Jakub Smrž o Anglii

“Na závod v Brands Hatch se mi nebude dobře vzpomínat,“ vzpomíná Jakub Smrž na první z náročných okruhů, které ho při jeho stáži na britských ostrovech čekaly. “Po prvním volném tréninku u mě nepanovala zrovna dobrá nálada a v pořadí jsem se nevešel do prvních dvaceti, tak jsme měli co napravovat. V mokrém superpoli jsem to risknul a jako první vyjel na suchých gumách. Několikrát jsem vylepšil čas a dostal se tak premiérově do první řady. Start se mi povedl, ale v první zatáčce jsem měl kolizi s Neukirchnerem. Do druhé jízdy jsem si gumu volil sám, ale při odjezdu do zahřívacího kola jsem zjistil, že spojka není tak, jak mi vyhovuje. A navíc start byl naprosto tragický. Po soubojích s Lavillou a Fabriziem se mi před koncem ještě povedlo předjet Baylisse, kterého zradila motorka a tak z toho bylo znova 9. místo. Brands Hatch mi tedy dalo jeden krásný zážitek, aby to v zápětí vykompenzovalo něčím moc krutým. Po tragické nehodě nám „Černá paní“ z našich řad vzala kolegu, kamaráda, velice rychlého a především nadějného Brita Craiga Jonese. Bohužel se to stává. Ona si však vždy vybírá ty, co si to nejméně zaslouží.“

Po závodech na okruhu Brands Hatch se celý superbikový cirkus přestěhoval na okruh Donington Park, kde se bojovalo o další světové body. “Závod v Donington Parku se nesl v duchu památky na tragickou nehodu. Jen málo bylo motocyklů, na kterých by jste nenašli startovní číslo 18, jako projev sounáležitosti s tím, co se stalo před pár týdny,“ pokračuje Kuba Smrž. “Po kvalifikaci jsem byl 14. Po pravdě řečeno, snad už si ani nepamatuji, kdy v Doningtonu nepršelo. A tento víkend to byl opravdový extrém. Znova jsme jeli mokré superpole, ale tentokráte jsem se nedokázal posunout a tak mi na startu patřila až šestnáctá příčka. Rozhodující je však stejně závod a do toho se mi podařil jak start, tak i úvodní kolo. Snad jako jediný jsem zvolil přední gumu, která měla mokrý profil, což bylo výhodou ze začátku, s přibývajícím časem však začala klouzat. Držel jsem za svými zády i za těchto podmínek několik velmi silných jezdců a přerušení přišlo právě v čas. Opakovaný start byl z osmého místa horší než ten první, ale zbývající část závodu byla o to zajímavější. Trošku mne mrzelo, že byl závod znova zastaven jen pár kol před koncem, protože jsem skupinku přede mnou dojel a držel s nimi krok. I tak jsem však mohl být já i tým spokojený s šestý místem v cíli, které nás motivovalo do druhé jízdy, na kterou jsem se těšil. Hned v úvodních kolech jsem však zjistil, že mi servismani, co spravují mou helmu, dali plexi, které se prostě mlžilo a voda z něj neodtékala tak, jak by měla, což narušovalo rytmus mojí jízdy. Za těchto podmínek nebylo možné více než 12. místo v cíli, což znamenalo bodové přiblížení v tabulce k soupe��ům.“

Kuba Smrž se také vrátil ke svému technickému personálu. Každý z nás totiž vidí, že jezdí privátní Ducati, ovšem již jen hrstka vyvolených ví, že o Kubovu Ducati se stará trojice naprosto výjimečných lidí, kteří nejenže stáli u zrodu 1098, ale kteří dlouhé roky pracovali v továrny Ducati a jejím závodním oddělení na strojích pro WSBK i pro MotoGP.

„Rád bych předeslal, že jsem velice spokojen s prací týmu a i přes velice zajímavé nabídky nelituji rozhodnutí pokračovat s týmem Guandalini Racing i v roce 2009,“ říká Jakub Smrž nejprve na adresu svého prodloužení smlouvy s týmem pana Guandaliniho. “Letošní sezónu jsme pojali více méně "studijně", abychom odstranili všechny chyby a nedostatky, které nás provázejí (především mé jezdecké). Technický ředitel týmu dlouhá léta působil v továrním týmu Ducati, šéfmechanik do letoška v Ducati Corse pracoval a jezdil s vývojovým týmem nejen na motocyklu pro MotoGP, ale i tohoto superbiku. A inženýr přes elektroniku, který k nám přišel v Brně, je jeden z těch, jenž u všech motocyklů Ducati, jak pro MotoGP, tak i 1098 vytvořili veškerou elektroniku (kontrolu trakce apod.). Nemohl jsem si tedy přát lepší tým, s lepší atmosférou.“