Honda XL1000 V Varadero vs. Yamaha FJR1300 v testu ČMN 2007
ČMN 2007:
Cestovatelská odysea
Když dva dělají totéž, není to totéž. I na cestování se dá nahlížet několika způsoby a pakliže ze seznamu škrtáte komedii zvanou Pendolino, zbyde vám oblíbené Varadero a na legendární FJ navazující FJR. Účelem našeho testu nemělo být rozhodnutí, která mašina je lepší, každá je totiž dost jiná, ale abyste mohli získat představu, do které kategorie cestařů se řadíte a která mašina je pro vás tedy vhodnější.
vydáno 25. 5. 2018, vyšlo v ČMN 36/2007, text Jakub Nič
Obě mašiny jsou zástupci oblíbených cestovních náčiní, obě mají rády dálnici, svižné tempo, kufry a spolujezdce a obě také mají ABS.
Varadero jako cesťák
Ani jeden z testovaných strojů není na trhu nováčkem. Varadero bylo některými ze začátku chápáno jako následník Africy Twin, avšak skutečným nástupcem být nemělo, koncepčně se jedná o zcela odlišný stroj. A protože je "Varan" mnohem cestovnější než "Afrika", zůstaly oba typy ve výrobě několik let současně, než byla Afrika jakožto stará dáma z programu vyřazena (což mimo jiné dost lidí považovalo za blbý nápad, skutečnou náhradu za ni Honda nikdy nenabídla).
Dvouválcová jednotka prvního Varadera (1999) byla převzata ze silničního modelu VTR 1000 Firestorm. Byl u ní snížen výkon na 95 koní a v ocelovém rámu podvěšený agregát zároveň držel na zadním nálitku kývačku. Brzdy mají od počátku duální systém prakticky převzatý z Blackbirda, Varadero II (modelový rok 2003) dostalo novou kapotáž, přibylo ABS. Na oko je jiná hlavně boční část, výkon se zvýšil o tři koně, stejnou měrou vzrostl taktéž krouťák, karburátory nahradila stříkačka a spotřeba se začala hýbat v rozumných mezích.
Letošní model se od loňského liší inovovanou přístrojovkou, palubní počítač nyní umí dopočítat dojezd na benzín v nádrži. V přední části kapotáže je nová malá zamykací přihrádka na doklady, přetvarováno bylo sedlo. Trošku byl změněn design několika detailů, motor zvládá Euro 3 a změněny byly barvy a grafika.
FJR, nástupce slavných
Zatímco Varadero náhradou za Afriku nebylo, FJR rozhodně FJ zastoupilo hrdě. Staré dobré FJ už mělo odslouženo a kategorii luxusních výkonných cesťáků bylo potřeba něčím vyplnit. FJR se narodilo o rok později než XL, tedy v roce 2000. Stroj pro velmi rychlé cestování se zdá být postaven úplně od nuly. Žádné díly použité odjinud, všechno je nové. Nový čtyřválec se skoro superbikovým výkonem 145 koní se dostává na úroveň Blackbirdů, Thunder Aceů i ZZ-R, v kombinaci s lehce předkloněným posezem, elektricky stavitelným větrným štítkem a třeba bočními sériově montovanými "skorointegrovanými" kufry zase dává tušit, že s mašinou půjde jezdit svižně a komfortně. Motoráři vsadili na točivýmoment, proto dávají převodovce jen pět kvaltů, místo běžného řetězu volí po vzoru starých Diversionů a FJ pohon prakticky bezúdržbovým kardanem (s ním mimochodem začali v roce 1976 u XS 750).
Vloni Yamaha modernizovala a při té příležitosti přidala verzi označenou "AS", která nemá páčku spojky a i když normálně řadíte, spojku za vás obstarává elektronika. My ale testovali normální verzi.
