Rieju Tango 125 – Lehkost bytí

vydáno 25. 2. 2009, text Torm

Rieju, u nás stále málo známá španělská značka, představila v roce 2006 motorku, která je hybridem mezi endurem a trialem. Na facelift či větší technické úpravy si musíme ještě počkat, ale i tak tahle motorka v sobě skýtá zábavný potenciál.


Obratně, lehce, elegatně, šarmatně, takhle by se dal popsat styl, jakým se Tango šplhá s nekončícím dechem k vrcholku strmého výjezdu. Už od prvního pohledu je jasná příbuznost s Trickerem od Yamahy, s jediným rozdílem v kubatuře motoru, kde Tricker je "dvěpade" a Tango "dváca".

Motorka mnoha tváří
Je jasné, že před námi nestojí lecjaká motorka. Celková stavba spíš připomíná "šlapačku" (trialová motorka) s tím rozdílem, že tady máme sedlo a ostatní komponenty, nutné k jízdě na silnici. Strojovna je velice specifická pro své užití. Svět s tím asi neobjedeme, ale zažít krásný zabavně-sportovní den nebude s Tangem problém. Tango může využít jak mladý synek, který má chuť dělat krkolomnosti, tak i děda, co si vyjede na houby. Tango je motorka neomezených možností.

Design 
Zde Rieju boduje, chytlavé zbarvení (tři verze: černé, oranžové, žluté) a pěkné grafické zpracování potěší a zaujme. Celkový design se ale nedá „šperkovat“, když de facto není kde. Tango nemyslí na krásu, ale především na jízdu a zábavu, což nám celý test dosvědčovalo.

Komponenty
Teď trošku té nudné teorie. Ač vám předvádíme značku Rieju, tepe v Tangu motor z dílny pana Yamahy. Čtyřdobý 125 cm3 SOHC(jedna vačka) vzduchem chlazený motor. Výkon 7,5 kw není oslňující, ovšem do terénu pro začátečníka dostačující. O zastavení se stará dvojice kotoučových brzd, vepředu 260mm dvoupístek a vzadu 200mm jednopístek. Tlak na přední brzdu se musí vyvinout větší, ovšem brzdný účinek je z těch lepších. Na zadek stačí lehce sáhnout a už se blokuje. Není to na škodu, v terénu s tím byla skvělá zábava. Velké plus jsou standardně montované pancéřové hadice. Rám je dvojítý z vysoce odolných ocelových nosníků. O odpružení Tanga se starají vepředu tlumiče Paoli s průměr trubek 36 mm a vzadu Monoshock (PRS), očekával bych trošku jemnější odpružení, předek by ještě šel, ale z monoshocku jsem měl špatný pocit. Při jízdě po hrbolech bylo tvrdé odpružení nepříjemné, musel jsem občas ubrat, i když motorka by jela dál, ale zadek už nestíhal. O krmení se stará karburátor Mikuni. Převodovka je pětistupňová a její řazení je velice přesné (hází to tam za sebou kulomet) a odstupňování kvaltů je dobře uspořádané. Převodovku jsem si během celého testu velice chválil. Nádrž naplníme něco kolem šesti litrů a na rezervu přepínáme u dvou litrů. Spotřeba je u Tanga velké plus. Při testu nám vycházela pod tři litry na 100 km a výletně jsme s Tangem nejezdili, to se ani nedá, pořád vás nutí dělat skopičiny a blbnout v terénu. Digitální displej je okrasou motorky. Jsou zde všechny základní kontrolky a otáčkoměr je vyveden v digitální podobě.Na levém řídítku je tlačítko TRIP, kde si můžete přepínat celkovou vzdálenost, již zmiňovaný otáčkoměr, čas jízdy, ujetou vzdálenost. Dlouhým stiskem vše vymažete a už si můžete opět měřit, za kolik ujedete určitý úsek. Na cestování to opravdu není, a to nejen kvůli motoru, ale celkově úzkému šasi, širokým řídítkům, kde pocit stability při vysokých rychlostech není nejlepší. Ovšem, kdo by s takovou motorkou chtěl objet půl světa? Na tuhle pozici je plno vhodnějších kandidátů. Co nám ovšem Tango může nabídnout? Je to hlavně adrenalin, a to za velice nízké náklady. Tango se svým specifickým vzhledem a určením nebude trhat rekordy v prodejnosti, ale dovede nás odpoutat od všedních záležitostí a zajet si na louku či do lesa a tam otestovat své hranice.

