Z ARCHIVU ČMN 2006: Yamaha MT-01 nepatří do rukou běžných smrtelníků

CMN 2006

Peklo na kolech

Bestiář lorda Mortegarda, strana jedna, odstavec první, hned pod baziliškem Gronkerem a stohlavou saní jménem Bertofera. Ano, MT-01 je nástrojem ďábla a jedním z jeho nejmilejších mazlíčků. Nepatří do rukou běžných smrtelníků. Těm při pouhém pohledu na tuto mručící kreaturu tuhne krev v žilách a zůstávají stát v němém úžasu neschopni pohybu, zhypnotizováni stejně jako králík kobrou. Je to totiž peklo. Pravé peklo na kolech.

Když jsem jedno páteční odpoledne nasedal unavený po perném týdnu na tohle zvěrstvo a představil si proplétání napěchovanou pražskou Jižní Spojkou a následnou cestu do Brna, pomyslel jsem si, že to bude asi pěkná dřina. Dost vysoko položené těžiště, dvě stě šedesát kilo v "naplněném" stavu a bezmála osmdesát tři centimetrů vysoké sedlo mě jakožto prcka o výšce sto šedesát osm trochu znepokojovaly. Po ujetí několika set metrů jsem byl ale více než mile překvapen a i když je jízda na MT-01 samozřejmě dosti specifická, za hodinu jsem se už dobře bavil a užíval si krajinu jižních Čech, kde jsem se (jako skoro pokaždé) na chvilku tak trochu ztratil. Bylo mi to ale úplně jedno, naplno jsem si užíval neskutečně mohutný zátah sto padesáti Newtonmetrů i zvuk skoro sedmnáctistovkového agregátu a bavil se při průjezdech městy pozorováním výrazů ve tvářích kolemjdoucích, kteří se otáčeli a zastavovali s němou otázkou "co to sem proboha jede?"

Už máš sporta, čopráku?

Jedním z legendárních a kultovních strojů značky Yamaha z přelomu 80. a 90. let byl (a pořád ještě je) bezesporu V-Max, hybridní spojení i dnes děsivě výkonného stopětačtyřicetikoňového motoru a diskutabilně ovladatelného podvozku, který jel vždy nejraději rovně.

I když se ozývají hlasy, že snad má být MT-01 jeho plnohodnotným nástupcem, nelze s nimi zcela souhlasit. Tento koncept, poprvé představený již v roce 1999 v Tokiu, je totiž svým pojetím zcela odlišným strojem a kde v jízdních vlastnostech V-Max pokulhával, tam je MT-01 na výbornou, hlavně díky použití množství ryze sportovních prvků konstrukce, jako je plně nastavitelná vidlice, prodloužená kyvka, výfuková přívěra EXUP nebo radiální brzdy, vše původem z R1.

Je s podivem, že v dnešní vším přeplácané době objevila Yamaha místo na produkt, který tu skutečně ještě nebyl. Veřejností nedávno poněkud rozpačitě přijatý, snad trochu neslaný-nemastný BT 1100 Bulldog, dostal v nové MT-01 těžkou konkurenci přímo z rodinného kruhu.

Jednostopá lokomotiva

Pomineme-li nezanedbatelnou váhu stroje a obrovský motor do V, je MT-01 v podstatě sportovním motocyklem se vzhledem cruiseru. Nebo snad cruiserem se vzhledem sportovního motocyklu? Faktem je, že jízda na něm je neobvyklou směsicí stylů. Jedete celkem svižně a přitom pod sebou máte temně dunící dvouválec v nízkých otáčkách. Na pětku při stokilometrové rychlosti točí asi 2300 otáček, což opravdu není moc, takže při pomalé jízdě má jezdec sklon motor podtáčet, a to může zvlášť při manipulaci nebo popojíždění a strmějším zahýbání v hustém městském provozu nemile překvapit.

Je třeba pracovat na jedničku se spojkou a dvojku řadit, až je jasné, že se už opravdu pojede. Jednou se mi povedlo při odjezdu z křižovatky zařadit jedničku dřív, než jsem měl naplno zmáčknutou spojku a když tam rychlost zapadla, skočil motocykl o metr dopředu a měl jsem co dělat, abych se udržel. Bylo to jako posun o vteřinu v čase. Vstřikování Nippon s velkým průměrem sacích hrdel ale funguje velmi plynule a motor při malém pohybu plynové rukojeti nervózně necuká.

