Z ARCHIVU ČMN 2007: Ducati GT 1000 - nic pro tintítka

CMN 2007

Desmoretro pro řadovky?

O tom, že retro frčí, není pochyb. Dokazují to nejen automobiloví, ale i motocykloví výrobci. A pokud by se někdo měl obracet za historií, tak jsou to právě Italové a zejména Ducati, která si moderní tendence spojovat starobylý design s nejmodernější technikou vzala opravdu k srdci a navíc, na rozdíl od jiných značek, má dostatek prostředků k uvedení svých vizí na trh.

Ducati se loni (rok 2006 - pozn red.) blýskla hned třemi retro-stroji. Sport 1000 jsme si okusili na vlastní kůži již dříve a velmi rychle pochopili, o čem tahle motorka je. Dojem café raceru velmi silně přehlušují sportovní ambice, a tak kavárnu sice navštívíte, ale jenom proto, abyste po adrenalinové pecce mohli nad šálkem kvalitního italského moku rozdýchat nasbírané infarkty. Druhý ze strojů, Paul Smart 1000, nese jméno slavného závodníka, který se do historie zapsal zejména vítězstvím v Imole roku 1972. Jde o velmi srdcovou záležitost s přirozeným respektem a primární misí v podobě vzdání holdu slavnému jménu. Poslední z trojice retro-mušketýrů, model GT 1000, se loni vlastně ani objevit neměl. Jeho plánované uvedení na trh končilo sedmičkou, ale italští staří vlci prahnoucí po klasice určené ke každodennímu používání si ji zřejmě vymodlili. Ano, slyšíte správně, GT 1000 je sice krásné retro, ale na rozdíl od předchozích dvou strojů s předurčením sloužit lidu dnes a denně.

Na "cetkách" se šetřilo

Představa každodenního dojíždění do práce na stroji plném chromu a všelijakých serepetiček mi do očí vnáší střídavě slzy a dolarové symboly se záporným znaménkem. Ať chcete nebo ne, prostě a jednoduše jste jednou nohou v obrovském průšvihu. Proto není divu, že ladné tvary a drahé zpracování tady končí kdesi u horních brýlí a řídítek, závažíčka a zrcátka jsou brány čistě jako spotřební materiál.

O to luxusnější se zdá být použitý motor, nám všem moc dobře známý vzduchem chlazený dvouválec do L se dvěma ventily, o objemu 992 cm3, známý z SS 1000, Monstera, "Multisrandy"... Při suché váze 185 kg máte při výkonu 92 koní a točivém momentu 93 Nm pocit, že jedete na Simsonu s litrovým motorem. Agregát docela ochotně spolupracuje, ale při jízdě po městě je dobré myslet na to, že pod sebou přeci jen máte dva půllitrové hrnky a když podceníte plynovou rukojeť, ony vám to velmi rychle vysvětlí. Nepříjemné ohlasy se dostavují také v pásmu do tří tisíc otáček a rovněž když si dovolíte motor přetočit - zkrátka velký nesmlouvavý dvouválec.

Podvozek - typická Ducati

Usednutím za řídítka uvěříte tvrzení výrobce o výšce sedla 828 mm, a jste rádi, že odtud dosáhnete na zem. Na druhou stranu to má výhodu ve větším přehledu o dění na silnici. Sedlo je krom toho hodně pohodlné, což se ale nedá říci o místě spolujezdce. Přestože GT 1000 vlastní zadní stupačky, jízda ve dvou je spíš očistcem. Podobně se tváří i přední vidlice, která se několikrát naprosto neuvěřitelně rozkmitala při přejíždění nerovností, jaké jsou třeba u autobusových zastávek. Uznávám, že v Itálii asi mají o nějaký ten stupeň lepší silnice, ale v rukou nezkušeného "ucha" to v naší malé zemičce může mít katastrofální následky. Tlumič řízení by v tomto případě asi pomohl, ale co by to pak bylo za retro...?

Vysloveně kladným dojmem na mě působily budíky. Staré dobré a čitelné analogové ukazatele, ve kterých jsou sice displeje z tekutých krystalů, ale to k dnešní době prostě patří, nehledě na to, že jimi poskytované údaje se občas docela hodí.

Nic pro tintítka

Po delší jízdě, zejména ve městě, si začnete všímat dvou partií na svém těle. První jsou záda, která bolí a bolí. Tedy v případě, že sednete na stroj tak, jak je, a nepustíte se do štelování předpětí zadních tlumičů. Druhou namáhanou částí je levé zápěstí. Spojčení dává opravdu zabrat a po několika hodinách jízdy uprostřed sezony jsem se cítil jako po první jarní vyjížďce na supersportu. A to má gétéčko hydraulickou spojku! Řazení rychlostí je poměrně přesné a když si zvyknete na poněkud hlučnější převodovku, ušetříte si i spoustu nervů.

Více důrazu naopak klaďte na brzdy. Ty jsou sice podle mého názoru úměrné parametrům stroje, ale znáte hustotu provozu. S trochou předvídavosti si ušetříte starosti s přebrzděným předním kolem. Do dvou předních kotoučů o průměru 320 mm se zakusují plovoucí dvoupístky, na zadní kolo bohatě stačí brzdný účinek dvouválce a pokud jste vystaveni hodně krizové situaci, máte k dispozici ještě kotouč o průměru 245 mm s plovoucím jednopístkem a tvrzenými destičkami.

Rádi ladíte?

I přes předurčení pro každodenní provoz lze GT 1000 doslova "vymazlit" nabízenými doplňky a příslušenstvím. V Čechách se samozřejmě začíná výfukem a zde je volba celkem jednoduchá - leštěné koncovky Termignoni. Přidají nejen na agresivním vzhledu, ale ještě umocní typické dukatí hřmění. Dále je k dispozici plexištítek, alarm, brašny, hliníkové krytky a samozřejmě odlehčené rozety či racingové řetězy.

A tím jsme si také rovněž odpověděli na otázku, zda je GT 1000 opravdu takovým vyvrhelem z oné trojice? Samozřejmě že není. Záleží jen na majiteli, zda ho nechá ve fabrické podobě a podlehne představě výrobce o day-by-day stroji, či zainvestuje nějakou korunku navíc a bude mít originální stroj nabušený moderní technikou. Až na pár drobných mušek totiž za to tahle italská divoška opravdu stojí.

Technická data Ducati GT 1000

motor vzduchem chlazený dvouválec do L, 2 ventily desmodromic

objem 992 cm³

vrtání x zdvih 94 x 71,5 mm

výkon 67,6 kW (92k)/8000 ot./min.

točivý moment 91¨Nm/6000 ot./min.

kompresní poměr 10:1

plnění motoru vstřikování

převodovka šestistupňová

brzdy vpředu 2 kotouče průměr 320 mm, dvoupístkové třmeny

vzadu kotouč průměr 245 mm, jednopístkový třmen

rozvor 1424 mm

výška sedla 828 mm

hmotnost 185 kg

nádrž 15 l (3,5 l rezerva)

Článek vyšel v tištěných ČMN 6/2007