Mezinárodní akce pro osm evropských zemí (Česko, Slovensko, Polsko, Rakousko, Maďarsko, Slovinsko, Rumunsko a Bulharsko) pojmenovaná RR Days vznikla minulý rok vesměs jako představovačka nového faceliftovaného RR. Lidé z BMW chtěli ukázat majitelům současných superbiků motorku vyzbrojenou nejmodernější technikou a umožnili jim si to všechno vyzkoušet na vlastní kůži – přímo na trati, v tomto případě na brněnském Masarykově okruhu, který je právě pro tento stroj jako stvořený.
Drsné podmínky
RR Days, to je pro kohokoli z ulice jeden nebo dva okruhové dny s možností otestování nejlepšího sériového superbiku, se zajištěným cateringem (jídlo a pití, co hrdlo ráčí), za velmi přijatelnou cenu (149 eur / 1 den, 280 eur / 2 dny) a s možností jezdit po celou dobu na okruhu na svém stroji (minulý rok 5 x 25 min, letos 6 x 20 min).
Letošní druhý ročník byl zacílen na představení top modelu HP4, což je vymazlenější a ještě schopnější S 1000 RR. Hotový závodní klenot se 193 k a 112 Nm, na který si můžete přímo z fabriky objednat ještě „competition packet“ (karbonové kapoty, lehčí kola, ovládací prvky od HP) a vyrazit třeba rovnou na mistrák sbírat věnce. Hápe-čtyřek tu ale bylo jen pár a na rozdíl od ostatních RR testovaček posbíraných od dealerů je přivezli rovnou z fabriky.
Na jízdy, resp. celou akci bylo potřeba se včas zaregistrovat. A kdo tak učinil, nelitoval. Však letošní účast byla mnohem větší než minulý rok. Přijeli jezdci i jezdkyně ze všech zúčastněných zemí a celkem se na trati ve čtyřech výkonnostních skupinách pohybovalo během dne okolo 200 lidí, z toho cca 140 využilo zapůjčení transpondéru (poplatek 15 eur) pro kontrolu svých časů. Já na akci dorazil se svým závoďákem GSX-R600 K5, abych si kromě jediné jízdy na HP4 ten den v Brně maximálně užil. A nebylo to vůbec marné, přestože počasí nebylo na okruhové řádění vůbec ideální. Z ranních 5 °C se oteplilo přes den na pouhých 7 °C!
Jiná dimenze
První svezení na HP4 – štěstí, že se mi ji vůbec povedlo získat, vzhledem k omezenému počtu testovacích kousků a obrovskému zájmu. Dvacet minut před jízdou jsme museli být nastoupeni, abychom se seznámili se všemi funkcemi, a pak už se šlo na věc.
Bavorák mi od prvních metrů naprosto sednul. Rozhodně se na něm cítím lépe než na svém šestkovém závoďáku, který mi je minimálně o číslo menší. A protože bylo možno přepnout na „ilegální“ program Slick (v běžném provozu ho nesmíte použít), moje volba byla jasná. Dynamickou kontrolu trakce jsem si pro začátek nechal na nejvyšší možný stupeň: 7 (tohle je jedna z vychytávek HP4, v módu Slick jemně nastavitelná trakce, kterou si můžete přepínat přímo za jízdy), a první dvě kola jsem jel hodně opatrně. Přeci jen ani teplota trati nedosahovala líbivých hodnot a po podepsání papíru, kde stálo, že v případě pádu mě tahle sranda vyjde na 1000 éček, to ani jinak nešlo.
I tak jsem obuté Pirellky pomalu dostal do varu a konečně, prvně si škrtám sliderem o obrubník. Na výjezdech zatápím pod kotlem, všímám si blikající kontrolky trakce a užívám si jemný, ale zároveň hodně surový nástup jednoho z nejvýkonnějších sériových agregátů na světě. Všechny rovinky jsou rázem o půlku kratší, než je vnímám na své okruhovce, rychlosti tam s pomocí rychlořazení padají doslova bleskově a šestý kvalt ani nemám kde dát. Dobře, že jsem si nezapomněl posunout brzdné body. Famózní Bremba s rejsovým ABS by to zřejmě daly, ale já asi ne. Už při minimálním úsilí se destičky zakusují do kotoučů tak, že máte pocit, že vám přední kolo zarůstá do země. Při každém zpomalování z vysokých rychlostí prožívám šílené přetížení a mám co dělat, abych se vůbec udržel v sedle. Nedokážu říct, co je větší adrenalin, jestli brzdění, nebo akcelerace, každopádně mě ale tenhle styl a tahle motorka nabíjí takovou pozitivní energií jako žádná jiná. Všechno funguje hladce a přesně, včetně dynamického podvozku DDC, který automaticky přizpůsobuje tlumení dané situaci.
