Z ARCHIVU ČMN 2007: Exkluzivní test Jawy 650 Classic spřáhnuté s postranním vozíkem Velorex

CMN 2007

Blízké spojení třetího druhu

Exkluzivní test Jawy 650 Classic spřáhnuté s postranním vozíkem Velorex.

V prehistorických časech motoristických býval postranní vozík, jinak také zvaný sidecar (čti sajdkár), často v sériové produkci výrobců motocyklů. Stabilita takové soupravy umožňovala použití motocyklu i v horších klimatických podmínkách. A nesloužil vždy jen pro přepravu osob. Často byly k motocyklům připojovány různé nákladní vozíky nebo prodejní pulty. Jak šel čas, postranních vozíků pomalu ubývalo. Stále častěji se objevoval názor, že motocykl se sajdkárem pobral nevýhody auta i motocyklu. Totiž, že nepřízeň počasí je stejně krutá jako na motocyklu a kvůli své šířce potřebuje při průjezdu prostor jako auto.

Sto třicet i víc

Pohon dnes testované soupravy obstaral nejstarší model z novodobých týneckých čtyřtaktů, Jawa 650 Classic. Univerzální jednoválec Rotax ve spojení s pětistupňovou převodovkou dokáže zabrat v celém svém otáčkovém rozsahu, i když přesná čísla vám nepovím, neb není otáčkoměr. Každopádně při nízkých otáčkách se motor chová klidně a nervózně neškube, jak to má ve zvyku řada jednoválců. Klidný chod motoru má na svědomí i dobře zvládnutá karburace.

Na výkon 47 koní si asi někdo zanadává, ale při spojení se sajdou stejně oceníte víc krouťák, a ten má hodnotu slušných 57 Nm. Počet kobylek bohatě stačí k dotlačení ručičky rychloměru ke značce sto třiceti kilometrů v hodině. Asi by šla i dál, ale v prosincovém počasí už mi slušně foukalo pod jégry. Faktem je, že pokud naložíte sajdu a za sebe posadíte spolujezdce, pravděpodobně v horských oblastech nebo při předjíždění budete muset častěji podřazovat.

Sedlo jezdce je velké a pohodlné, takže vaše pozadí si pohoví i při delších cestách. To samé už nepocítí spolujezdec za vašimi zády. Sedíc na kostce velikosti čtvrtky másla bych opravdu cestovat nechtěl. Jezdecká pozice je pohodlná i díky dostatečně širokým řídítkům. Radost z vyjížďky vám ale nejspíš zkazí zápach spálené gumy z levé boty, která se dost často krom stupačky opírá i o výfuk.

Znervózňovaly nás ještě další detaily. Náš stroj například měl sice výborná zrcátka, ale ta byla nekvalitně přimontována a za jízdy se sama pohybovala. Úplně nesmyslně nastavené byly páčky řazení a zadní brzdy, jejich poloha hluboko pod stupačkou v prvním případě znepříjemňovala řazení a použití zadní brzdy bylo možné pouze sešlápnutím patou. Jawa i se sajdou sice předkem brzdí dobře, ale jsou situace, kdy i zadní brzdu oceníte. Během té chvíle, co jsme měli motorku na otestování, jsme to neřešili, ale nechápali jsme, jak s tím někdo před námi mohl jezdit. A jen tak mimochodem, pořád něco kouřilo v prostoru před motorem. Zřejmě drobná závada na chladicím zařízení. Takovéto drobnosti by se snad daly lehko odstranit a požitek ze stroje by byl zase trochu lepší.

Čtyři v sajdě a tchýně

Konstrukce samotné lodičky je jednoduchá. Jedná se o laminátový skelet, který je vpředu osazen chromovanou trubkou v roli jakéhosi nouzového nárazníku. Tím myslím, že slouží pouze k ochraně lodičky před drobnými ťukanci, aby nepraskla. Při vážnějších haváriích vám asi moc nepomůže.

Lodička je prostorná a skýtá dostatek pohodlí i pro větší lidi. Velké polstrované sedadlo s opěradlem postačí i pro trochu nakynutou tchýni. Jenže kdo by se chtěl tahat s tchýní, stejně tak se do sajdy vejdou třeba až čtyři basy piv. A aby na ně nepršelo, dá se to celé přikrýt plátěnou střechou. Pro usnadnění nakládání lahváčů nebo tchýně lze horní část sajdy s čelním sklem zčásti odklopit. Pokud byste přece jen potřebovali ještě někam umístit nějaké láhve nebo třeba buřty, za sedačkou je přibližně stolitrový zavazadlový prostor. K němu je trochu netradiční přístup: nejprve je potřeba odemknout a odklopit sedák, potom odklopit opěradlo a tudy vede cesta do kufru.

Vadou na kráse jinak pěkné lodičky byla horší kvalita laku. Ten se na stykových plochách již ošoupal a na světlo se tak dral původní povrch laminátu.

Kmitající řídítka

Hodnotit jízdní vlastnosti v porovnání s jinými sajdkáry není snadné, moc jich totiž na trhu není. Cenově nejbližší je asi ruský stroj Ural, ale ten je plný odlišností - od zavěšení předního kola přes zabudovanou zpátečku až po pohon sajdy (u některých modelů). V Jawě šli cestou nejmenšího odporu. Na samotném motocyklu nejsou v podstatě žádné úpravy. Sajda se tak dá kdykoliv odpojit a motocykl použít sólo. Třetí kolo není hnané, pouze brzděné bubnovou brzdou, i když i ta byla u testovaného stroje odpojena a vůbec to nevadilo (plně naložený stroj by ji jistě užil).

Traduje se, že při akceleraci mají sajdy tendenci táhnout řízení doprava a při brzdění pro změnu doleva (pakliže je sajda na pravé straně). Jawa tomuto jevu nijak drasticky nepodléhá, přesto se vás stroj při rychlostech nad šedesát kilometrů v hodině a při zrychlování bude snažit vyvézt mimo vozovku. Stáčení do protisměru při brzdění je ale opravdu minimální.

V Jawě budou muset ještě zapracovat na stabilitě v přímém směru. Možná to bude znít neuvěřitelně, ale pokud při jakékoliv rychlosti pustíte řídítka, už je zpět nechytíte. Rozkmitají se tak rychle, že při pokusu o opětovné uchopení jsou schopné přerazit vám prsty. V Jawě o tom vědí a nejspíš to budou řešit namontováním tlumiče řízení. Byla by škoda tento neduh neodstranit, jinak je totiž stroj slušně ovladatelný.

Článek vyšel v tištěných ČMN 10/2007