Z ARCHIVU ČMN 2006: Yamahu XT660R a Aprilii Pegaso 650 Trail spojuje motor
CMN 2006
Dvě těla, jedno srdce
Chcete se jen tak vozit, jezdit na pohodové výlety s mamčou na tandemu a občas překlenout nějakou tu polní nebo lesní cestu, protože k rybníku, ve kterém se rádi koupete, asfaltka nevede? Nevyžadujete rychlost ani žádné vybrané chování, nechcete příliš investovat a taky nechcete, aby vás časté tankování sežralo i se slipama? Tak právě pro ty, kteří takhle uvažují, jsou mašiny z dnešního testu.
vydáno 28. 2. 2017, vyšlo v ČMN 25/2006, text Jakub Nič, foto Radek Holan
Tyto stroje jsme vzali do srovnávacího testu především kvůli jejich společnému motoru, pocházejícímu z dílen Yamahy. Aprilka si toto srdíčko zapůjčila již vloni do svého funbiku Pegaso 650 Strada. Sice nechápu, proč je motor o objemu 659 kubíků v názvech italských motocyklů veden jako 650, ale aféru z toho dělat nebudu. Talíci mají asi jiný metr... Pro letošek (2006 - pozn. red.) představila Aprilia ještě ze Strady vycházející skoroenduro, Pegaso 650 Trail. Trail značí v angličtině stezku či pěšinu, takže název skoro přesně určuje, o čem mašina je. Od funbiku Strada se Trail liší především většími koly s drátovým výpletem, méně ostrými brzdami, jinou přední vidlí, jiným oplastováním předku, barevným provedením a standardně montovaným větrným štítkem. Změn je víc, tyhle jsou nejpodstatnější.
Yamaha XT660R se za těch pár let nezměnila vůbec, takže se o žádnou žhavou novinku nejedná. Vše je při starém, což v jejím případě neznamená něco nelichotivého. Je to stálice trhu.
Zevrubná obhlídka
Aprilia má dobrá zrcátka, ale děsné ovladače. Přepínač blinkrů jde tak lehce, že stačí zavadit rukavicí a hnedle po městě plašíte s blikáním. Nad přepínačem směrovek je ještě tlačítko "mode", kterým se dostanete do menu (jako u mobilního telefonu) a volíte různé možnosti palubního počítače, které se zobrazují na velkém, červeně podsvíceném displeji. Můžete si změřit například čas na kolo (i když nevím, kdo by s tím kde závodil), přepínat mezi různými stavy tachometru, hodin atd. Palubka je docela šikovná. Otáčkoměr spolupracuje s velkou červenou diodou, která vám přesně na 6000 otáčkách začne zoufalým blikáním napovídat čas řazení, kolem 7000 zasáhne omezovač. U jednoválce velmi šikovné. Mezi kontrolkami je i oranžová značící vyklopený stojánek.
Komicky (či kosmicky?) může působit otevírání plastového víka nádrže servem (další věc, která se může rozbít). Pod tímto víčkem je i přihrádka na doklady, ale ty bych tam osobně nedával, protože když máte plnou nádrž a s mašinou děláte v terénu kejkle, doklady vám navlhnou vzlínajícím benzínem. Pod sedlem je místo na svačinu, což je příjemné.
Yamaha je ve srovnání s Aprilií mnohem kontroverznější. Palubní desce chybí otáčkoměr a sérii kontrolek při standardní jezdecké pozici skvěle zakrývá brzdová hadice v silonovém obalu. Když na ně chcete vidět, musíte se sklonit. Displej není funkčně vybaven tak jako u Pegasa (což vůbec nevadí), podsvícení je uklidňující modré, tlačítky "select" a "reset" volíte alternativy počítadel kilometrů a hodin.
