Z ARCHIVU ČMN 2005: Kawasaki Z 750 S jako hrdina akčního filmu
CMN 2005
Poslední akční hrdina
Kdyby psal nějaký hollywoodský scénárista-motorkář scénář k novému americkému akčnímu sci-fi filmu, jistě by Kawasaki Z 750 S kvůli jejímu agresivnímu a jedinečnému designu obsadil do hlavní role. Sedlal by ji nějaký ultrasvalovec, klaďák, hrdina, napadá mě třeba Arnošt Šwarzenbergger, Worčestr Staddione nebo věčný dobrák Brus Williž. Motorka by se leskla, jezdila driftem a po zadním, skákala by a tvořila hrdinovu image.
vydáno 20. 9. 2016, vyšlo v ČMN 49/2005, text Jakub Nič, foto Radek Jim Holan
Tahle Kawasaki, menší sestra Z 1000, není žádnou náhražkou něčeho většího, jak by si mnozí mohli myslet. Někomu se zkrátka čtyřlaufouvý litr zdá příliš silný, agresivní, nevyužitelný. Z 750 S také není žádné naleštěné hi-tech, ale dost agresivní motorka pro drsnější chlapíky, kterým vyhovuje chraplavější hlas, pevná stavba těla a masitá reakce na přidání plynu už v základu.
Příkladné zpracování
Design samotný je asi věc každého jedince. Mně se líbí. Všechny díly motorky vypadají po vzoru dnešního trendu tak trochu plastově, to díky matným nástřikům na rámu a motoru, ale zpracování je velmi důkladné. Tvar předního světla i kapotky je odlišný od jiných značek. Tahle Kawa je pěkná, agresivní, důstojná, nenápadná když chce, ale také za sebou dokáže otáčet minisukně.
Klasika zvítězila
Při konstrukci palubní desky si v Kawě řekli, že dost už bylo digitálek a raději svůj tvůrčí potenciál věnovali jemnému dolaďování dvou klasických kulatých ciferníků. Palubka je tak vytvořena s citem a grácií mistra rýsovacího pera. Není příliš výstřední, takže by snad urazit nemusela. Tlačítky „mode“ a „reset“ si můžete pohrát s jedním ze dvou displejů umístěných na dně každého budíku. V jednom se ukazují schůdky palivoměru, ve druhém sídlí hodiny, počitadla kilometrů, tripmaster a teploměr. Pak jsou tam ještě nějaké ty nezbytné kontrolky.
Na motorce je v rámci designu zajímavé i skoro úplné zakrytí rámu. Ze strany vidíte vlastně jen zadní část rámu, v níž je zavěšena kyvka, ostatní odlitky a trubky jsou skryté. Buď nádrží, nebo podsedlovými krytkami.
Každému nesedne
Na Kawě se mi sedělo i jelo velmi příjemně a slovo příjemně ten pocit opravdu vystihuje. Kawa není okruhový trhač zápěstí, ani cesťák, v jehož sedle se dá ujet několik tisíc kilometrů za den, a nakonec není ani tím, co si o ní lidé myslí: stríťákem. Je to velmi všestranná motorka, která vám nabídne spoustu adrenalinu, víc než třeba mnohem cestovnější a o dost slabší konkurentka CBF 600, ale zárověň vás z perfektně tvarovaného sedla, řídítek a vůbec celé propracované ergonomie „člověk“ nebolí. I když se našlo i pár nešiků, kterým „zetko“ nesedlo, jenomže test dělám já a mně se jelo dobře.
Samozřejmě jsme tvorové odlišní a to, co beru já, jiný odsoudí. Jim se na toto stvoření tvářil také velmi pozitivně. Jim je člověk velmi striktně a bez servítků kritizující, kladně i záporně. Když ho něco štve, tak to řekne natvrdo. Na adresu Z 750 S však žádné výhrady z jeho pusy nepadaly.
„Copyright“ na zvuk
Zvuk jako Kawa nemá žádná jiná motorka. A ten zvuk mají snad patentovaný... Začalo s tím ZXR 750 a od té doby se toho u kawích čtyřválců moc nezměnilo. Volume víc k maximu, chrochtání, prskání. Žůžo!
Už když na vrnící motorku nasedáte, máte pocit, že s vámi žije. Chce být svým hlasem středem pozornosti, ale ne tolik, že by se vnucovala. Hlas je důrazný, ale neotravuje. Něco mezi Rogerem Taylorem a Robertem Plantem, podíváme-li se na to muzikantským pohledem. Motorka má zkrátka nepopiratelného rockového ducha se spoustou energie a touto energií neplýtvá jen do zvukových decijednotek pana Bella (dB), ale hojně ji využívá samozřejmě i k dopředné rychlosti.
