Pamatujete? „Pětistovka je pořád pětistovka, Štěpánku.“ Těmito moudrými „bezinflačními“ slovy vyprovázela maminka filmového Štěpána Šafránka na vlak do Prahy, do studií. „Pětistovka je pětistovka, ale ty věci okolo jsou pořád nějak dražší,“ odpověděl Štěpánek. A je to pravda! Pětistovka OHC je čím dál dražší, je to veterán, chlouba poválečného českého motocyklového průmyslu. Byla to ale opravdu taková chlouba, jak o ní všichni mluvíme?
Jawa 500 OHC byla vlajkovou lodí fabriky Jawa, žádná motorka předtím ani potom nebyla tak dobrá, tak slavná, tak chtěná, tak nedostupná a tak mýtizovaná.
Komplikovaný porod
S vývojem čtyřtaktů se v Jawě začalo údajně v roce 1947, kdy se začal sériově vyrábět 250 Pérák. Nejprve se zkoušel jednoválcový půllitr, hledala se cesta. Jednoválec se ukázal jako nezvládnutelný, takže se nakonec přešlo na dvouválec jednohup.
Na prototypových motorech se zkoušely různé koncepce, které většinou zkrachovaly na nekvalitních materiálech a technologických nedokonalostech. Kupříkladu pohon vačky byl nejdříve řešen řetězem vedeným mezi válci, což se neukázalo při tehdy dostupných materiálech jako vhodné „bezpečné“ řešení. Bylo to sice ve své době konstrukčně „hustý“, na druhou stranu jakákoliv operace znamenala hrabat do útrob motoru – dnes rozvody vydrží desetitisíce, tehdy se ladilo pořád něco.
První prototypová 500 OHC vyjela roku 1948, tato verze měla pohon vačky šnekovým soukolím – na oko se pozná z pravé strany stroje tak, že má královský hřídel posunutý více dozadu, není opticky uprostřed válce. Jelikož to ale dělalo kravál a zřejmě šnek nebyl nejtrvanlivější, přešlo se na konečný pohon vačky kuželovým soukolím, což je výrobně dražší, náročnější. To byl již rok 1952, začátek sériové výroby. Zároveň se přestal dělat 250 Pérák.
Rám hodně podprůměrný
V rámci sériové výroby byla 500 OHC největším historickým počinem Jawy. Mezi Péráky a ostatními většinou malými a dosti smradlavými a hlučnými dvoutakty byla dvouválcová čtyřdobá jednotka s výkonem a krouťákem o dost větším jako z jiné planety.
Bohužel byla zasazena do rámu, ve kterém nešla moc ovládat. Rám byl jednoduchý – jedna jäckelová trubka nad i pod motorem, podobný rám stěží držel na silnici kroutícího se Péraka, takže s těžkým motorem byla motorka z dnešního pohledu při jakékoliv jiné než pomalé jízdě dost nebezpečná. V zatáčce hned bral o zem výfuk a stojan, mocné podélné kývání doprovázela především u jednosedlového modelu 1 (1952-1954) neschopnost stroje zastavit. Malinké půlnábojové plechové bubnové brzdy byly i na tehdejší dobu hodně poddimenzované.
Našlápne i děcko
Výkon se pohyboval kolem 26 koní při 5500 otáčkách u verze jedna s nižší kompresí. Zapalování mělo odstředivý regulátor předstihu, díky tomu motorka nekopala při startování a podle pamětníků ji našlápl doslova každý. Starty byly údajně velkým plusem tohoto motoru. Chytal jak teplý, tak studený. Sytič byl vyveden na řídítka – řešení karburátoru bylo totiž velice zajímavé. Karbec měl hlavní šoupě s drážkou a v něm se pohybovalo malé sytičové šoupátko – víčko karburátoru Jikov mělo tedy dvě lanka, jinak karburátor vypadal stejně jako na ostatních strojích.
...a Kývačka 500 OHC
Typ 2 byl představen v roce 1954 a vyráběl se do osmapadesátého. Měl již známé krásné dvojsedlo, půlbubny byly nahrazeny velkými hliníkovými jednoklíči a motor dával o dva koně víc. Samozřejmě rychlost 145 km/h na rám, který nezvládal ani Péráka, byla stále opravdu nebezpečná.
V roce 1957 se zkoušela půllitrová jednotka do modernějšího rámu z Kývačky, ten byl sice taky hodně poddimenzovaný, ale přece jen aspoň péroval. Bohužel do série se nikdy stroj nedostal. Momentálně existuje několik málo postavených replik.
A co závody?
Silniční závody byly s půllitrem jasná volba. Na závody se motor předělával na 2xOHC – měl podobný spodek, hlava byla samozřejmě jiná, dvouválec sytily dva karburátory… Někoho možná překvapí, že se motor montoval zkušebně i do motokrosových strojů, ale ten skoro hned vyřadily rychle se vyvíjející dvoutakty, které ve své době (oproti době dnešní) byly na vzestupu celosvětově, zvláště v oblasti motocyklového sportu, a to jak terénního, tak silničního.