Že konstrukční počiny firmy AJP nejsou jen výstřely do prázdna, dokazuje dlouhá historie firmy. Již v roce 1987 vznikl jejich první dvoudobý motocykl, v roce 1996 se dostavil první úspěch – portugalský národní titul v enduru, který pak obhájili ještě čtyřikrát v řadě. V roce 2001 představila AJP poprvé motocykl s nádrží umístěnou v podsedlovém rámu a tuto koncepci drží do dnes. A co všechno AJP vyrábí? Současná modelová řada zahrnuje maloobjemové enduro a supermoto motocykly s homologací na silnici, přičemž prioritou je dobré šásko a v něm na údržbu nenáročný motor.
Vše je jinak
Když kluci z plzeňského Streetmota motorku dovezli na benešovský Kavčák, kde testování probíhalo, na první pohled na mě zapůsobila nepřeplácaným vkusným designem. Můj druhý pohled ihned směřoval k masivnímu skládanému rámu, složenému z hliníkové zadní části a klasického trubkového rámu vpředu. Hliníková zadní část dává rámu patřičnou tuhost a ocel zase lépe tlumí rázy. Zajímavé řešení.
Dalším podobným neortodoxním řešením je již zmíněná palivová nádrž v podsedlovém rámu. Tady mě ovšem okamžitě napadla otázka: kde je teda vzduchový filtr? Aha, ten se schovává pod přední částí sedla jako u starých Husabergů, a přístup je k němu jednoduchým povolením jediného šroubu sedla zespoda zadního blatníku. Nestandardně je také odlehčena hliníková kyvka, která má před zadním kolem obrovskou díru skrz na skrz. Myslím ale, že tohle odlehčení nepřineslo příliš ovoce, protože kvůli ubrání stěn kyvky museli kyvku zesílit, navíc výrazně zvětšili možnost lomu té otevřené části. Že nekecám, zkuste si vzít jekl a ohnout ho – jde to blbě. Pak mu odbrušte dvě protilehlé stěny a výsledek uvidíte sami.
V základní verzi PR5 pohání vodou chlazený čtyřtakt o objemu 250 cm3 se vstřikováním. Podvozkově je motorka osazena nastavitelnými tlumiči Sachs jak vepředu, tak vzadu. Pro jezdce s vytříbenějším citem pro podvozek existuje i lépe vybavená verze, ve které jsou použity vidlice Marzocchi. Příjemně mě také potěšily gumy Michelin Enduro Competition.
Rochnění
Jako každý rok přicházejí testovací novinky na podzim, stejně tak jako první deště, takže nové motocykly obvykle prověřujeme v těch nejdrsnějších podmínkách, například v extrémním bahně. Nejinak tomu bylo i teď, a že na Kavčáku je opravdu vyhlášené bahýnko. Oblékám si nepromok a hupsám na PR5. Šmátrám po startovací páce, ale ta nikde, AJP má pouze elektrické startování, takže cvrnknu do startéru, motor hned bez váhání naskočí a z výfuku se ozve opravdu poctivý hluboký zvuk hodný nejméně čtyřistapadesátky. Jak příjemné. Méně příjemný je ovšem kontakt s páčkami. Díky snaze o co nejlevnější motorku je vyráběli tím nejjednodušším způsobem, a tím bohužel vyrobili nepříjemné páčky se strašně ostrou hranou, kterou prostě cítíte. Ale dá se to spravit pilníkem. PR5 má řídítka posazená trochu výš než konkurence, takže i vyšší lidé se na ní budou cítit dobře.
Mačkám tedy spojku a rozjíždím se. Spojka jde ztuha, ale má výbornou odezvu. Hned víte, kdy vám motor zabírá, a dá se krásně dávkovat. Na bahně je dobré, že se vyzkouší celková obratnost a balanc motocyklu, když celou jízdu stojíte ve stupačkách a jen si s motorkou hrajete nohama. Tady musím vypíchnout stupačky, ty se AJP extrémně povedly. Jsou lehké, široké, bota z nich neklouže a krásně se v nich stojí.
Kultivované chování
Ale zpátky k jízdním vlastnostem. Po chvíli osahávání, jak se s motorkou jezdí, zjišťuji, že motoricky je na tom pé-er-pětka velmi dobře. Papírově je na tom s krouťákem skoro stejně jako její konkurentky od KTM či Yamahy, akorát výkon nahoře má trochu menší. To proto, že se zdaleka tolik netočí, před vysokým výkonem v pěticiferných točkách byla dána přednost spolehlivosti relativně nízkých otáček. Výkonové manko ale není skoro znát a rozhodně nemůžu říct, že by se mi někde nedostávalo koní.
Motoru kromě pěkného zátahu odspodu musím ještě pochválit chod s minimálními vibracemi. Trochu méně nadšený jsem byl ale z brzd, které jsou hodně tvrdé a na blátě dost nečitelné. Geometrii a ovládání motorky bych vám popsal zpočátku asi jako jakýsi mezistupeň mezi špičkovými endury jedné nejmenované rakouské značky, oproti kterým je AJP těžkopádnější hlavně na skocích a při rychlých změnách směru, a lepším čínským Shinerayem, oproti kterému má AJP o hodně navrch hlavně v zatáčkách. Chování PR5 mi ale nakonec přišlo velmi kultivované, po rozpačitém začátku jsem se s motorkou naučil jezdit a můžu říct, že kdybych jel na vyjížďku s oranžovými kamarády, rozhodně bych je nebrzdil.
Nezruinuje vás
AJP PR5 mě nakonec mile překvapila. V porovnání se svojí nejbližší konkurencí Shineray VVMX450, který je o něco levnější, je jízda na AJP daleko větším zážitkem a lehčeji se ovládá. Po koupi ovšem doporučuji ihned zainvestovat do ovládacích prvků a udělat si motorku pro sebe pohodlnější. Ovšem vydané investice se vám hned několikrát vrátí na servisních intervalech, které jsou hodně příjemné (výměna oleje co 3000 km, seřizování ventilů šroubky…), a ceny náhradních dílů vám peněženku také nevyprázdní. Když to vezmu kolem a kolem, PR5 je dobrá volba pro piloty, kteří nemají v plánu vyhrávat mistrovství světa, ale vyblbnout se po lese Řáholci s Rumcajsem v zádech nebo ji občas protáhnout po MX trati, kde se také neztratí.
Technická data AJP PR5 250 Enduro