Z ARCHIVU ČMN 2006: Naháčem FZ6 Yamaha trefila do černého
CMN 2006

Točivý rarach

U motocyklových výrobců je patrný jeden trend. Cokoli vyrobí, snaží se zužitkovat v co největším počtu strojů. Tohle sdílení orgánů jde zpravidla od supersportů, výkladní skříně technologií, do ostatních kategorií. A to se nám líbí. Stejně jako se nám líbí Yamaha FZ6, naháč s motorem z er-šestky.

vydáno 18. 10. 2016, vyšlo v ČMN 3/2006, text Jan Rameš, foto Radek Jim Holan

Tenhle roadster střední třídy, nesoucí na nádrži tři zkřížené ladičky, znamenal pro Yamahu trefu do černého. Psal se rok 1998, když se na scénu vyřítil FZS 600 Fazer. Do té doby pojem "naháč střední třídy" znamenal nějaké to iksjéčko, nejsportovněji to bral Bandit od Suzuki, což byl sice fajn stroj, ale na opravdové sportování to nebylo.

Je nutné si uvědomit, že tou dobou se začaly silně profilovat supersporty. Všestrannost u Hondy CBR se stávala pomalu hanlivým pojmem, každý chtěl motorku co nejvíce "racing" a běžnému motorkáři začala docházet trpělivost. Výběr byl omezený na laxní a slabé nahatce se sex-appealem stopadesátikilové kuchařky z bufáče odvedle, nebo jste si mohli užívat rozbitá zápěstí a bolesti za krkem na posledních modelech barevných supersportů. A tak o rok dříve, než uvolnila Yamaha svou revoluční R6 a než dostalo CBR hliníkový rám, využili svou šanci dva nesmiřitelní rivalové Honda Hornet a Yamaha Fazer. Tyhle dvě motorky si jdou od začátku po krku, přičemž posoudit, který z nich je lepší (což je verdikt, který dychtivý čtenář čeká na konci testu, aby ho nemusel číst celý), je prakticky nemožné.

Dvojí tvář

Zatímco Hornet byl od uvedení naháč, Fazera zdobila povedená kapotka se dvěma sci-fi oválnými kukadly. První testy hlásily trochu víc koní nahoře než u Hondy a definitivně lepší brzdy, vždyť na předku se o neekonomickou přeměnu pohybové energie na tepelnou staraly modré čtyřpístky Sumitomo, známé svými fenomenálními výkony ze sportovních modelů Thunderace a Thundercat. Pouze polokapotovaná verze zůstala i po faceliftu na začátku nového milénia, který přesně kopíroval tvary nového litra, přičemž Honda se pokusila vytvořit kromě nahatého ještě polokapotovaného Horneta, ovšem bezúspěšně. Věci se zdály být dané až do roku 2004, kdy se do celosvětové prodejní sítě Yamahy dostala zbrusu nová sourozenecká dvojice nabušených šestkových svalovců, polokapotovaný FZ6 Fazer a konečně i zcela obnažený FZ6.

Rozpočtová kráska

Fazer nezapře svou příslušnost k japonské designerské škole, jeho tvary jsou spíše nenápadné a kapotka více funkční než krásná, i když jistou eleganci mu upřít nemůžeme. Ale není to žádná pecka, však také majitelé nebývají exhibicionisté, ale solidní chlápci, kteří chtějí lehkou a svižnou motorku, se kterou si dají delší výlet i dovolenou ve dvou. Ovšem nahatý FZ6, to je úplně jiná liga. Až by se nechtělo ani věřit, že je to pouze absence kapoty, co tyhle dvě motorky odlišuje. U Fazera si žádných designových specialitek nevšimnete, pokud se na ně nesoustředíte, ovšem naháč vás už tím svým předním světlem ve stylu MV Agusty Brutale donutí k důkladnější prohlídce. Krásně tvarovaná nádrž, "dírkované" sedlo, hliníkový rám, laufy pod sedlem... Prostě hodně elegantní a dravě vypadající motorka, u které byste čekali, že má v občance zapsané italské občanství.

