READY TO RACE aneb bruneta na tripu, tentokrát v Mattighofenu
vydáno 8. 1. 2020, text Zorka Horká
Nejsem v „klubu“ příznivců KTM nijak dlouho, ale díky dvouleté zkušenosti se strojem této značky jsem pochopila, že tato značka je něco jiného, než ostatní, které se pohybují na našich silnicích. A podle reakcí, které slýchám, KTM snad můžete jen milovat, nebo nenávidět.
Já osobně jsem přesvědčená (můžu se mýlit), že ti, kdo vyhledávají značku KTM a rozhodnou se pro nákup tohoto motocyklu, jsou lidé výjimeční v tom, že oceňující kvalitu, odmítají přistupovat na kompromisy a chtějí výkonné stroje v extrémních zátěžích. Dále vědí, že nic není zadarmo, a pokud budou poctiví v údržbě, vrátí jim to tyhle bestie s ostrými hranami i s úroky. A věřte, že díky zpracování a výkonu s nimi prožijí neskutečné zážitky jak na silnici, tak v terénu, v přírodě, případně v extrémních podmínkách rallye. S KTM si zkrátka můžete dovolit mnohem více, než na jakémkoliv jiném motocyklu. Firma si prostě drží jisté atributy, a právě ty ji dělají výjimečnou. Je to Evropanka a odlišuje se nejen svými ostrými tvary a oranžovou barvou.
Za posledních dvacet let prošla neskutečným progresem a ač to vypadalo, že se nad ní stahují definitivně mraky, dokázala se pomalu a jistě postavit na nohy, prosadit se nejen v terénu, ale i na silnici a dostat se na absolutní špičku. V minulých letech se stala největším evropským výrobcem motocyklů a patří k světově nejrychleji rostoucím značkám motocyklů. Celosvětově značky KTM a Husqvarna podporuje v prodeji více než 2 350 nezávislých dealerů a dovozců. Co se nejnovějších úspěchů týče – podívejte se například na umístění KTM na legendárním Dakaru a vlastně i na Africa Eco Race. KTM to zkrátka myslí vážně a dokázala vše správně uchopit jak ve vývoji, designu, marketingu, sociálních sítích či v reklamě.
Jak jsem již psala výše – díky mému KTM Super Duke 990 (rok výroby 2009) jsem se dostala do této rodiny a začala si všímat mnohem více dění kolem KTM a strojů, které vyrábějí v rakouském Mattighofenu. Mohu vás ujistit, že po ujetí cca 50. 000 km za necelé dvě sezóny na tomto stroji, jenž mě nikdy nikde nenechal (všude jsem s ním, ať už v Evropě, na Balkáně či v Řecku byla sama), jsem absolutně této značce a kultu KTM propadla.
A když jsem dostala příležitost od svého dobrého přítele zajet na návštěvu přímo do továrny a vidět na vlastní oči ten „zázrak zrození“, skákala jsem štěstím hodně vysoko, sedla na Duka i s fixačním límcem kolem krku (zbyl mi po pádu v Budapešti tři dny předtím) a vyrazila směr Rakousko a Mattighofen. Takové nabídky se zkrátka NESMÍ odmítnout!!! Jupí jou! Měla jsem k tomu ještě to štěstí, že mě celou továrnou provázel jeden z osobních přátel legendárního Niki Laudy a člověk, který zasvětil tomuto místu přes 30 let života. Byla jsem také potom pozvána přímo k nim do domu - což bylo neskutečně inspirativní.
Když se přiblížíte k samotné továrně, upoutá vás před ní podélný „skleněný tunel“, v němž na podstavcích vidíte typy motorek, co se tu za posledních dvacet let vyrobily. Uvnitř si můžete prohlédnout staré veterány, či průřez modelu motoru LC8 . Dostanete kartu návštěvníka a je vám nekompromisně zdůrazněno, že absolutně neexistuje možnost jakéhokoliv obrazového záznamu uvnitř továrny. Proto můžeme uveřejnit pouze oficiální fotky od KTM. Dostala jsem k dispozici ještě slečnu z „Media/PR marketingu“, a pak už se přede mnou otevřely dveře do výrobní haly a moje oranžové srdce bušilo o sto šest, až mi snad vyskakovalo z krku…
První, co ve výrobní hale nelze přehlédnout, jsou čtyři montážní linky, průběžně podélně vedle sebe (jedou na tři směny). Na každé lince se vyráběl jiný typ motocyklu, ale je uzpůsobena okamžitě najet na jiný model. Tento akt přenastavení je otázkou 30 minut. Linka má 17 synchronizovaných pozic a obsluhuje je cca 36 pracovníků. Každý z nich prošel tréninkem a je schopen obsluhovat mimo svou i další 3 pozice. Obsluha linky je tedy hravě schopna zastat práci kolegů. Musím zmínit, že všichni kluci na lince byli super, rozhodně se netvářili, že by je práce nebavila a ochotně odpovídali na mé zvídavé dotazy.
