Nejstarší účastník akce "Nežij vteřinou"

V nabitém programu nechybí prezentace z instalace speciálních bezpečnostních svodidel firmou Arcelor Mittal. Ta dodržela svůj slib z loňského Nežij vteřinou, kdy se zavázala zdarma nainstalovat svodidla při příjezdu více než tří stovek motorkářů. Přijelo vás však přes 850, a tak svodidla již fungují na silnici Blansko–Lipůvka.

Nežij vteřinou 2014

Mezi těmi 850 jezdci byl jeden výjimečný. Je jím pan Antonín Vintr. Účastník, který „Nežij vteřinou“ navštěvuje pravidelně od prvního ročníku, a i přes svůj důchodový věk stále na motocyklu.

ČMN Pane Vintře, vás motory provází celý život?
Dá se říci, že ano. Mám řidičský průkaz na všechno kromě autobusu a se vším jsem v rámci povolání jezdil. Tedy ne jako řidič z povolání, ale jako vedoucí dopravy. Z osobních automobilů jsem vystřídal snad všechno, co doba povolovala: Octavia Super, Trabant, Škoda 1100 MB, Fiat 125 P, Lada1300. Ta po 25 letech skočila na vrakovišti a nyní vlastním jen skútr HONDA SH 125 i.

ČMN To je váš první motocykl?
Kdepak, spíš ta auta jsem měl jako doplněk k motocyklům. V padesátých až šedesátých letech byl život na vsi uvolněný, a tak jsem se už ve 12 letech začal učit na Jawě 100 Robot se synem příslušníka VB. Ten se vždy bál, jen ať nepotkáme otce, pochůzkáře v naší vsi... Ve 14 letech jsem pokračoval na bratrově Jawě 250 Pérák a v 15 jsem dostal od rodičů Jawu Pionýr 555 a také své první osvědčení k řízení. Studoval jsem v Kroměříži a od jara do podzimu na Pionýru jezdil. Nejhorší bylo, když jsem se probudil a pršelo. Ale obléknul jsem se a vyrazil. Sice promoklý, ale zas to dobře jelo, voda chladila válec.

Pak následovala ČZ 125, později ČZ 150 kývačka, služební Jawa 550 Pionýr (Pařez), nejhorší na ježdění byl ČZ 175 (nazývaný nyní Prase). Byl těžký a měl malá kola. Na Hondě je proti tomu všemu krásné svezení.

ČMN Prozraďte mi, co vás vede k tomu, že navštěvujete právě akci „Nežij vteřinou“?
Ohromně mi vadí zmařené lidské životy, všímám si, jak přibývá u silnic pomníčků s motocyklovými pneumatikami. Nemám vůbec nic proti pokutám, dokonce myslím, že za něco by se měly sazby i zvýšit. Mně za 16000 km najetých za 4 roky na skútru ještě žádná hlídka nezastavila. A přitom by mi to nevadilo – před jízdou nepiju, předpisy dodržuji... Na Nežij vteřinou však jezdím hlavně proto, že se i ve stáří dozvím nové věci a poučím se.

Prvním rokem ve křtinském Výpustku se mi moc nelíbilo, motocykly naskládané kolem silnice, uvnitř areálu všechno namačkané, kdo chtěl vidět film o nehodách motorkářů, požadovali k tomu 100 Kč vstupného do jeskyně, a tak ho mnoho motorkářů nevidělo. V areálu Sloupsko-šošůvských jeskyní je jinší úroveň a pohoda. Nemusím snad rozvádět, co tam všechno je, to vy sama víte, jezdíte tam. Ale kromě zábavy a poučení se mi tam povedlo domluvit i s obchodníky – firma PEMM Brno mi pomohla s pneu na mého skútra, domluvil jsem si zaslání nabídky nemlžících se štítků do přileb, o nichž jste v ČMN psali. Loňské Nežij vteřinou bylo opravdu vydařené a letošní se, věřím, také vydaří.

ČMN Děkuji moc za povídání a na shledanou 7. června.