Hurá do sedel
S nastavením podvozku se u Varadera moc nevyřádíte, k dispozici je jen seřizování předpětí zadní pružiny, které oceníte při naložení spolujezdce a bagáže. Nastavování je výborně vyřešené kolečkem na pravé straně pod sedlem. Kdo má rád pohodlí, bude si libovat za rozměrným plexi a kapotáží kolem nádrže, které dělají dlouhé cesty příjemnými, a to i v dešti. U Varadera se nám líbila především pohodlná jezdecká pozice a perfektní ovladatelnost. Na to, jak je motorka velká a těžká, se ovládá skvěle. V redakci se velmi líbila jemná stříkačka, opět nezbývá než ladiče a konstruktéry pochválit. Litrová véčka bývají dost agresivní a především složitá na seřízení vstřikování. Plyn ale reaguje jemně, žádné cukání, žádná nervozita, kolik dáte, tolik tam je.
Kyvka přichycená na bloku motoru i po letech provozu ukazuje, že toto konstrukční řešení slabinou není. Při rychlé jízdě je zajímavé, jak se motorka dovede lehce kroutit, přičemž cítíte, jak se pod vámi kýve, ale vůbec ani v nejmenším nemění zvolenou stopu. Občasné zavlnění, které vzniká třeba při rychlé jízdě po dálnici, když chcete zamyškovat a nutíte řídítka tam, kam točící se přední kolo zrovna nechce, tedy vůbec nevadí. Žádné kroucení rámu vás nevyděsí.
U FJR je jízdní pozice úplně vzpřímená, za vysokým plexi je celkem klid a pohodlíčka si užívá i spolujezdec. FJR oproti Varaderu působí ještě těžším dojmem, a to jak při manipulování, kdy v nízko položených řídítkách nemáte tolik síly, tak při jízdě, kde je proti vám podvozek. FJR jsou tím jednoduše známá. Jedete-li rovně, není co řešit, když však chcete zatočit, abyste mašinu nutili málem heverem. Když už v jste náklonu, je potřeba řídítka tlačit silou, jinak se vám začnou zavírat a docela změníte stopu. Ovladatelnost je tedy úplným opakem Varadera. Jelikož za řídítky musíte i v zatáčce tahat silou, vytrácí se čitelnost podvozku. Osobně jsem vůbec nebyl s to poznat, jestli mi už přední kolo v náklonu utíká, nebo jestli si jen tahám za řídítka a mašina mění houpavě stopu.
Tradice versus hi-tech
Při jízdě po dálnici oceníte stavitelné plexisklo FJR. Servomotorem a "houpačkou" na levý palec se výrobce vyhnul neustálému hodnocení, kdy jedni tvrdí, že na ně fouká, a jiní se zapřísáhle perou, že jsou v naprostém bezvětří. Plexi si nastavíte jak potřebujete, podle rychlosti nebo podle vaší momentální jezdecké pozice, vzpřímené či zalehnuté.
K ovládání FJR mám jednu výtku, a to velmi ztuha se točící plynovou rukojeť. Kvůli plynům u Yamah aby poslední dobou člověk chodil do posilovny... Z těžko se točícího plynu mě po pár kilometrech na okreskách bolela ruka víc než po třech měsících staromládeneckého života. Vstřikování jako takové sice necuká, ale právě kvůli tvrdému plynu si vždycky přidáte se škubnutím.
Varadero je ovladatelná a hravá motorka. Má sice kyvku na motoru a vstřikování, ale vesměs je řešena tradiční konstruktérskou cestou. FJR je naproti ní specialista hi-tech. Má plně seřiditelnou přední vidlici, vzadu se dá přesmyknutím páčky nastavit předpětí. Na motorce najdete spoustu prvků, o kterých by se vám v minulosti možná ani nezdálo. V základu u FJR nahmátnete vyhřívané rukojeti, zamykatelný kastlík v kapotáži, který lze otevřít jenom po vsunutí klíčku do zapalovaní. FJR má nastavitelné všechny páčky a přední světla pro jízdu sólo nebo se spolujezdcem. Taky se pyšní parádními litými řídítky, moc rád je ale nemám. Když totiž někde na zájezdu lehce upadnu a ohnu klasická trubková řídítka, mohu aspoň dojet do servisu. Přerazím-li duralový odlitek, je utrum. Ale to je můj názor.
