Z ARCHIVU ČMN 2006: S Yamahou FJR 1300 AS můžete maximalizovat pohodlí

CMN 2006

Cesťák na knoflík

"Boženko, nepojedem letos autobusem třeba do Řecka?" "Zbláznil ses? Víš, jak je to daleko? Nebudu se přece péct dva dny v busu za nějakým smradlavým, potícím se tlusťochem, co každou hodinu vytáhne z tašky řízek, bude se celou cestu cpát a když usne, bude hrozně chrápat! "Ale ne, myslel jsem naším novým "autoefjéerbusem", zlato." "No tak to bych jela hned. Kdy vyrazíme?"

Maximalizovat pohodlí na dlouhých cestách bylo bezpochyby hlavním motivem pro tým inženýrů Yamahy. Přijít s něčím, co nikdo v nabídce nemá a co možná cestovatelé v jedné stopě uvítají. Typické prvky cesťáku novému modelu řady FJR nechybí. Přibylo však něco, co na velkých motocyklech není zvykem. Není to vrtule, pásy a ani příruční minibárek, který by jistě ocenil a využil James Bond, jenž chce své Martini vždy protřepat, ale nemíchat. Je to elektronicky řízené poloautomatické řazení.

Páčka spojky chybí

Existence spojkové páčky na levém řídítku je tak notoricky zavedená věc, že si skoro nikdo během mého testování nevšiml její nepřítomnosti, i když jsem schválně pokládal kontrolní otázku všem známým bikerům, co že to na motorce chybí. Nevěděli, nevšimli si. Prostě nikoho nenapadlo kontrolovat pohledem spojkovou páčku, protože "ta tam přece nemůže nebejt". Může, a taky není, Yamaha se totiž rozhodla po mnoha letech, během nichž na toto téma rezignovalo několik značek, znovu zkusit štěstí a vtrhla na trh se zcela novým systémem poloautomatického řazení nazvaným YCC-S (Yamaha Chip Controlled Shifting). Zatímco systém Hondamatic, využívající místo spojky měniče točivého momentu, nebo podobný systém Moto Guzzi Convert, obohacený ještě o dvoustupňovou převodovku, se v 70. letech vůbec neujaly, je o nové FJR velký zájem a dodávky do Evropy zmizely celkem rychle. Na rozdíl od "skútrózních" systémů z minulosti totiž principem YCC-S, spočívajícím v konstrukci, snad trochu složité na pohled, jejíž spolehlivost prověří až čas, není jen nudné přidávání plynu a poslouchání motoru, neměnícího skoro vůbec otáčky. Při jízdě děláte v podstatě vše jako na běžném motocyklu, jen si odmyslete pohyb levé ruky na spojce.

Tož jak ten bazmek fachčí?

U R6 funguje elektronická kontrola polohy plynu YCCT, u FJR pak podobný mozeček hlídá proces řazení, tedy kdy má být při té které zařazené rychlosti, otáčkách, poloze plynové rukojeti a tlaku na řadicí páku přeřazeno. Spojka a převodovka jsou stejné jako u normální verze bez automatiky, ale jsou ovládané dvěma krokovými motory. Jeden spojčí a druhý mění převody.

Nožní řadicí páka není nijak spojena s převodovkou, je to jakýsi joystick se dvěma kontakty, které dávají povel krokovému motorku "nahoru-dolů". Rýpavý čtenář podotkne, na co to tedy celé je, když v podstatě jezdec řadit musí. Má částečně pravdu, ale ne zcela. Právě kvůli naprosté sterilitě jízdy a nemožnosti zasahovat dle libosti do vytáčení jednotlivých rychlostí totiž "dojely" pokusy s automatikou u Hondy a Guzzi v sedmdesátých letech. Kdo už by chtěl superbike, který neřadí? FJR řadí a jízda s ním není nudná, hlavním důvodem, proč byl zautomatizován, byla zřejmě snaha ulehčit pilotovi na celo(tý)denní štrece ony stovky zmáčknutí spojky, které jsou večer v ruce cítit.

Jak se tím jezdí

V praxi to vypadá tak, že nastartujete se zmáčknutou brzdou, jako u skútru, motor klidně i se zařazenou rychlostí. Převodovka začíná nezvykle neutrálem, který lze zařadit, jen když motor běží. Buď můžete řadit levou nohou nebo stiskem tlačítka na levé rukojeti aktivovat ruční řazení a řadit palcem dolů a ukazovákem nahoru speciálním kolébkovým tlačítkem. Rozjet se dá na jakýkoliv rychlostní stupeň, jen pak dlouho klouže spojka a víc se opotřebovává, takže je nejlepší použít obligátní jedničku.

Pokud chcete řadit ručně, je třeba si hlídat, zda je ruční řazení aktivováno. Po každém vypnutí motoru se totiž deaktivuje, a tak se může stát, že po vytočení jedničky chcete dát dva, intuitivně uberete plyn, zmáčknete "mrtvé" tlačítko, zůstane tam jedna, přidáte zase plyn a poskakujete jako na rodeu, než si uvědomíte, co se děje, a zařadíte nohou. Jízda bez spojky je každopádně nezvyk (co ruka udělala už x-miliónkrát, se hned tak nepřeučí) a párkrát jsem se lekl, když jsem hmátl do prázdna.

