Z ARCHIVU ČMN 2005: Kdyby se Mike Tyson převtělil do motocyklu, nemohl by si vybrat žádnou jinou mašinu než Triumph Speed Triple
Rozvážné pány v neděli sedlající nablýskané jednoválcové oldtimery a bublající na poklidné odpolední srazy v zámeckých parcích zdvořile žádáme - odstupte! Tohle není nic pro vás... Kdyby se Mike Tyson převtělil do podoby motocyklu, nemohl by si vybrat žádnou jinou mašinu.
vydáno 29. 7. 2016, vyšlo v ČMN 37/2005, text Honza Křemeček, foto RZ
Tenhle hromotluk s obrovským dunícím srdcem přesvědčí každého o své výjimečnosti už jen typickým zvukem, který bych nejstručněji popsal jako směs ryčení třímetrákového vepře před snídaní a smrtelným chrapotem třicetimetrové krakatice obrovské, kterou právě harpunoval Ned Land z paluby Nautilu. Mix těchto zvuků je fantastický!
Ve všem lepší
Oproti loňskému modelu doznal v tomto roce (2005 - pozn.red.) Speedy hned několika úprav. Co se týče motoru, díky zvětšení zdvihu pístů o 6,4 mm se při stejném vrtání objem dostal z 955 na 1050 cm3. Dále je tu nová šestirychlostní převodovka, antihopingová spojka a komplet nový podvozek. Strmější úhel řízení znamená kratší stopu. Plně nastavitelná přední vidlice upside-down přispívá spolu s taktéž nastavitelnou zadní centrální jednotkou ke komfortnímu naladění jízdních vlastností. Nové radiální brzdy Nissin jsou ostré a s krátkou motorkou si milovník pozorování asfaltu zblízka a za jízdy přijde na své.
O výše zmiňovaný zvuk se starají dvě velmi povedené koncovky, které končí nad osou zadního kola a krátkost stroje umocňují. Nová, lehká pětipaprsková kola vypadají dobře. Zadní je letmo uložené a vystavuje se tak ještě více na odiv.
Nové jsou přístroje, ledkové zadní světlo a kdybychom vedle sebe postavili ročník 2004 a 2005, bylo by dobře vidět, že designéři stroj komplet přepracovali. Zatímco starší Speedy vypadá snad trochu jako těžkopádně udělaný garážový street, jeho nová tvář nemá chybu.
Tříkomorové srdce
Motor stroje stojí za samostatnou kapitolku. Představte si něco mezi tradičním V-twinem a sportovním čtyřválcem. Řadový tříválec je velmi osobitý svým chováním a zcela zapadá do celkové jedinečnosti tohoto Triumphu. Sytič na něm nenajdete, má elektronické vstřikování a digitální zapalování, takže když v průběhu let zestárne "software", můžete si motorku nechat "přečipovat" a jede se dál.
Výkon 130 koní pocítíte zvlášť při rychlých odpalech z místa. Máte-li zahřátou zadní stoosmdesátku, nejsou tyhle raketové starty problém a budou vás dost bavit. Z nuly na sto se dostanete snadno pod tři vteřiny, tedy pokud nevážíte půldruha metráku. S mými cca 75 kg "to lítalo" a po plné jedna dva tři se okolní krajina začala tak přibližovat, že jsem toho rychle nechal.
Zvlášť ve městě to může vytrestat, protože maximální točivý moment 105 Nm máme už při 5100 ot/min. Na oblíbených supersportech o objemu 600 přece jen musíme nechat motor rozječet, než se nám rozmázne periferní vidění, zde je to dílem okamžiku. U prvně jmenovaných si tedy jezdec užije táhlého pohybu ručičky otáčkoměru směrem do nekonečna, ale relativně lehký (189 kg) Triple jede už ve chvíli, kdy se na otáčkoměru ještě nic moc neděje, zhruba od dvou tisíc. Pokud máte zájem vyzkoušet si 250 km/h na naháči, motor to zvládne.
Řazení šesti rychlostí je krátké a přesné. Co se týče spotřeby, nejde o motocykl, který si kupujeme proto, abychom ušetřili benzín. Při dlouhých dálničních etapách, kdy visíme na plynu a s vytřeštěnýma očima sotva stačíme přečíst ceduli např. BERLIN 193, začne svítit kontrolka po cca 150 km. Deset litrů na sto tedy není problém, ale kdo by jezdil po dálnici... Nádrž má osmnáct litrů, z toho tři v rezervě.
Nic pro trpaslíky
Se svými cca 168 cm jsem měl motorku při manipulaci míň pod kontrolou, než bych chtěl. Výška sedla 81,5 cm je skutečným stropem pro jezdce menších postav. Neříkám, že je nemožné se na stojícím stroji udržet, ale na nerovném povrchu nás prcky může překvapit, že "tam ještě není zem" a snadno překonáme onen bod zlomu, ze kterého není návratu a motorka, protože nás má ráda, si na nás lehne. Díky krátké stavbě a minimální zadní partii se se spolujezdcem počítá čistě teoreticky. Zadní stupačky jsou příliš vysoko a sedět moc není na čem. Takže jestli plánujete Speedyho do rodiny, tak radši dva, každý svého.
I když streetfighteři při svých kejklech nehypnotizují přístroje, je výbava na Speedym komfortní. Vedle obligátního otáčkoměru s klasickými kontrolkami je v kokpitu displej, na kterém najdeme hned několik hodnot. Za nejdůležitější považuji ukazatel teploty chladicí kapaliny. Kdo má svůj stroj rád, dopřeje mu pořádné zahřátí, než začne naplno dovádět. Dále tu máme průměrnou spotřebu, nejvyšší dosaženou rychlost, počet ujetých km a hodiny.
Mašina, co má charisma
Speed Triple je velmi povedený tovární street. Počínaje dvěma charakteristickými chromovanými světlomety, komplet černým motorem a taktéž dvěma krátkými koncovkami výfuků konče. Kromě černé je k dostání také ve žluté a modré barvě. Je to stroj s velkým charisma, z něhož dýchá jakási ostrovní hrdost starého národa. Vše je na něm trochu jiné než na výrobcích konkurence a je tak ideální koupí pro individualisty, které už nebaví řádění s flexou na jejich starém japonci. Jeden německý kolega se vyjádřil, že je to "Übermotorrad", což znamená "Nadmotocykl". Bez výhrad souhlasím.
Technické údaje Triumph Speed Triple
motor kapalinou chlazený řadový tříválec DOHC/4
objem 1050 cm3
vrtání x zdvih 79 x 71,4 mm
výkon 96 kW (130 k)/9100 ot/min
točivý moment 105 Nm/5100 ot/min
kompresní poměr 12:1
plnění motoru elektronické vstřikování
převodovka šestistupňová
brzdy vpředu 2 kotouče průměr 320 mm, čtyřpístkové třmeny
vzadu 1 kotouč průměr 20 mm, dvoupístkový třmen
rozvor 1429 mm
výška sedla 815 mm
hmotnost 189 kg (suchá)
nádrž 18 l (3 l rezerva)
Článek vyšel v tištěných ČMN 37/2005