Zvykám si tak rychle, že za jízdy přecvakávám trakci do minusové hodnoty. Zkouším -1 (umí to až -7, ale to už je prý za hranicí pádu, dělal si srandu jeden z přítomných pilotů) a při výjezdech maluji na brněnském dromu pár nových gumových čar. Pořád je ale vše pod kontrolou. Několik posledních výjezdů posílám přední kolo do luftu, abych ho zase pak nechal lehce dosednout v daleko vyšších rychlostech zpátky na zem.
Zkrátka hračka pro velký kluky a zároveň řízená střela, se kterou si propláchnete všechny cévy v těle neředěným adrenalinem. Zároveň jste ale jen krůček od toho, abyste přecenili své schopnosti. Naštěstí, nebo naneštěstí, po nezapomenutelných dvaceti minutách HP4 zase v pořádku vracím na její místo na pitlane a mířím zpět ke svému stroji, užít si zbytek dne.
Jednou nestačí
Zkusit si byť jen na dvacet minut to nejlepší ze současné techniky byl opravdu nevšední zážitek a nebýt této jedinečné akce, jako obyčejný smrtelník bych o tom mohl jen snít. Díky BMW jsou ale ze snů vzpomínky. Pro mě tak byly RR Days hodně příjemným překvapením, dokonce si troufnu říci, že co se týče okruhového vyžití, je tato akce téměř bezkonkurenční. A že jsme si neměli kam sednout na oběd? Vždyť jsme přišli jezdit, a ne vysedávat u jídla, takže nemám ani tu jedinou výtku. A pokud budou RR Days v Brně i příští rok, opravdu nerad bych tam chyběl.
POHLED MOTORKÁŘE Z ULICE
O BMW S 1000 RR jsem slyšel mnoho. A pokaždé to bylo jen v superlativech. Přiznám se, že jsem tomu moc nevěřil a považoval jsem to za bajku.
Jelikož již mnoho let vlastním a jezdím ty nejsilnější a nejrychlejší motocykly, jen stěží jsem si mohl představit, že něco funguje o tolik lépe než moje současná lehce poladěná GSX-R1000 K5. Když se pak díky náhodě a štěstí, za což mohu poděkovat především
Petrovi Holečkovi ze společnosti JANPET, který mi daroval svůj voucher, naskytla příležitost otestovat S 1000 RR přímo na okruhu, neváhal jsem ani vteřinu.
Již notně rozježděný na své motorce jsem v pravé poledne osedlal červené S 1000 RR a to, co se odehrálo v následujících dvaceti minutách, můžu jen stěží popsat. Co jsem o RR slýchával a nevěřil tomu, je pravda. V módu „Slick“ se stane z S 1000 RR téměř surový závoďák. Každý výjezd ze zatáčky a přeřazení v maximálních otáčkách provázelo lehké odlepení předního kola od vozovky, a to i na trojku. Ohromný účinek brzd, které nevadly a mohl jsem je použít i v hlubokém náklonu při sjezdu na stadion brněnského dromu, vyladěný podvozek, kopírující přesně zvolenou stopu, a maximální stabilita za každé situace spolu s raketovým zrychlením, to vše mě naprosto ohromilo. Nerad to říkám, ale ostatní konkurenční litrové motocykly včetně mé GSX-R1000 K5 teď na mě působí jako motorky o řád nižší třídy. I po jediné dvacetiminutovce jsem si naprosto jistý, že jsem zajel znatelně rychleji než na mém litru, který mám opravdu v ruce. A můj verdikt? BMW S 1000 RR nutně potřebuji a udělám všechno proto, abych příští rok na RR Days přijel už na vlastním!
Jarda Douša, JDmotoR