Při manévrování s takto těžkým endurem se hodí kovová madla, když mašinu taháte z rokle, děkujete za ně. Prudce skloněné koncovky výfuku mají navrchu gumové polepy, aby se o ně negriloval spolujezdcův batoh. Minusem je nechráněné trčící čerpadlo na pravé straně motoru. Aprilie má pod motorem alespoň šusplech, takže když s mašinou praštíte, čerpadlo má naději na přežití.
Důležitý je posez
Sednete-li na XT, budete mít pocit prostoru, pohodlí a nadhledu nad strojem, protože řídítka jsou široká akorát a víc vpředu, sedlo je docela tvrdé a dobře tvarované. Je také výš nad zemí a celkový trojúhelník řídítka-stupačky-sedlo se jeví pro většinu lidí jako ideální.
Aprilia má užší řídítka, navíc i s komínky sklopená na jezdce, takže máte lokty v úrovni trupu a připadáte si jako před výmykem na hrazdě. Tedy pokud měříte přes metr osmdesát. Největším nepřítelem je však sedlo. Je tak měkké, že se do něho zaboříte jako do polštáře, nemáte možnost pohybu. Stupačky jsou víc vzadu, což je dobré při jízdě stojmo, vsedě vás to však nutí odtlačovat se rukama od řídítek. Motorka však bude příjemná děvčatům, protože těm jsou bližší řídítka i nižší sedlo k dobru.
Ovladatelnost
Ani jeden z těchto strojů není pravým endurem, test tedy proběhl především na asfaltkách a ve městě, ale zabrousili jsme i do lesa, na polní cesty a šotolinu.
Na asfaltu má Yamaha s velkým předním kolem při svižnějším tempu v zatáčkovitých úsecích trošku problém držet stopu. Gyroskopický efekt velkého předního kola vždy zvolí nějaký směr, ale to neznamená, že ho chcete držet i vy. V momentě, kdy se snažíte nájezd do zatáčky korigovat, rám se trošku rozvlní. Nic, čeho by bylo potřeba se bát. Některá endura se tak chovají. Zajímavé je, že XT660X, tedy sestra s malým předním kolem, se v zatáčkách chová ukázkově.
Pegaso se na silnici cítí mnohem lépe. Je stabilní, stopu vede jistě a do zatáček se sklápí přesně a bez náznaků vlnění či odporu. Chová se jako funbike. Na silnici vyhrála Aprilka.
V otázce ovladatelnosti při nižší rychlosti a mimo asfalt je na tom naopak zase lépe XT. Snáz zatáčí, reaguje rychleji, širší řídítka dávají jistější pocit. Pokud se však rozjedete po polní cestě třeba na osmdesát a postavíte se do stupaček, trošku vás překvapí neklidné řízení. Párkrát se mi řídítka pěkně kmitla. Pegaso, byť má mnohem užší řídítka, vede stejně jako na silnici stopu jistě, člověk tak i při jízdě vstoje může na hrbatém povrchu "odpočívat".
Podvozky jsou pocitově skoro stejně tvrdé, ovšem Pegaso má menší zdvihy a na dorazy jej dostanete, už když skočíte z vyššího obrubníku. XT toho zvládne o fous víc, ale žádné velké skoky po něm nechtějte. Řekněme, že tyto stroje mají přejezd přes lehčí terén dovolen, ovšem žádnou echtovní zábavu nečekejte. Pegaso je v lehkém terénu příjemnější a snáz ovladatelné, XT se zase dostane dál a je hravější.
Pomalu to nejde
Samostatnou kapitolou je u obou motorů vstřikování, které je velice slabým článkem. Zatímco u víceválcových motorů už fungují o dost lépe než karburátory, u těchto jednoválců se programátorům nevedlo. Tyto stroje jsou určené na normální jezdění, do města a na výlety. Pokud zrychlujete nebo zpomalujete, vstřikování funguje. Pokud však nedejbože jedete v koloně, zácpě, nebo se zkrátka jenom snažíte dodržet dopravní značkou povolenou třicítku kolem základní školy, vycukají z vás mašiny všechnu dobrou náladu. Plyn se nedá udržet na rozmezí zavřeno a lehce otevřeno, vstřikování si s tím neumí poradit. XT má navíc krátkou jedničku (dvojka je ve třiceti podtočená a kope, jednička je vytočená moc) a mnohem víc se za pomalé jízdy kácí na stranu, Pegaso je stabilnější. V koloně budete mít s XT dost problém udržet stopu. Obě motorky cukají podobně, jen Aprilka nepůsobí díky delšímu převodu a lépe odstupňované převodovce tak silově.