Ve výrobní hale samozřejmě naleznete další stanoviště – například výroby elektrických systémů (přišla jsem zrovna do pauzy), dekorativních prvků, nebo konstrukce kol, která mě velmi upoutala. Je to kombinovaná ruční výroba s pomocí strojů, protože například upevnění paprsků se začíná osazovat ručně a přechází se na stroj, který je zafixuje a upevní tlakem. Dalším krokem je osazení brzdovými komponenty a nakonec pneu.
Co mě jako naprostého laika opravdu fascinovalo je ten fofr. Průměrná doba výroby motocyklu je 45 až 80 minut dle modelu. Zkrátka, na začátku vidíte na rameni holý oranžový rám, kam se v prvním kroku vyrazí identifikační číslo (VIN) motocyklu. Následně rám obsluha začne osazovat a vy vidíte, jak se stroj těm klukům rodí pod rukama a na konci za pár minut vypadne Adventure1290, Super Duke, nějaká Husqvarna, nebo cokoliv dalšího… Vše do sebe tak dokonale zapadá, tváří se to easy a jde to od ruky, že se nestačíte vynadívat.
Další krok, co mě upoutal, bylo opuštění motorky z výrobní linky a následný „Check-List“. Motorka je předtím opatřena čárovým kódem a ihned za linkou si ji převezme zaměstnanec, který má na starosti tu hlavní z výstupních kontrol. Napojí motorku na počítač, sedne si na ni, načte si ruční čtečkou svoji kartu zaměstnance, uchycenou skřipcem na levé kapse u kraťasů, a všechna data z kódů na dílech. Přes počítač proběhne veškerá kontrola elektroniky, brzdového systému, osvětlení, převodovky, podvozku a další. Počítač vyhodnocuje rozdíly a nuance a v případě jakýchkoliv nesrovnalostí motorka nemá šanci projít touto kontrolou. Výstupních testů je více a po provedení posledního jsou motorky zabaleny a připraveny na dodání prodejcům. Vedle linek jsou ještě stanice na předmontáž dalších prvků, které obsluha osazuje. Nad hlavami pracovníků vidíte digitální displeje a stav vyrobeného množství kusů, zbývající množství a doby cyklů.
Denní produkční výkon se pohybuje mezi 500 a 1 000 motocykly. Velmi zajímavá je také organizace dodávky materiálů pro samotnou výrobu. V Mattighofenu se jen pro tuto výrobní halu otočí denně 40 až 50 kamionů od více než 250 dodavatelů, převážně z Rakouska a zemí EU, plus někteří i ze zámoří. Celkem přivezou více než 5 000 různých částí a dílů, zpravidla just-in-time… Víceméně se jedná o víc než 10 tun materiálu denně. Vstupní zboží je kontrolováno a analyzováno.
Ač jsem ženská – nebo právě proto, chodila jsem po továrně jak Alenka v říši divů a neustále se vracela o pár kroků zpět, ujišťovala se, že jsem dobře pochopila a věřte mi, prsty mě svrběly, jak moc jsem vám chtěla vyfotit a natočit, co vidím! Vždyť moje zkušenosti jsou minimální, angličtina hodně nedokonalá a spousta z vás chlapů srdcařů– které tak strašně obdivuju za to, že jste schopni vydat se na neskutečné cesty do míst, o kterých já v tuhle chvíli zatím jenom sním - by si určitě zasloužila vidět tuhle parádu na vlastní oči. Myslím, že byste byli schopni tu atmosféru lépe zprostředkovat a určitě to popsat více technicky. Každopádně, pro mě to byl neskutečný zážitek – další splnění snu. Vůbec se mi nechtělo opustit toto pro mě magické místo.
Na závěr díky za přečtení tohoto v tuto chvíli již staršího a publikovaného článku. Omlouvám se za fotografie, které nemají kvalitu, protože jsem je fotila v rychlosti mobilem a ještě jsem v tuto chvíli musela použít jejich screeny. Pokud by vás článek upoutal, pokusím se doplnit snímky přímo od KTM. Snad jsem vás nenudila, a pokud máte další tipy a témata o čem psát, napište do MotoLife :)
Díky