Těžký plyn vs. hadice z náklaďáku
Abyste si necpali kalhoty do třísel, jste-li menšího vzrůstu, můžete si u FJR jednoduchým přesmýknutím několika plastů položit sedlo níž. Zatímco Varadero jde s brzdami do extrému (kolem celé motorky je omotáno asi čtyřicet hadic a trubek, které mají za úkol udělat z jezdce-blba antiblba), Yamaha šla cestou klasickou a brzdy jakkoli duální nemá. Tu Hondu bych fakt odvzdušňovat nechtěl, ani nevím, kde bych začal a kolik je k tomu potřeba lidí. Tipuji tucet synchronizovaných pracovníků s odvzdušňovacími pistolkami Honda a jednoho trenéra - dirigenta s píšťalkou a metronomem v ruce.
U Varadera by mi sedla stavitelná páčka spojky. FJR ji sice má, ale spojka jde tak těžko, že se vám po chvíli nechce vůbec ani řadit, natož někde zastavovat. Navíc spojkovou páčku jsme museli u FJR dát co nejdál a i tak spojka brala asi centimetr od rukojeti, což bylo v rukavicích nadmíru nepříjemné a nekonkrétní.
U FJR mi chybí šestka, motor se na pětku zbytečně točí. Varadero šestku má a navíc nastavenou jako rychloběh. To je super na dálnici, motor si pak jen tak brumlá, a spotřeba se pohybuje třeba jen kolem pěti a půl litru, což je na litrový V-Twin parádní hodnota.
Sériově montované kufry u FJR patří také k hi-tech vymoženostem. Už jen když je otevřete - malé navijáčky polykají dorazový provázek... Při zavírání tedy provázky nemusíte honit a sledovat, co jste kde skřípli. Do každého kufru se mimochodem vejde integrála. Třetí kufr je za příplatek, stejně jako u Varadera.
Celkově vzato
Obě mašiny jsou každá jiná jak konstrukčně, tak uživatelsky. Varadero se hodí jak na dálnici, tak na zábavnou jízdu horskými serpentinami a polorozbitými okreskami. FJR sedí více dálnice, zatáčky jsou mu nepřítelem. Komu se tyhle těžké a svéhlavé mašiny líbí, ten se ovšem do FJR zamiluje. Kdo radši trochu víc zábavy a méně snobismu, zvolí Varadero. Obě cestovat umějí, a to příjemně a pohodlně. Jenom každá trochu jinak.
Technická data
Honda XL1000 V Varadero
motor kapalinou chlazený dvouválec V 90°, DOHC/4
objem 996 cm3
vrtání x zdvih 98 x 66 mm
výkon 69 kW (94 k)/7500 ot./min.
točivý moment 98 Nm/6000 ot./min.
kompresní poměr 9,8:1
plnění motoru vstřikování
startér elektrický
převodovka šestistupňová
brzdy vpředu dva kotouče průměr 296 mm, třípístkové třmeny, (Dual CBS, ABS)
vzadu kotouč průměr 256 mm, třípístkový třmen, (Dual CBS, ABS)
rozvor 1560 mm
výška sedla 838 mm
hmotnost 238 kg (suchá), 244 kg s ABS
nádrž 25 l
cena 279 900 Kč, 309 000 Kč s ABS (v roce 2007)
Yamaha FJR1300
motor řadový, kapalinou chlazený čtyřválec DOHC/4
objem 1298 cm3
vrtání x zdvih 79 x 66,2 mm
výkon 105,5 kW (143,5 k)/8000 ot./min.
točivý moment 134,4 Nm/7000 ot./min.
kompresní poměr 10,8:1
plnění motoru vstřikování
startér elektrický
převodovka pětistupňová
brzdy vpředu dva kotouče průměr 230 mm, čtyřpístkové třmeny, (ABS)
vzadu jeden kotouč průměr 282 mm, dvoupístkový třmen, (ABS)
rozvor 1545 mm
výška sedla 800 mm
hmotnost 264 kg (suchá)
nádrž 25 l
cena 419 900 Kč (v roce 2007)
Článek vyšel v tištěných ČMN 36/2007