Ale nemá, je to čistý Japonec a navíc ještě rozpočtová motorka, takže na některé detaily se prostě nedostalo. Místo zadní kyvky ošklivý hranol, držáky předních stupaček volají po nahrazení nějakým tuningovým cajkem a držáky stupaček zadních po uřezání. Jo a ještě brzdy - kdekdo čekal radiální parádu, nebo alespoň zachování stávajících modrých "zázraků", ale chyba lávky, ef-zet-šestku brzdí vpředu dvojice plovoucích dvoupístků blíže nespecifikovaného výrobce. Tolik frfňání zhýčkaného novináře, pohled na cenovku mě vrací zpátky do reality. MV Agusta Brutale má sice málem i blinkry s věnováním, jenomže taky stojí dvakrát tolik. A těch pár detailů FZ6 při pohledu na výši vašeho bankovního konta nakonec rádi odpustíte.

Pozdrav od R6

Použitá technika je bez nadsázky špičková. Rám je jako jediný široko daleko odlitý z hliníku, ovšem pozor - není svařovaný, ale oba hlavní nosníky jsou k sobě přišroubovány! Funguje to výborně, tedy aspoň já jsem žádnou neplechu nezaznamenal a upřímně, nevím o nikom, kdo by si stěžoval, že se FZ6 vlní. Navíc v téhle černé barvě se mi prostě líbí.

Největší poklad se ovšem skrývá pevně zavěšený v rámu. Motor. Starý Fazer měl srdce z Thundercata, FZ6 okradl o to nejdůležitější samotnou kultovní er-šestku. A vzal to sakumprásk, i se vstřikováním. A nikterak to nezakrývá, navenek žádné náznaky chladicích žeber nebo jiné serepetičky, jen pěkně industriální design. Uvnitř bylo ale přeci jen trochu upraveno zažívání. Vačky s ne tak ostrým průběhem, jiné pružiny na ventilech, přepracované sání. Cílem nebylo co nejvíc koní v nejvyšších točkách, ale naopak silnější střed. Podařilo se? Pojďme do sedla.

Digitální čtverečky

Přehazuji nohu přes motorku a kecám si do pohodlného sedla. Dobré tvarování, spousta místa i pro spolujezdce, který má navíc vzadu velká madla (což je dobře, protože dopředu na nádrž jen tak nedosáhne). Sahám po úzkých řídítkách (nešvar všech japonských motorek, a to jsem prcek), uvelebuji se - a zase slézám. Krucinál, kdo na tom jezdil přede mnou? Upravuji snad všechno, řadičku, zadní brzdu i sklon spojkové a brzdové páčky. Zápasím i se zrcátky, ale po chvíli to vzdávám. Ta samá situace jako na XJR (viz loňský test), štelování s klíčem v ruce a na hodiny. Navíc se takhle tvarovaná zrcátka podle mě hodí spíš na choppera, ale někomu se to tak asi líbí.

Nasedám podruhé a situace je hned jiná. Všechno je tam, kde to hledáte, posaz příjemně sportovní s tělem mírně nahrbeným vpřed. Trochu překvapí poněkud širší průměr rukojetí (nebo se mi to jen zdálo?), být ta motorka moje, asi bych vyměnil celá řídítka a měl bych klid. Strkám klíček s imobilizérem do spínací skříňky, cvrnknu do startéru a už se točí. Výfuky pod sedlem s katalyzátory jen tak tiše ševelí a než se motor alespoň trošičku prohřeje, mám čas si prohlédnout přístrojovku. Asymetricky umístěný jediný budík má uprostřed veliký displej, na kterém vidíte rychlost (zatím je tam nula, ale dokáže ukázat i dost přes dvě stovky), graficky znázorněnou teplotu motoru a stav paliva a potom proměnné počítadlo denních a celkových kilometrů, vzdálenost najetou od rozsvícení kontrolky rezervy (zapíná se samo) a třeba i číslicově vyjádřené otáčky. To je spíš taková blbina, protože když pojedete pilu, těžko budete zkoumat, jestli tam máte 11 625 nebo 11 813. Kolem tohoto budíku je bohužel kruh digitálního otáčkoměru s červeným polem od 14 tisíc. Bohužel proto, že snad neznám nikoho, komu by se to takhle líbilo a přehledné to tedy není ani trochu. Ostatní kontrolky jsou dost mrňavé a přepínače k displeji zase gumové, takže chvíli trvá, než něco namačkáte. Radši koukejte na cestu než na budík.

