Je studené a po nočním prudkém dešti mokré ráno, místy začínají probleskávat paprsky slunce, ale ne na dlouho. Včera jsem se po několika dnech dostal k netu a poslal do redakce pár aktuálních fotek a při té příležitosti se mrknul na počasí v Durmitoru na následující dny. Kdybych ho chtěl jenom objet po silnici, tak neřeknu, ale chtěl jsem klukům opětně naordinovat off-road. A že ho tu je. Jenže klouzat po hladkých kamenech s naloženýma motorkama, to už by byla rasovina, a ne testování. Slunce se nám ještě párkrát ukázalo, aby ho před polednem vystřídal vytrvalý déšť. Myslím že víceméně samovolné rozhodnutí, že zde zůstáváme do druhého dne, bylo s povděkem přijato. Tomu také odpovídala útrata v místním bistru. Odpočinkový den uběhl jako voda a ráno za deště a mokra balíme a frčíme přes Bosnu do Chorvatska. Rozhodnutí vzhledem k počasí víc než nutné. S naším odjezdem přestalo na chvilku pršet a sotva jsme po 100 km opustili hory, dočkali jsme se tepla a sluníčka. Tímto „úprkem“ jsme se definitivně vzdali posledního plánovaného off-roadu na cestě. Dva hraniční přechody, a sice bosenský a pak chorvatský, jsme trošku předjeli kolonu, ale to se prý smí. Náš směr Dubrovník Jarda ještě na poslední chvíli změnil na asi nejjižnější město v Chorvatsku, a sice Cavtat. Kvalitou a pohostinností prověřená restaurace nám nabídla parádní oběd a také nám parádně vyvětrala peněženky. Zvyklí z plateb okolo 3 až 5 eur za cokoliv to byla fakt rána. Ještě poslední koupání v přístavu a vyrážíme směr Split.
Navigace nenavigace, dosáhnout příjezdu ve stanovený čas vzhledem k zácpám a hustotě provozu je nemožné, mimo jiné už v té civilizaci i trochu bloudíme, a tak bereme za vděk dalším kempem. Vejde se do něj všehovšudy osm karavanů a naše motorky. Spaní pro někoho jako z pohádky, pro jiné za trest, výsledkem je přesun na oblázkovou pláž, což máme i s parádním východem slunce. V noci sice pořádně foukalo, ale zase to foukalo teplé.
Máme před sebou poslední dva dny výpravy a čeká nás asi 1200 km. Vracíme se přes Bosnu a Slovinsko a síly rozložíme na oba dva dny přibližně stejně. Směr po staré silnici na Plitvická jezera byla luxusní volba, nikde ani živáčka, a přitom parádní svezení. Spousta zatáček a spousta brždění, k tomu dobrý oběd a kilometry začínají ubíhat. Večer už trávíme v kempu ve Slovinsku i s termálním bazénem. Také poslední spaní pod širákem a zítra už jenom cesta domů.
Poslední den se „musel“ oslavit, a tak ráno nabíráme první neplánovaný časový skluz. Pro některé 623 a pro některé i o 120 km víc, to jsou poslední naše kilometry na cestě domů. Teď už jen ta nejnudnější dálnice a prosedět si to do večera. Poslední ne už zcela kompletní posezení nás čekalo v Zámeckém hotelu v Třešti. Pořádné české jídlo i pivo nám dalo energii na cestu a po staré silnici na Vlašim a pak Prahu dáváme poslední měřené kilometry testu.
Na kompletní výsledky a naše doporučení, jaké pneumatiky a v jaké kombinaci použít na vaše cestování, včetně našich postřehů s chováním pneumatik na různých površích, se dočtete v ČMN 19/2013.
