Neskutečně akční a krásnou tříkolku postavili bratři Pavel a Pepa Švecovi z vesničky nedaleko Českého Krumlova. Mají garáž, opravují auta a ve volném čase holdují pivu. A po pivu mají prý blbé nápady, které občas vedou k sázkám nebo úmluvám, ze kterých pak není cesty zpět. Za design a některé neotřelé konstrukční metody může alkohol, jen mozek jím posilněný prý může vynalézt ty nejlepší nápady.
Pavel: „Nápad vznikl kolem roku 2004, kdy jsme se u grilujícího se prasete a piva s kamarádem z Rakouska vsadili, že postavím tříkolku s motorem z „českého Porsche“ Tatry 613. Takže jsem koupil tatrovku, brácha mi řekl, že jsem debil, co s tím prej budu dělat, a začalo se stavět. V garáži jsme si posadili motor na paleťák a kolem rozložili tři kola. Vzali jsme sedačku, řekli si: ´Tak třeba tady budeme sedět´ a začali řezat, ohýbat a svářet. Žádnej výkres...“
Vlečené závěsy zadní nápravy bratři vyrobili, poloosy s náboji kol a brzdami jsou z Tatry, zadní pérování udělal a nastavil pan Hušek z firmy HP Sporting. Kola pocházejí ze starého BMW, přední kolo je sešroubované ze dvou na soustruhu rozpíchnutých ráfků (aby bylo z obou stran stejné). "Hodně nám pomohli kamarádi, my kromě stojanové vrtačky, svářečky a flexy nemáme nic moc. Takže soustruhy a podobné věci jsme museli zadávat, " říkají bratři Švecovi. Pavel: „Tehdy jsem ještě nevěděl, jestli to celé schválím, nebo jestli zamítnu, tak jsem byl úzkoprsej a koupil na předek brzdy z nějaký starý japonský motorky. Dneska toho lituju, měl jsem tam osadit něco lepšího. Ale i tak mě udivilo, jak tříkolka brzdí, předek je lehký, stejně se vlastně nepoužívá, zadek má účinnost vynikající.“
Třicetilitrová nádrž je v rámu – respektive duté trubky rámu tvoří nádrž, protože na obvyklém místě na ni nebylo místo. Pod budíky a „nádrží“ je totiž posilovač brzd z Felicie, z níž je i palivové čerpadlo. Spojka je mechanická bez posilovače.
Pavel: „Rám je z černých trubek ze stavebnin a kovošrotu, průměr asi 80 mm. Ani přesně nevím, bralo se, co se vyskytlo po ruce.“
Museli jste mít nějakou stolici, aby to šlo taky trošku v ose, ne?
Pavel: „My máme nějakou stolici na auta, tak se to tam vždycky nějak přivařilo a naměřilo. Je to jenom geometrie tří kol, kdo něco tuší o geometrii, ví, že to není problém. Vidlice je okopírovaná z nějaké tříkolky, akorát jsme ji udělali pevnější. Také jsme nevěděli, jak se to bude chovat, nechtěli jsme definitivní řešení, tak jsme vidlici udělali měnitelný úhel – máme tam excentr. Když uděláme stabilní dlouhou stopu, blbě se s tím couvá, protože to pochopitelně rozkinklává řídítka, ale zase to jede neskutečně dobře dopředu.
Motor je normální Tatra 613, akorát se překroužkoval, přetěsnil a snížila se hlava, takže má tak o dvacet koní víc. Zůstal původní čtyřkvalt a s těmi velkými koly to jede dost rychle (to tam nepiš, ale 200 to jede). Výfuky jsou dělané, před tlumičem je rozbočka a klapka a dá se to přepínat: buď to je tiché, plyny letí tlumičem, nebo to letí přímou cestou ven a řve.“
Na tu variantu „přímou cestou ven“ má tatrovácký agregát, klobouk dolů, fakt nádherný zvuk.
"Světla a blinkry jsou z nějakého motoshopu – co se nám líbilo, to jsme na to pověsili.“
PAV je kapitola sama o sobě. Kloub tažného zařízení je použitý kardan z Pragy V3S, dá se jednoduše odšroubovat a zaměnit za normální kouli na dvoukolák (jednou jsem na dálnici míjel trike se zapřáhnutým obytným karavanem – pozn. autora). Kostru PAVa tvoří letmá páteř z ocelové trubky, stejné jako na rámu stroje samotného. Celý design je také vlastní vize, laminátová kastle je hodně vrstvená, asi jako běžný kajak, takže unese bez problémů sud piva nebo chlapa. Zadní kolo z Octavie drží na letmé kyvce pružené oddělenou autovou pružinou a tlumičem.
Jak vás napadl design?
Pavel: „No vždyť říkám, když se vždycky opiju. Něco jsem přivařil, za tejden k tomu přišel, řekl, že je to škaredý, tak se to zase uřízlo a přivařilo jinam, nebo jsem to raději zahodil. Když 14 dní nepiješ, nic neděláš, nic tě nenapadne. Lamináty jsou vyráběné metodou modelu a formy. Model dělám z montážní pěny nebo z polystyrénu, pak to natáhnu sádrou, aby mi to tmel nesežral, a pak se na to laminuje. Forem se nám ve stodole válí hodně, hodněkrát se zkoušelo a předělávalo. Třeba na boku jsme ten laminát udělali nejdřív bez průduchů a vypadalo to jako bidet. Když něco nešlo, tak jsem dělal týden nebo měsíc něco jiného.“
Jak se trike vlastně chová?
Pavel: „Jízdní vlastnosti jsou neuvěřitelné. Když se člověk nebojí, tak jezdí i smykem, ale to je opravdu už hrana. Utrhnout 2 × 275 mm není sranda, ale udivilo nás, jak dobře trike sedí a jak moc stabilní a ovladatelný je. Dekra v Praze nám ho oficiálně schválila do provozu, takže máme legálně získaný techničák! “
Ať to jezdí, těším se na další výtvor!