Chci jet
Zetko za ruce tahá docela slušně. Před pár lety by se s touto silou chlubily v reklamách klidně i sportovní litry. Tah motoru je vyvážený, stříkačka funguje skvěle a motor zatahuje na sedmpade hutně odspoda. V kombinaci s dobře odstupňovanou převodovkou si nikdy nebudete stěžovat, že to nejede. V nižších otáčkách se motor chová poměrně agresivně. Razantní zvuk, motor začne lehce vrnět do řídítek a snaží ze sebe vymámit výkon. S narůstajícími otáčkami se motor uklidňuje, vibrace klesají, síla se úměrně zvětšuje. Není problém motorku vystrčit na zadní lehkým prospojčením na dvojku a když si zvyknete, dáte ji i trojkou.
Normálně bych se o tom příliš nerozepisoval, ale jelikož je Z 750 S mnoha lidmi brána tak trochu jako sériový streetfighter, zmíním se i o těchto kouscích. Jedete-li po zadním, není problém i s citlivou stříkačkou naprosto přesně udržovat jeden čistý úhel stroje vůči zemi a to i v bodě rovnovážném, kdy nepřidáváte ani neubíráte. Některé stříkačky mají tendenci vás buď lehce přehazovat cukáním, nebo vás naopak sráží k zemi, což je způsobeno většinou úplným vypínáním přívodu paliva při zavřeném plynu. Tady se ale motor chová citlivě, rozvážně, a tak i jízda po zadním je mnohem lépe zvládnuta, navíc z ní budete mít dobrý pocit.
Rám je i v této choulostivé pozici klidný a motorka netrpí žádným kýváním. Při dopadu předního kola třeba i ve stopadesáti nebudete nuceni chytat rozkmitaná řídítka. Celý akt probíhá klidně a bez škubanců.
Akurátní brzdy
Stopíčko se také daří. Kritik by sice namítnul, že brzdy nejsou dostatečně radiálně radikální, ale Kawě na slušně zdviženou prdýlku stačí. Zadní brzdu jsem nepoužíval vůbec a tu přední nejde běžným smrtelníkem uhnat. Takže tady taky nemám výhrad. Dávkování třmenů Tokico je jemné, přesné, účinnost vynikající.
K pohodové jízdě přijdou vhod nastavitelné páčky, které nebývaly u těchto kategorií standardem. Spojka bere přesně, dva prsty ji zvládnou bez potíží a únavy.
Sladěné šasi
Rám a podvozek jsou pevné, chování neutrální. Při normální jízdě zatáčí motorka skoro sama. Není potřeba šprajcovat řídítka doleva, abyste jeli doprava. Vše jde lehce, přirozeně. Kawa je prostě taková přirozená, vlídná, ale díkybohu také dává najevo své emoce.
Pérování je vzhledem ke kategorii motorek tuhé tak akorát. Tato Kawa rozhodně netrpí problémem měkké vidlice a tvrdého zadku, jak tomu bývalo kdysi např. u Banditů. Podvozek zvládne i velké přetěžování, aniž by skučel, naříkal a narážel na dorazy. U všech motorek této už trochu vyšší váhové kategorie je samozřejmě potřeba dodržovat tlak v pneumatikách, i jemné odchýlení někdy dělá "divy" v ovladatelnosti. Když přefouknete, motorka se chová moc hravě, ale klouže a odskakuje. Když necháte předek lehce podhuštěný, máte pocit, že jedete ve sněhu. Nedrží stopu, v zatáčce se perete s řídítky a navíc máte pořád pocit, že vám předek ujede někam mimo a vy spadnete na ucho. Když máte tlak správný, je motorka vynikající.
Takže jak?
Tak nevím. Jak se tak poslouchám, přemýšlím nad emocemi z jízdy a jediné, co mi zůstává v hlavě, je hodně dobrý pocit. Pánové scénáristé, svezte se na této Kawě, nechte se jí inspirovat, obsaďte ji do filmu! Aspoň by v telce zase bylo na co koukat, když nás pořád terorizují s nějakými reality show.
Technické údaje Kawasaki Z 750 S
motor čtyřdobý, kapalinou chlazený čtyřválec, DOHC/4
objem 748 cm3
vrtání x zdvih 68,4 x 50,9 mm
výkon 81 kW (110 k)/11 000 ot./min.
točivý moment 75 Nm/8200 ot./min.
kompresní poměr 11,3:1
plnění motoru vstřikování
startér elektrický
převodovka šestistupňová
brzdy vpředu 2 kotouče průměr 300 mm, dvoupístkové třmeny
vzadu 1 kotouč průměr 220 mm, jednopístkový třmen
rozvor 1425 mm
výška sedla 815 mm
hmotnost 195 kg (suchá)
nádrž 18 l
Článek vyšel v tištěných ČMN 49/2005