Ve stopě Zlínské šestidenní

Už v předvečer soutěže se začalo místo startu v luhačovickém autokempu plnit jezdci, ať už těmi, co dorazili po vlastní ose motocyklu, nebo pohodlnějšími, kteří své naleštěné miláčky přivezli třeba v dodávkách, ale ten pravý nátřesk soutěžících a také diváků odstartovalo až sobotní mlhavé ráno. Po nočním dešti vzhlíželi závodníci, kterých se sešlo téměř osm desítek, k šedavé obloze celkem ustaraně.

Moc je neuklidnil ani ranní brífink s ředitelem soutěže, který zveřejnil přesnou trasu závodu a zúčastněné ujistil, že připravil soutěž v co nejreálnější obtížnosti, aby každý mohl okusit řeholi soutěžáků v plné míře a autentickém prostředí lesů v okolí Zlína (resp.Gotwaldova), kde se mezinárodní Šestidenní v minulém století usídlila dokonce čtyřikrát. Málokdo z pilotů si však dokázal opravdu představit, co je ve skutečnosti na trati čeká.

V 10.00 startér vypustil vstříc víc než šestihodinové etapě první stroj a další následovaly v minutových intervalech - pokud motocykl prochladlý po nocování v uzavřeném parkovišti netrucoval a nezatížil tak konto jezdce několika trestnými body hned na startu této 200 kilometrů dlouhé cesty. Trasa závodu těsně minula lázeňskou kolonádu a tím romantika pro tento den končila, přestože dál se jelo nádherným prostředím CHKO Bílé Karpaty z části po zpevněných cestách vinoucích se dál mezi beskydskými kopci a ohradami pastvin, ale především lesními cestami, koryty a pěšinami, ovšem v době konání soutěže značně poznamenanými vytrvalými dešti a těžkou lesní technikou. Kvůli této situaci se místo rozhledů po okolí jezdci věnovali radši "čtení" terénu, jinak se při troše nepozornosti mohlo stát, že motocykl zapadl do bahna téměř po sedlo a jediné řešení v takové situaci byla vzájemná pomoc mezi soutěžícími, kteří se pak v malých skupinkách společně propracovávali vpřed. Jeden úsek trati musel být dokonce anulován, nepostaralo se o to ovšem bláto, ale nečekaná přítomnost skotu přímo v místě průjezdu závodníků.

 O náročnosti podniku svědčí také to, že z takřka 80 startujících absolvovalo kompletní trať včetně 11 průjezdních a 8 časových kontrol jen cca 20 jezdců, ale ani ti bohužel nemohli být všichni klasifikováni, neboť se od předepsaných časů dojezdů odchýlili nezřídka o více než povolenou půlhodinu. Přes značné vyčerpání z útrap dlouhé nepřetržité jízdy byla ale vidět spokojenost v zablácených tvářích všech startujících, kteří po dojezdu do cíle u výborného jídla a nezbytného pivka probrali snad každý okamžik strávený v sedle.

K největším hrdinům dne patřil nejstarší účastník závodu (75 let), který byl právě jedním z těch mála, kdo absolvovali všechny úseky náročné trati.

 Nejvíce se ovšem stejně jako při minulém ročníku vyznamenali pořadatelé z Jawa klubu Luhačovice, a to nejen tím, jak se postarali o účastníky, značení tratě, obsluhu časových kontrol, technické i sociální zázemí (jídlo a pití pro závodníky v ceně startovného! ), ale především dokázali udělat akci v místech průjezdu soutěžících takovou reklamu, že i jezdci s překvapením sledovali nadšeně fandící diváky lemující trať v mnoha úsecích a téměř všude se setkávali s pozitivní reakcí na přítomnost kdysi slavných československých motocyklů. A za tyto parádní okamžiky může kromě mnoha dalších nadšenců obětavě a nezištně pracujících na organizování této akce hlavně ředitel a "otec" soutěže Karel Zámečník, který znovu vyhrál nerovný boj s úřady o všechna povolení nutná k vjezdu motocyklů do chráněné krajinné oblasti a dvou přírodních rezervací.