Už při nastartování je vám jasné, že jde o zcela výjimečný stroj, obtížně zařaditelný do existující skupiny motorek. Yamaha mu ve svém katalogu určila místo mezi "sportovními torque-roadstery". I když motory s takto velkým objemem dnes pohání běžně celou řadu různých "staveb" a existují až třílitrové V-Twiny, v nahém motocyklu jsme zvyklí vídat přece jen něco jiného. Toto normu Euro 2 splňující dlouhozdvihové srdce, původem z modelu Road Star Warrior, má kované písty, keramický povrch pracovní plochy válců, novou odlehčenou klikovou hřídel a je největším V-twinem, který kdy Yamaha vyrobila. Na rozdíl od Warrioru, hnaného řemenem na levé straně, je zde nalevo umístěna přepracovaná spojka a řetěz vpravo.

Hodně osvalený sportovec

Na okruh se sice na MT-01 se šestistovkami asi honit nepůjdeme, přesto jde o stroj, se kterým si sportovněji založení jedinci užijí zábavy dosyta. Má supermoderní hliníkový rám, vyrobený CF (Controlled Filling) technologií přesného tlakového lití. Rám se skládá pouze ze dvou částí (levé a pravé) a je velmi tuhý, takže řízení je přesné a stabilita při jízdě výborná. Svůj podíl na bezvadném ovládání má jistě také plně nastavitelná přední vidlice upside-down, prodloužená kyvka odvozená od "erjedničkové", a taktéž plně nastavitelné zadní pérování, horizontálně uložené pod motorem kvůli snížení polohy těžiště. Vpředu ovládá radiální pumpa dva kotouče o průměru 320 mm a radiální čtyřpístkové třmeny (jeden prst stačí), vzadu pak jeden kotouč 267 mm a dvoupístek. (toto podle mne nemusí být v článku, když je to v technických údajích_Irena)

Posez na stroji je neutrální a není únavný ani po několika hodinách jízdy, jezdec se jen lehce naklání vpřed. Prvotní pocit, že nasedáte na hřbet býka, při jízdě zcela zmizí. Zátah motoru je skutečně působivý, nemá smysl vytáčet ho výrazně přes čtyři tisíce, protože právě jeho počáteční spektrum otáček od dvou tisíc pobaví nejvíc. Navíc plnou porci točivého momentu 150 Nm dostanete už při 3750 otáčkách. Když se to rozeřve, už to není ono, navíc daní za velký objem je při ostrém dálničním tempu nehorázná spotřeba. Pokud visíte na plynu a chcete "dát Brno-Praha" za půldruhé hodiny, nenajedete na kompletní objem patnáctilitrové nádrže ani dvě stě kilometrů.

Obzvlášť na dálnici je pak třeba hlídat, kdy začala svítit rezerva. Zatímco na jiných motocyklech na ni zvládnete klidně padesát kilometrů i více, byl jsem mocnostmi krutě vytrestán, když jsem se pokoušel zjistit, kolik ještě ujedu a neměl přitom s sebou ani kapku benzínu. Po zhruba třiceti kilometrech se motor nekompromisně přestal točit a já zůstal na dálnici ve stoupacím pruhu asi 400 m pod kopcem, na jehož vrcholu čekala vlídná benzínka. Dojmy ze sprintu "tlačmo" v plné polní s cílem co nejdříve zmizet z dosahu spících řidičů estonských kamionů mi jen potvrdily, že zahrávat si s ďáblovým náčiním se nemá. Spotřeba je tedy jednou z mála vad na kráse MT-01, protože i při klidné jízdě se pohybovala kolem devíti litrů na sto.

Jak na tuning

Seznam věcí, kterými může majitel MT-01 svůj stroj vylepšit, je překvapivě dlouhý, čítá na šedesát položek. Patří sem jak množství spíš kosmetických serepetiček, tak i čistě závodní záležitosti (! ), dokonce ve třech úrovních, jako například racingový kit do motoru obsahující písty, vačky či speciální spojku, nebo třeba výfukový systém komplet z titanu od pana Akrapoviče. Závodní věci ovšem na ulici nesmí, street-legal jsou jiné koncovky z řady "akrapovičovin".

Článek vyšel v tištěných ČMN 30/2006