Do lesa raději ne
Motory mají síly tak nějak stejně. Testovaná Aprilia měla laděné koncovky Arrow, které podle dovozce dávají asi 3,5 koně navíc. Zajímavé je, že totožný agregát v Aprilii skoro nevibruje a v XT se klepe nepoměrně víc. U XT brní nepříjemně řídítka, stupačky a lehce i sedlo, Aprilia je skoro v klidu.
Budete-li si chtít trošku pohrát a driftovat na jedničku kolem nohy, počítejte s tím, že vstřikování obou strojů má prodlevu. Než motor zabere, počítač chvíli přemýšlí, než se rozhodne newtonmetry poskytnout. Kromě toho vstřikování občas motor zadusí při rychlém vrknnutí plynem třeba při přejezdu rigolu, kořenu či obrubníku.
Brzdy nebrzdy
Byť mají oba stroje stejný přední brzdový třmen, Aprilka brzdí docela slušně, XT brzdí málo. Brzda u XT trošku zaspala dobu, koncem osmdesátých let by v testu asi uspěla, dnes jsme zvyklí na lepší. Při jízdě ve dvou stačí dvakrát intenzivně brzdit na semaforech a kotouč mění barvu jako chameleon. Nám se zbarvil do krásné zlaté a ještě hezčí tmavě modré. Zadní brzdy fungují normálně, kvůli slabšímu předku je zapotřebí si zvláště u Yamahy zadkem pomáhat.
Tak kterou?
Každá mašina nabízí trošku něco jiného. Ani jedna není špatná, pouze je třeba podle našich zkušeností zvážit, k jakému účelu motorku chcete používat a které vlastnosti by vám vadily či nevadily. Potřeby jezdce bývají individuální. Pokud si ani teď nejste jisti do čeho jít, zkuste požádat svého prodejce o testovací jízdu...
Technická data Aprilia Pegaso 650 Trail
motor čtyřdobý kapalinou chlazený jednoválec, OHC/4
objem 659 cm3
vrtání x zdvih 100 x 84 mm
výkon 35 kW (48 k)/6250 ot./min.
točivý moment 59 Nm/5250 ot./min.
kompresní poměr 10:1
plnění motoru vstřikování, průměr sacích hrdel 44 mm
startér elektrický
převodovka pětistupňová
brzdy vpředu kotouč průměr 300 mm, dvoupístkový třmen
vzadu kotouč průměr 240 mm, jednopístkový třmen
rozvor 1479 mm
výška sedla 820 mm
hmotnost 191 kg (pohotovostní)
nádrž 16 l (rezerva 3,5 l)
Technická data Yamaha XT 660 R
motor čtyřdobý kapalinou chlazený jednoválec, OHC/4
objem 659 cm3
vrtání x zdvih 100 x 84 mm
výkon 35 kW (48k)/6000 ot./min.
točivý moment 58 Nm/5250 ot./min.
kompresní poměr 10:1
plnění motoru vstřikování, průměr sacích hrdel 44 mm
startér elektrický
převodovka pětistupňová
brzdy vpředu kotouč průměr 298 mm, dvoupístkový třmen
vzadu kotouč průměr 245 mm, jednopístkový třmen
rozvor 1500 mm
výška sedla 855 mm
hmotnost 165 kg (suchá)
nádrž 15 l
Článek vyšel v tištěných ČMN 25/2006