Každopádně při řazení nejsou žádné kejkle s plynem potřeba, můžete ho klidně držet a elektronika zvládne všechno sama, rychlosti zapadají jako po másle při plynulém tahu motoru. Snad jen při ostřejší jízdě do kopce a plném záběru motor trochu cuká, ale není to nic tragického. Dá se naučit i vrknutí rukojetí jako u běžného řazení, a to pak je úplný samet. Při podřazování systém pouští spojku docela tvrdě na můj vkus, který máme ale každý jiný. Stručně řečeno, automat řadí mnohem lépe a citlivěji než mnoho řidičů, se kterými jsem jel na tandemu. Malý tip - pokud budete chtít kamarádovi ukázat mohutný zvuk nerezových koncovek, nezapomeňte si předtím odřadit na neutrál, jinak skočíte někomu do plotu.

Komfort jako v Neoplanu

I když existuje řada podstatně cestovnějších, tedy mohutnějších, luxusnějších a kapotovanějších motorek, Yamahy z řady FJR vždy platily za stroje dělané na polykání kilometrů. Už v roce 1984, kdy přišel na svět typ FJ 1100, uváděný jako ryze sportovní stroj, našli tito velcí bručouni oblibu především mezi svižnějšími světoběžníky. O dva roky později následovalo FJ 1200 se zvětšeným objemem, které se vyrábělo mnoho let a z něhož se vyvinula řada FJR, představená poprvé v roce 2001.

Letošní novinka FJR 1300 A, potažmo tohle poloautomatické FJR 1300 AS, je velmi pohodlný cesťák, má nastavitelnou výšku sedla (2 polohy), upravenou polohu stupaček "do komfortu", vyhřívané rukojeti, elektricky uzamykanou schránku na drobnosti, nastavování sklonu světel z kokpitu, 12V zásuvku, polohovatelná řídítka a elektricky ovládaný sklon větrného štítu. Za štítem je ovšem docela větrno a když jsem ho vysunul na doraz, vznikal za ním podtlak ubírající kyslík. Zda je to důsledek úprav kapotáže s cílem co nejlepšího odvodu tepla od motoru a přívodu čerstvého vzduchu k jezdci, nevím, faktem je, že motorka topí na nohy fest a při letním popojíždění městem vám rozhodně zima nebude, což se konstruktéři-aerodynamici snažili změnit.

Přední i zadní pérování je nastavitelné a jízdní vlastnosti jsou slušné, jen při vyšších rychlostech má FJR tendenci se občas lehounce zakývat i přesto, že se oproti loňsku kyvná vidlice prodloužila o 35 mm. Komfortu přispívá i ABS v základu a integrální brzdový systém, který funguje tak, že pokud se zmáčkne jen přední brzda, brzdí čtyři pístky na levém kotouči a dva vrchní na pravém. Při sešlápnutí zadní brzdy brzdí také dva spodní pístky pravého předního třmenu, které jsou menší než ostatních šest kvůli jemnějšímu dávkování.

Kokpit je luxusně vybavený, vedle analogových budíků je tu displej s ukazatelem množství paliva, teploty motoru, teploty okolního vzduchu, zařazené rychlosti, ujeté vzdálenosti a spotřeby. Motorka má centrální stojan, ale k mazání řetězu ho nevyužijete, je tu totiž, jak se na správný cesťák sluší, kardan. Velký motor bzučí při rozjezdech trochu jako trolejbus a jeho zátah je působivý. Při jízdě ve dvou není vůbec přítomnost spolujezdce cítit. Čtyřválec není potřeba vytáčet a i když má vrchol výkonu v osmi tisících otáčkách, málokdy jsem se dostal až na tuto hranici, už kolem tří a půl tisíc táhne dostatečně. Přestože byl pátý převod prodloužen, na dálnicích by jistě snesl agregát šestku bez potíží.

Boženko, jedem!

Jízda po D1 a podobných záležitostech je většinou na motorce hrozný opruz. Na FJR je mnohem snesitelnější, a to i přesto, že jde o sportovní cesťák a ne o nějaký obývák na kolech. Dva kufry v barvě moto jsou v ceně základu, přikoupit můžete ještě třetí a dovybavit jej opěrkami z nabídky příslušenství. Takže pokud máte nechuť k řazení a naopak chuť se toulat, můžete to s FJR 1300AS zkusit. Pokud vám ovšem nevadí, že za tu cenu máte rovnou dvě XJR 1300 a Boženka by mohla jet klidně sólo.

Technické údaje Yamaha FJR1300AS

Co na to Remcálek

Mašina bez spojky, proč to vůbec existuje? To si rovnou můžu koupit nějakýho obřího skútra a k němu ještě chalupu, protože za ty prachy by mi to teda nestálo. Ale jezdí to pěkně a málo to žere, akorát to má dost tuhej plyn a z řazení vás nebolí ruka od spojky, ale ukazovák a palec.

Článek vyšel v tištěných ČMN 34/2006