Rodina Scramblerů zase o něco bohatší
vydáno 27. 1. 2017, text David M. Bodlák, foto Ducati
Spolupráce velkých motocyklových výrobců s customizérskými mágy je čím dál častější. Dva hodně zajímavé kousky nám před pár dny na veletrhu Motor Bike Expo ukázala i boloňská fabrika Ducati.
Veletrh v italské Veroně, který se odehrál minulý víkend, je svým způsobem hodně speciální akcí. Kromě produkčních strojů desítek firem je zde k vidění totiž mnoho customů a pokud nějaký výrobce v rámci zajímavé spolupráce chce a má co ukázat, buďte si jisti, že to bude právě tady. U italské značky to pak platí dvojnásob. A Ducati své fanoušky rozhodně nezklamala. Předvedla zde totiž kromě jiných motorek i dva vyšlechtěné Scramblery, kterými tak rozšířila svou momentálně nejúspěšnější rodinu.
Ano, řada Scrambler trhá rekordy, a tak není divu, že Ducati neváhá věnovat se jí i po této stránce, kdy se rozhodla oslovit šikovné stavitele, aby je nechala vyniknout na jednom ze svých strojů. Jako základ tentokráte posloužil model Scrambler Sixty2 a dvojice speciálů – Scrambler R/T a Essenza jsou opravdu povedeným výsledkem umu customizérských dílen Anvil Motociclette a South Garage. Café racer Essenza si dokonce odnesl cenu Best in Show v rámci Concours d'Elegance, organizovaném italským magazínem Motociclismo. Začněme ale tím prvním…
Road/Trackový speciál od dvojice mladých stavitelů z Parmy byl inspirován modelem R/T, který vyjížděl z fabriky v sedmdesátých letech. A duch té doby je opravdu hmatatelný, až na takový malý detail, že kluci jaksi pozapomněli, či spíš nestihli, motorku tak úplně dodělat. Chybějící sekundární řetěz vypadá trochu neprofesionálně, nicméně při pohledu na celý stroj jim to klidně odpustíme, jelikož je vidět, že jinak na motorce opravdu mákli.
Z původního Scramblera totiž zůstal vlastně jen přední rám a motor, vše ostatní je jinak, a hodně se R/T podobá svým předchůdcům. Už jenom tvar nádrže, klasická offroadová řídítka, za která tahali borci při soutěžích v kalifornské poušti, nebo bíle potažené sedlo, jaké bylo tolik typické pro někdejší kaskadéry. Číslo 53 na tabulce značí, kolik dnů se na tomhle stroji makalo.
Scrambler Essenza je naproti tomu úplně jiné kafe, tedy ono to právě je café, přesněji café racer, který si zachoval z původního Scramblera mnohem víc než R/T, třebaže na první pohled jde o úplně jinou motorku. Milánští stavitelé se do žádných radikálních zásahů do motoru, rámu ani podvozku nepouštěli, tady se hlavně strojilo, leštilo, nýtovalo...
Nejdominantnějším prvkem veškerých úprav je nýtovaná polokapota, jejíž tvar budete vnímat z různých úhlů pohledu rozdílně (zepředu hranatá, zboku oblá). Nepřehlédnutelné je i výfukové potrubí, jež se dá považovat za hotové umělecké dílo, přičemž každá ze dvou koncovek vede jinudy. Nechybí typická „prdelka“ s LEDkovým světlem a sedlem, potaženým stejnou kůží jako rukojeti. Tmavé lakování v kontrastu s leštěným povrchem většiny kovových součástek pak vytváří dojem moderního steampunku.
Řemeslné zpracování obou výtvorů je naprosto parádní a oba kousky krásně zapadají do filozofie The Land of Joy, za kterou se skrývá celá modelová řada Scrambler včetně letošních novinek – Café Racera a Desert Sleda, na kterého se my v redakci obzvlášť těšíme!