Otáčky a zase otáčky

S menšími problémy sklápím stojánek (chybí jakákoli navářka a v pevných silničářských botách je to trochu o šikovnosti, takže u mě záležitost na hodně dlouho) a už zase vrčím. Nejen při manipulaci se stojánkem, ale i při prostém stání na místě se nohami otíráte o stupačky, což by nebyla taková trága, kdyby na nich zespoda nebyly ty škrtací camfrňoury zakončené kuličkou. No a tyhle kuličky byly do půlky obroušené, což udělalo ostrou hranu, která silně nesvědčila mým botám.

Mačkám spojku, řadím za jedna (překvapivě měkce, yamahácké supersportařské převodovky nemají zrovna dobrou reputaci) a rozjíždím se. Kvalty jsou krátké, takže už po pár metrech mám zařazeno za šest a učím se pracovat se ztěžka jdoucí plynovou rukojetí (asi silné pružiny na klapkách, pro citlivé dávkování nic moc). Při čtyřech tisících tam na šestku máte kolem 75 km/h, kilčo jedete na něco přes pět tisíc. Ale vezměte si, že tenhle motor točí bez problémů čtrnáct, takže použitelný rozsah je širokánský.

Ef-zet-šestku jsem vzal na svou oblíbenou trasu směrem na Sedlčany a tam si užil jako za celou sezonu málokdy. Tyhle zakroucené silničky mně i motorce hodně sedí a FZ6 se v nich ráchala jako děcko v bazénu. Zapomínám všechny ty drobnosti, které mi vadily, tahám za plyn jako smyslů zbavený a užívám si. Er-šestkový motor vříská nadšením, i přes údajné naladění na střed jeho pravá chvíle přichází od sedmi tisíc výš a na hrbolech chce motorku mermomocí přehodit na záda. Taky trochu vibruje. Rozvor je sice papírově delší, než byste čekali, ale pocitově je motorka hodně krátká.

Rychlá i úsporná

Podvozek je žůžový, rám pevný a přední nenastavitelné vidle i zadní tlumič s laditelným předpětím tak akorát. Při pomalé jízdě komfortní, ale při takovémhle šílení cítíte, jak to pod vámi žije. U supersportu by to byla výtka, tady naopak. Máte takový strašně povznášející pocit, jak tu motorku ždímáte, ostře skosené řízení se každou chvíli rozklepe a vy se cítíte jako Rossi, protože se to pokaždé pěkně srovná.

Nedivím se, že se tyhle motorky prodávají jako housky na krámě. I přes těch pár výtek bych do ní šel taky, stačilo by pár úprav a byl bych nejspokojenější člověk. FZ6 skvěle vypadá, jede jako píchnutá vosou a podvozek má taky povedený. Ani ty dvoupístkové brzdy nejsou tak špatné a když to nedržíte po dálnici pořád dvě kila, tak dokážete jet pohodlně i za pět litrů a šneci rozhodně nebudete.

Technická data Yamaha FZ6

motor čtyřdobý, kapalinou chlazený řadový čtyřválec, DOHC/4

objem 600 cm3

vrtání x zdvih 65,5 x 45,5 mm

výkon 72 kW (98 k)/12 000 ot./min.

točivý moment 63 Nm/10 000 ot./min.

kompresní poměr 12,2:1

plnění motoru vstřikování

startér elektrický

převodovka šestistupňová

brzdy vpředu 2 kotouče průměr 298 mm, dvoupístkové třmeny

vzadu kotouč průměr 245 mm, jednopístkový třmen

rozvor 1440 mm

výška sedla 795 mm

hmotnost 180 kg (suchá)

nádrž 19,4 l (3,6 l rezerva)


Článek vyšel v tištěných ČMN 3/2006



Další iČMN články

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Spaghetti Western

Články na MotoLife

  • Motorbike 3/2024
  • Motorbike 1-2/2024
  • Motorbike Katalog motocyklů, skútrů a čtyřkolek 2024
  • Motorbike 12/2023
  • Masarykův okruh poprvé hostil enduro závody. Úspěšnou premiéru si nenechalo ujít 260 jezdců

Příspěvky motorkářů

Moto.cz
14. února
Silniční závody motocyklů v Československu v roce 1957 - Kompletní výsledky a popis sezóny na webu 🥰 ❤️ 🏍
MotoRoute
2. února
MotoRoute 1/2024 - vychází 7. února 👈
Všechny příspěvky ...