3,2,1 jedéém...

Beru baťoh, foťák, trošku benzínu a už si to drandím cestou necestou, krásami lesů v okolí Šternberku. Ani mě nenapadá slézt a pořád jedu. Štěrk kolem mne ustřeluje a občasné ujetí obou kol mi dodává do těla blažený pocit vzrušení. Zastavuji až na krásném výhledu na celé město a fotím. Rozhlížím se a vidím krásný terén s profilem ideálním pro Tango. Otáčím tudíž klíčkem a mačkám starter. Tango poslušně naskočí a zatímco si vrní, já se rozhlížím, kudy to vezmu na poprvé. Na začátek si dám něco lehčího a volím stranu, kde výjezd objedu po vrstevnici, avšak při prvním pokusu při návratu zašlapuji zadní brzdu, kolo se blokuje a já se smykem otáčím proti lesnímu výjezdu který má úctihodný sklon. Pěvně věřím v schopnosti motorky a řadím za jedna a dávám "plnej knedl". Zadní kolo se pod tlakem okamžitého krouťáku začne odhrabovat od startovní pozice, řadím dva před začátkem výjezdu a už v půlce mi dochází, že tam měla zůstat jednička, ovšem moje nešikovnost řadí omylem neutrál, a tak pokorně sesedám, udržuji balanc a nohama se snažím otočit motorku o 180 stupňů a zkusit další pokus. 
Sjíždím tedy na start a vše opakuji, s tím rozdílem, že v půlce výjezdu řadím jedna a Tango se s řvoucím motorem šplhá k vrcholku, zadek mi ujíždí ze strany na stranu a já pociťuji pocit hoden jamajského reprezentanta, který vyhrál zimní olympiádu v lyžování. Vrcholek, já s motorkou vystřelujeme předním kolem k nebesům.Dopadám, v helmě mám úsměv od ucha k uchu.Boží, prostě boží. Po půl hodině blbnutí si dávám pauzu a rozjímám. Zpocený se vyslékám z kombi a obhlížím motorku. Nejvíc se mi libí digitální displej, vypadá jako palubka ze Startreku.
Nedalo mi to a už opět sedím na vrnícím Tangu a rozmýšlím, co teď. Vždycky jsem si chtěl zkusit, jaké to je, být jako ti profíci v bedně, kde vyjíždí neskutečné balvany, překážky a dokáží balancovat na trialu neuvěřitelnou dobu. Mírním trošku své sny, ale snažím se sjíždět různé překážky s balancí a lehkostí. Kupodivu se mi to daří a Tango mě nechává, ať si s ním hraji jako s horským kolem.
 V rukách pevně svírám široká řídítka a jednou nohou balancuji na stupačce, a předvádím ženu sokolku při pravidelné ranní rozcvičce. S tím rozdílem, že nemám vytáhlé tepláky až ke krku, ale pouze motokombi :-) Můj styl by určitě soudružku sokolku neoslnil a tak se snažím ze všech sil. Po pár pokusech vyjedu sem tam pařez a balvan, ale pořád je to málo a tak s pokorou tohle drandění přenechávám profíkům. Ve chvilce rozjímání nad motorkou sem uslyšel známý dvoudobý zvuk, z lesa se vynořil chlapík na trialové šlapačce a hned vyrazil ke mně. Chvíli jsme kecali a srovnávali. Poté mi předvedl, jak se to má správně dělat na "dvěpade" ve dvoutaktu.

Celkový pocit a dodaná zábava velice lehce přehluší těch málo mínusů, co Tango má. Rieju se stále zlepšuje a snaží se dodávat zákazníkovi kvalitní stroje za nízkou cenu. Tango je velice specifická motorka a mohla by si najít příznivce, kterým bude vyhovovat.

 


Další iČMN články

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Spaghetti Western

Články na MotoLife

  • Motorbike 3/2024
  • Motorbike 1-2/2024
  • Motorbike Katalog motocyklů, skútrů a čtyřkolek 2024
  • Motorbike 12/2023
  • Masarykův okruh poprvé hostil enduro závody. Úspěšnou premiéru si nenechalo ujít 260 jezdců

Příspěvky motorkářů

Moto.cz
14. února
Silniční závody motocyklů v Československu v roce 1957 - Kompletní výsledky a popis sezóny na webu 🥰 ❤️ 🏍
MotoRoute
2. února
MotoRoute 1/2024 - vychází 7. února 👈
Všechny příspěvky ...