Z ARCHIVU ČMN 2007:
Legenda se vrátila
Britský Scrambler není mezi současnými mašinami nejrychlejší, nemá USD vidlice ani litá kola a slovo karbon mu rodiče raději zatajili. Přes to všechno je Scrambler nádherný a velmi výrazný motocykl, který bude vždycky vyčnívat z řady, každý se za ním otočí a hlavně, nemá ve své kategorii kromě vlastních dvouválcových brášků z Hinckley konkurenci.
vydáno 16. 2. 2018, vyšlo v ČMN 20/2007, text Ondřej Hrůza, foto Jan Křemeček
Přesně před třemi lety (v roce 2004 - pozn. red.) provedl britský Triumph celkem nečekanou rošádu na světovém trhu motocyklů, když místo svých "semi" retrobiků s názvy Legend, Adventure, Thunderbird a Thunderbird Sport (motocykly, které vypadaly hodně klasicky a "staře", avšak iluzi veterána jim kazil moderní, tříválcový agregát navíc chlazený kapalinou) představil světu takřka dokonalé kopie svých vlastních, padesát let starých modelů, samozřejmě řádně poladěných na třetí tisíciletí. Modely Bonneville, Bonneville T100 a Thruxton začaly ihned slavit úspěchy a prodávaly se jak na běžícím pásu. Všichni čekali, čím ještě Triumph řadu doplní. Továrna se však vydala úplně jiným směrem a zabrousila v historii do éry motokrosové, kdy byly stroje s britskou vlajkou především v USA na špici a každý je chtěl. Stará, skoro padesátiletá šestsetpadesátka T120 Bonneville TT Special byla nabízena přímo v úpravě pro závody na amerických pouštích a pískových dunách. Takto upraveným motocyklům pro terén se tehdy začalo anglicky říkat scrambler, a tak nazval i Triumph jeden ze svých modelů už v roce 1960: Scrambler.
Staré terénní Bonnevilly se staly kultovními stroji také proto, že na nich jezdil legendární herec Steve McQueen, který jich měl několik ve své sbírce. Na jeho fotkách, době a stylu byla tudíž částečně založena i reklamní kampaň na nové Scramblery.
Řadový V-twin
Triumph Scrambler se na první pohled od řady klonů Bonnevillu, kterou sám výrobce nazval Modern Classics, v základních stavebních prvcích nijak výrazně neliší. Stejná vidlice, stejná kola, brzdy, rám i délka zadní kyvky. Stejná nádrž z poctivého plechu, kterou Triumph už v základu nabízí ve dvoubarevných kombinacích. Plechové jsou i boční kryty airboxu, které jsou tvarově také shodné s těmi na Bonnevillu a Thruxtonu. Nejviditelnějšími změnami jsou horem vedené výfuky, oba na pravé straně, a přední plastový blatník našroubovaný krosově hned pod brýlemi.
Nejmarkantnější rozdíl však tkví v útrobách dvouválcového, vzduchem chlazeného motoru, který se u celé řady Modern Classics povedl tak, že spousta lidí nevěří, že se nejedná o opravdové veterány. I když motory a převodovky (vše uzavřené v monobloku a v jedné olejové náplni) vypadají u jednotlivých modelů zvenku naprosto stejně, mají stejný objem, vrtání, zdvih i počet rychlostních stupňů, uvnitř se výrazně liší v jedné věci - poloze ojnic na klikové hřídeli. Bonnevilly a Thruxtony mají ojnice s písty uložené vedle sebe na 360°, oba písty chodí ve válcích zároveň a v horní úvrati pálí na střídačku, kdežto Scrambler má mezi uložením ojničních čepů v setrvačnících rozdíl 90° (technicky se u tohoto uložení uvádí úhel 270°). I když je takto konstruovaný motor navenek pořád řaďákem, chová se, zní a dává výkonové charakteristiky jako vidlicový dvouválec s úhlem válců 90°, k čemuž je samozřejmě naladěno zapalování a odlišné vačky. Ostatně stejně konstruovanou kliku používala i Yamaha u modelů TRX 850 a TDM 900. Scrambler má kromě toho ještě jiná kolečka v převodovce a celá skříň je spočítána oproti Bonnevillům podstatně víc do síly než do rychlosti.
Hmotnost není znát
Scrambler je podstatně vyšší než ostatní stroje z řady Modern Classics, takže mi vůbec nepřipadal malý, a má tak přirozeně navržená řídítka, že se na něm ani člověk vysoké postavy nemusí nijak hrbit. Navíc se právě díky řídítkům motorka náramně ovládá.
Protože je Scrambler věrnou kopií svého dědečka, je až na pár detailů celý ze železa, tudíž ne zrovna nejlehčí. Díky relativně nízko posazenému těžišti se s ním však i na místě bez motoru manipuluje nečekaně dobře. Když pak vyrazíte, tak se pocit lehkého motocyklu jenom umocní.
Motor se sice nepyšní výkonem ani krouťákem s třícifernými hodnotami, ale jak by řekli staří závodníci, kouzlo tkví především v "almaře". Krouťák mile překvapí a třeba po městě si bohatě vystačíte se dvěma rychlostními stupni, kdy vás trojka bez problémů vytáhne i z hodně nízké rychlosti a se čtyřkou se "na brblačku" můžete vozit od 40 do 90 km/h. Motor se opravdu chová jako vidlicový dvouválec. Zajímavý postřeh: pokud pouštíte při rozjezdu spojku plynule, rozjede se motocykl na volnoběh i do mírného kopečka jako se stříkačkou.
Terén s rozumem
Scramblerovými předky byly motokrosové speciály, ale tenhle se tak jen tváří a při běžném denním užívání jsou i pneumatiky s hrubým enduro vzorkem spíš jen na parádu. Vzít Scramblera do drsnějšího terénu si vůbec netroufnete, jeho offroadové srdce však potěší lesní a polní cesty. S takovým použitím konstruktéři počítali. Hned po sjezdu z asfaltky zjistíte, že pod sebou nemáte stokilovou krosku, pokud po Scramblerovi hodláte požadovat terénní služby, nezapomeňte si před bahenními radovánkami trochu "přeladit" zadní tlumiče.
Pánský motocykl
Triumph Scrambler je motorka pro všechny, kteří nehledají rychlost, adrenalin a extrémy, a přitom se chtějí lišit, podržet si styl, nebo najít jen vhodný doplněk image drsného vyžilého rockera, který je v kurzu prakticky pořád a nepodléhá módním vlivům. Scrambler je robustní, poctivý stroj jednoduché konstrukce, který nevypadá na to, že by často nutil svého majitele k návštěvě servisu, což je ostatně o klasických britských motocyklech známo všeobecně.
Triumph Scrambler
motor čtyřdobý, vzduchem chlazený řadový dvouválec, DOHC
objem 865 cm3
vrtání x zdvih 90 x 68 mm
výkon 42 kW (57 k)/7000 ot./min.
točivý moment 69 Nm/4500 ot./min.
kompresní poměr 9,2:1
plnění motoru dva karburátory CVK
startér elektrický
převodovka pětirychlostní
brzdy vpředu kotouč průměr 310 mm, dvoupístkový třmen
vzadu kotouč průměr 255 mm, dvoupístkový třmen
rozvor 1500 mm
výška sedla 825 mm
hmotnost 205 kg (suchá)
nádrž 16,6 l
cena 259 000 Kč (v roce 2007)
Článek vyšel v tištěných ČMN 20/2007