obuta, nejsou žádné tvrďáky, nýbrž pořádná lepidla, která ráda zůstávají na asfaltu, jak se bohužel při vracení motocyklu ukázalo. Oporu, jakou nabízí v zatáčce, rozhodně jinde nenajdete. Otázkou však zůstává jejich výdrž.

Okresky, žádné státovky!
Perfektně zpracovaná podsedlovka, lesknoucí se ráfky a modré oplastování silně oslovilo téměř každého, kdo se kolem motorky vyskytl. Nejsilnější odezva se však vybarvovala od našich děvčat, kterým se celkově malá stavba motorky a uhlazený design moc líbil. Byl slyšet i názor, že XT působí spíše jako hračka. Ale jako taková přece byla navržena. Výsledek z kreslicích stolů, přenesený na silnici, není také žádný cestovatel. Pokud se s někým bavíte o motorce, často padne jako jeden z prvních dotazů „Kolik to jede?“. Malá Yamaha s pětistupňovou převodovkou se rozjede až za hranici 100 km/h. Pokud tuto rychlost postavíme vedle top-speedu Megelli 125 M, téměř se shodují, obdobně jako s výkonem motoru. Pokud ale vyrazíte s kamarády na projížďku, zjistíte, že jinak pohodová jízda je spíše trápením o to, abyste ostatní bandu nezdržovali a drželi se jí, kvůli výkonovému deficitu. O dva koně navíc by proto motorka určitě potřebovala, stejně jako silnější zvukovou kulisu. Mnohdy nebylo při mírném šumění větru vůbec slyšet, že pode mnou běhá stádo deseti ořů - což je trochu škoda. Na druhou stranu se musíme obrátit s pochopením směrem k emisním normám. Když tuto agregátovou pasáž shrneme, dá se říci, že Yamaha je tak uhlazená a kultivovaná, až jí to škodí. Do příjemně tvarovaného motardového sedla a řídítek se nepřenáší ani žádné vibrace. „Konstrukční dokonalost“, tak to lze nazvat. Jak jsem ale již naznačil, ti, co mají rádi motorku s charakterem, o kterém můžeme mluvit i ve třídě 125 cm3, u XT příliš nepochodí.

Palubka pro zdatné
Před řídítky umístěný integrovaný digitální palubní přístroj skýtá kromě počtu kilometrů, hodin, trip-metru, lap-metru a aktuální rychlosti i informaci o další rychlosti, tentokrát průměrné. Mezi těmito funkcemi přepínáte tlačítkem na levém domečku sdružených ovladačů na řídítkách, pod kterým normálně hledáte světelnou houkačku. Za celou dobu se však úplně nepovedlo pochopit systém kombinace přepínacích dvojkliků a jednokliku ovladače mezi funkcemi palubky. Dalším přepínačem, kterým ovládáte světla, si však moc neposvítíte. Jízda v noci, kdy se měsíc schovává za mraky, je téměř neřešitelná situace a jedna z největších slabin Yamahy. Zároveň ale ve stejném segmentu oceňujeme praktické řešení světel jako takových. Po otočení klíčkem v zapalování řídicí jednotka rozsvítí parkovací světla a až po nastartování motoru se světla přepnou do plného režimu. Při vypnutí motoru však již zůstanou rozsvícená. Takže prostor pro zlepšení tu stále ještě je.

Jako celek…
…je Yamaha XT 125 X neuvěřitelně vydařená motorka a to jak v bílém, tak v modrém barevném provedení, které navíc ještě podtrhávají zmíněné zlaté ráfky. Výborné jízdní vlastnosti - ovládací prvky na řídítkách italského výrobce s trochu netradičně umístěným klaksonem, který není tak úplně po ruce - čiré blinkry - lepivé pneumatiky - univerzálně nastavený podvozek, který se nezalekne ani jízdy lesem – nakopávačka - malý integrovaný palubní přístroj - a velmi specifické agresivní brzdy. To jsou největší přednosti tohoto motardu, společně s jeho nízkou spotřebou, která i při dnešních cenách paliva zachovává poměr koruny na kilometr. I proto je jezdění s malým XTéčkem radostí!